06 03 2012, 09.12          zpět

Kamil Fila

Kamil Fila, jeden z nejvýraznějších filmových kritiků v současnosti, vystudoval filmovou vědu na Masarykově univerzitě. Přispíval do řady filmových internetových i tištěných magazínů (Filmpub, Filmweb, Moviezone, Film a Doba, Cinema), než roku 2008 zakotvil v kulturní redakci Aktualne.cz. Zde jeho texty získaly značnou popularitu i mimo čtenáře tradičně se zabývající filmovou publicistikou a kritikou. Dlouhodobě se kriticky vyjadřuje například k podobě výročních cen Český lev, ale i k úrovni české filmové kritiky. Sešli jsme se v jedné pražské kavárně, kde – i když Kamil mluvil poměrně tiše – vzbuzovala jeho slova u vedlejších stolů těžko skrývané pohoršení.  

Jaký je podle vás vliv filmu na společnost? Může film společnost měnit?
Film funguje dobře při šíření módy, to mu jde líp než všechno ostatní. Jak se mění jazyk, jak se mění oblečení, účesy, jak se mění způsoby balení. Filmy dobře fungují při udržování sociálního pořádku, to znamená vytváření iluze o trošku lepšího světa, než je ten, ve kterém reálně žijeme. Film je dobrý i ve vytváření fantazijních světů, ve kterých hrdinové mají nadpřirození schopnosti. To funguje bezvadně, ale při vytváření sociální kritiky, se obávám, je jeho dosažnost velice slabá. Filmoví kritici, kteří jsou svým způsobem politicky uvědomělí a angažovaní, po tom volají, a jsou rádi za každý film, který zobrazuje realitu co nejautentičtějším způsobem. Předpokládají, že tyto autentické obrazy probudí v publiku sociální uvědomění a tím se ty podmínky změní. Naposledy, kdy se toto dělo, byly šedesátá léta. U nás je šedesátý osmý rok braný jako tragický, ale na Západě je však braný spíš jako radostná, v podstatě úspěšná revoluce. Vyměnily se tam starý struktury. Samozřejmě, že i na Západě to spousta lidí vnímá jako trauma, spojené s rozpadem rodičovských hodnot a podobně. Byla to vzpoura proti tradičnímu systému, což se teď rozvolnilo, rozpadlo. A hlavně kapitalismus je pružný systém, čili se naučí každou revoltu zkapitalizovat, všichni jsou hrozní rebelové, ale dokonale zkapitalizovaní. Sexuální svoboda se dá zkapitalizovat pomocí pornografie. Ta změna však v šedesátých letech ve společnosti nastala, uvolnění bylo velké. V dnešní době představa, že se lidi semknou za vyšší ideou, působí naivně. Žijeme ve státě, kde je stávka bere jako ubližování obyčejným lidem. Tady je ta rétorika otočená.

Co podle vás ilustruje film Rodina je základ státu? Jak vypovídá o stavu české společnosti?
Borec udělal spoustu životních chyb proto, aby neselhal jako živitel. Nejde jen o privatizační podvody, to je ukázka toho, co on všechno udělá proto, aby ten stav udržel. To nejhorší, co by se mu mohlo stát, je, že by byl znova učitel. V tom je vidět obava z pádu, z neúspěchu. To by pro něj bylo katastrofální. Manželka mu sice říká opak, ale on z toho má hrozný strach. Pro něj neexistuje větší potupa. A v naší společnosti je to strašně zakořeněný – tím nechci říct, že se nějak extra lišíme – ale jsou státy, kde existuje vyšší míra sociální jistoty a je tam i menší šance spadnout dolů. Tady v Česku to tak není, střední třída chudne a pád na dno je velmi snadný, což je pro ty lidi děsivá představa a podle toho se chovají. Bohužel, žijeme v době, kdy je větší hřích být chudý než blbý. Z perspektivy střední třídy je být chudý strašná potupa. V tomto ohledu jsou velice zvláštní iluze studentů. Ve skutečnosti žijí v komunismu, vyměňují si svačiny a vaří společně špagety se sýrem, ale považují se za vyšší střední třídu. Přitom je to proletariát, jak když vyšije.

Vy jste kritizoval film Poupata za to, že i když bez iluzí zobrazuje chudobu, tak nedotahuje sociální kritiku, neukazuje souvislosti. Co vám tam chybí?
Já vždycky mluvím v mnohem širším kontextu, než jsou ty filmy samotné. Nejsem dramaturg. já tvůrcům neradím, nesnažím se říkat, jak to mají dělat. Už to dílo jednou existuje. Říct „bylo by super, aby tam bylo toto…“ to nedělám. V Poupatech nevidím jiné téma než pozorování určitý mizérie. To pozorování není důsledné v tom, že by bylo řečeno, ve kterém městě postavy žijí, vůbec není jasné, kde se to odehrává, kde je ten apel. Má smysl natočit film o tom, že tady v tom městě v České republice se žije strašně. A to proto, že tady mají takový a takový průmysl, a vyhodili odtud lidi z práce. Ale oni to smontovali – to nevím přesně – z několika měst. Vytvořili, smontovali takovou dystopii. Ani postavy nejsou přesně dořešený, děti nechodí do školy, nemají práci a není jasný, kolik jim je přesně let. To z toho vůbec neplyne. Co teda dělají, krom toho, že chodí pít a hulit marihuanu? Co je opravdu náplň jejich života, když nejsou ve škole ani nikde v práci.

Myslíte, kde třeba berou peníze?
Nejenom to, ale co vlastně dělají, co to je za stav? Divák ví, že otec dělá na dráze, matka umývá záchody, dobrý. Z toho nějak žijí. Ale ta děcka? To nevíte. Chybí tam pohled na to, čím je to všechno způsobené. Konkrétnost těžko může končit v nějaké naivitě a v karikaturách ve stylu, že ukážete zlého kapitalistu, který vyhazuje dělníky z továrny. To je debilita. Ty problémy jsou širší, než že to jsou osobní viny, osobní rozhodnutí způsobené zlem v jednom člověku. Princip je v tom, že systém je neosobní, ty nezamýšlené důsledky systému vytváří něco jako chudobu. I ten kapitalista v Poupatech, hospodský, nepůsobí jako bohatý člověk, přestože se tam baví o statisícových částkách, vypadá jako vandrák.

To může být jeho styl.
Já se nedohaduju o nějaké možnosti. Ale z těch filmů není jasné, proč jsou lidi v takové situaci, jaké jsou. Cílem toho filmu není nic jiného než zobrazení chudoby, to mi přijde jako málo. On se nezabývá jedinečností lidského osudu.

Jak vnímáte vlastní pozici filmového kritika? Číst Kamila Filu, to už je dneska v některých skupinách móda. Sledujete to? Celkem rychle jste získal dobrý status.
Hlavně jsem dostal možnost psát. Ale uvědomuji si jednu věc. Tištěná média rezignovala na svoji kritickou funkci. Jedinou zveřejňovanou kritiku koncentrují do sobotních příloh, které ale výrazněji odrazují a ta kritika ani nemá moc šťávu. Nesnaží se dát tomu trošku koule, aby to bylo čtivé a vtipné. Rozebírají to seriózně. Což já se snažím samozřejmě taky, ale chci, aby to ještě k tomu bylo vtipné. Je mi jasné, že v současné době není médium, které by pro tento typ kritiky dávalo prostor. To je jednoduše personální věc. Já kolem sebe vidím mraky lidí, kteří by to mohli dělat. To není otázka mojí výjimečnosti.

Berete to tak, že jste měl štěstí?
Přesně tak, je to velké štěstí. Já jsem mohl skončit v Cinemě, kterou čte minimum lidí.

A tím se dá uživit?
Pokud jste v redakci, tak jo. Mohl jsem klidně psát polofandovské recenze. Ale dostal jsem příležitost a díky tomu jsem do jisté míry koncentrovaný. Aktualne.cz nechce působit jako burani, nedávají nám sice extra prostředky, ale nechávají nás. Samozřejmě ty články nejsou žádná moje one man show, mám nad sebou editora. Z aktualne.cz odešlo víc lidí a kultura je teď propagována skrze moje jméno. Jakmile se začne něco propagovat přes jedno jméno, tak to médium už pak propaguje jenom tohle jméno. To v důsledku znamená, že když nechám napsat recenzi na film někoho jiného, tak to má menší čtenost. Což je smutné. Kdyby byl mezi čtenáři zájem o kulturu jako takovou, tak bude čtenost zhruba stejná, a ne třetinová. To zároveň ukazuje, jak málo stačí, aby člověk zase spadl do zapomenutí. Ale já na tom nějak nelpím, že dělám tu práci, není to jediná věc, kterou dělám.

Jak vnímáte roli filmového kritika v televizních pořadech? Občas vás někam zvou.
Když jsem byl naposledy v České televizi, tak mi slíbili, že budu mít čas asi deset minut mluvit o filmech. nakonec z toho byly nesmyslné dvouminutové vstupy, při kterých ti moderátoři přebíhali mezi mnou a nějakým slepým modelářem. To mě iritovalo a byl jsem dost otrávený. Vadí mi ten bodrý moderátorský přístup, kdy na vás mluví a v tu chvíli už myslí na něco jiného. Třeba Veselovský nebo Železný ti jsou fakt připravení a poslouchají, co člověk říká, ale jinde si člověk připadá jak potrava pro nějaký stroje. Člověk tam čeká jak idiot, pak ho nechají udělat minutový vstup a pak ho nechají čekat další hodinu, aby udělal další vstup. Fakt jsem měl pocit, že jsem promarnil den.

Jak se celkově hodnotíte televizi jako médium?
Musím říct, že televize je pro mě hrozné médium v tom smyslu – ani ne, že to je povrchní – mě štve ta nákladnost. Aby se dospělo k tomu, že člověk řekne něco málo, tak ho musíte dovést někam taxíkem, tam ho namaskovat, narvat na něj mikrofony, pak chviličku mluví a pak se jede pryč. Já jsem nikdy nepochopil ten systém, šílená logistika, je to celý obrovsky nákladný. Přitom ta informace je úplně minimální. Nemá skoro žádnou hodnotu. Já si to uvědomuju, protože pracuju na internetu. Tam je možný za nulový peníze vyrábět spoustu obsahu. I tištěná média jsou hrozně pomalá, ale psaní je pořád aspoň tvůrčí proces, kdežto to televize často není. Člověk podléhá tlakům, že by se toho měl účastnit, ale mě televize fakt hrozně vadí. I když jsem výrazně televizní dítě, tak čím jsem starší, tím jsem na to alergičtější. Mám výhrady k televizi ze všech stran.



  |     |    |   Tisk

Autor: Pavel Šplíchal


Vstoupit do diskuze - 1 přispěvků.


S Janem Prušinovským, režisérem Okresního přeboru, o filmu a o fotbale
Myslíte, že filmový režisér je celebrita? Může být a nemusí, to záleží na něm...
Kamil Fila
Jaký je podle vás vliv filmu na společnost? Může film společnost měnit? Film f...
Odvrácené tváře Javiera Bardema
Násilnický bisexuální pasák, okolnostmi donucený gigolo nebo homosexuální básník...
V posmrtný život nevěřím
Odkud se vzala inspirace k tomuto filmu? Byl jsem sice vychován jako ateista, ...
CINEMA MUNDI - rozhovor s Jiřím Králíkem
V čí hlavě se zrodil nápad na nový filmový festival? První se zrodil v hlavě pa...
Zlo bylo a je rafinované, my ale věříme v silné lidi!
Kawasakiho růže je nový filmový opus režiséra Jana Hřebejka a scenáristy Petra ...
Syrový experiment s otevřeným koncem
Česká RAPublika vyhrála letos na Finále Plzeň hlavní cenu za dokument a film v k...
PROVOKUJI SÁM SEBE
Natočil jste několik konceptuálních filmů, ve kterých jste se držel na uzdě. Jak...
Zoufalci
Jak být spokojený a přitom nebýt sám? Slogan nového českého filmu nastoluje otáz...
Panika v městečku
Panika v městečku je jedním z mála animovaných celovečerních filmů, které byly o...
2Bobule
Tereza Voříšková je největší hvězdou současné mladé herecké generace, proto nepř...
[ 1 ]  [ 2 ]  [ 3 ]  [ 4 ]  [ 5 ]  [ 6 ]  následující >>>    

zpět

 



 
 

All rights reserved to metropolislive. Technická podpora Webdesign   RSS  kontakty


[email protected], Tel. +420 542 422 300

Nastavte si metropolislive.cz jako domovskou stránku.   |    Přidat stránku do oblíbených