http://www.metropolislive.cz/ Metropolis Live, Film, Hudba, City, Divadlo, Art... cs web@metropolislive.cz (Metropolis) podsednik@cbc-cz.cz (David Podsednik) Sat, 04 Feb 2012 10:22:27 +0100 PHP5 http://www.metropolislive.cz/images/banner/else.jpg http://www.metropolislive.cz/ http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6124 CINEMA MUNDI každoročně přináší ty nejlepší světové filmy ucházející se o nominace na filmové ceny: a) BAFTA b) Oscar c) Zlatá malina Soutěžíme o 5 x 2 vstupenky na libovolný festivalový film Své odpovědi zasílejte do 15. 2. na mail produkce@metropolislive.cz. Do předmětu zprávy uveďte Cinema Mundi. Losování výherců ze správných odpovědí proběhne 16. 2. Všichni soutěžící zdarma získají elektronické předplatné Metropolis. http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6124 Thu, 02 Feb 2012 12:11:04 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6123 Režisérem filmu Den zrady je George Clooney, který před časem režíroval i jiný politicky laděný film. Jeho název je? a) Tvrdé palice b) Dobrou noc a hodně štěstí c) Syriana Soutěžíme o 5x DVD Zrádce, 5x sada odznáčků vé odpovědi zasílejte do 15. 2. na mail produkce@metropolislive.cz. Do předmětu zprávy uveďte Den zrady. Losování výherců ze správných odpovědí proběhne 16. 2. Všichni soutěžící zdarma získají elektronické předplatné Metropolis. http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6123 Thu, 02 Feb 2012 12:04:46 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6122 Jakému fotbalovému teamu fandil Onřej Vetchý ve filmu Láska je láska a) Sparta b) Slavie Praha c) Bohemians 1905 Soutěžíme o 5 + 5 DVD vé odpovědi zasílejte do 15. 2. na mail produkce@metropolislive.cz. Do předmětu zprávy uveďte Láska. Losování výherců ze správných odpovědí proběhne 16. 2. Všichni soutěžící zdarma získají elektronické předplatné Metropolis. http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6122 Thu, 02 Feb 2012 11:46:39 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6121 Kdy byla založena skupina Arakain? a) 1981 b) 1982 c) 1985 Soutěžíme o 5x vstupenka, 5x CD nebo tričko. Své odpovědi zasílejte do 29. 2. na mail produkce@metropolislive.cz. Do předmětu zprávy uveďte Arakain. Losování výherců ze správných odpovědí proběhne 1. 3. Všichni soutěžící zdarma získají elektronické předplatné Metropolis. http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6121 Thu, 02 Feb 2012 11:36:41 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6120 Ke kterému filmu z Festivalu Otrlého diváka bude hrát živě skupina Birds Build Nests Underground? a) Alonzo, muž bez rukou b) Zvrhlá biologie c) Třaslavec Soutěžíme o 2 vstupenky na zahájení festivalu. vé odpovědi zasílejte do 9. 2. na mail produkce@metropolislive.cz. Do předmětu zprávy uveďte Festival otrlého diváka. Losování výherců ze správných odpovědí proběhne 10. 2. Všichni soutěžící zdarma získají elektronické předplatné Metropolis. http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6120 Thu, 02 Feb 2012 10:32:26 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6119 Producentem Broadway On Ice je Willy Bietak, který je podepsán také pod: a) Mrazíkem b) Disney On Ice c) Holiday On Ice Soutěžíme o 5x2 vstupenky na brněnské představení. Své odpovědi zasílejte do 9. 2. na mail produkce@metropolislive.cz. Do předmětu zprávy uveďte Broadway. Losování výherců ze správných odpovědí proběhne 10. 2. Všichni soutěžící zdarma získají elektronické předplatné Metropolis. http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6119 Thu, 02 Feb 2012 10:21:26 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6118 Výstava Tak pravil LaChapelle v pražské Galerii Rudolfinum má v kontextu LaChapellových dosavadních výstav výjimečné postavení. Jedná se o první retrospektivu jeho tvorby, která zahrnuje i rané fotografie z poloviny 80. let. Právě tyto fotografie a skicy jsou vystavovány poměrně málo a pražská výstava je poprvé uvádí do souvislosti autorova dosavadního díla. Reprezentativní soubor LaChapellových děl mapuje všechny důležité etapy jeho tvorby. Důraz je ale kladen především na práce z posledních let, kdy LaChapelle téměř opustil prostor módy a reklamy, aby se vrátil ke svým uměleckým počátkům a k volné tvorbě. Na výstavě z tohoto období nechybí žádná z důležitých fotografií včetně monumentálních děl Potopa (2006) nebo Prám iluzí běsnící ku pravdě (2011). Fotografie Davida LaChapella můžeme vnímat jako jeden z originálních příspěvků k vizuálnímu uchopení současného světa, jako snahu tento svět v obrazech, barvách a příbězích přetvářet do vizí, jež jsou možná mnohem více opravdové a skutečné, než se na první pohled zdá. Kurátor: Otto M. Urban. Tak pravil LaChapelle Galerie Rudolfinum | 7. 12. – 26. 2. 2012 www.galerierudolfinum.cz http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6118 Wed, 28 Dec 2011 13:31:30 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6117 Ambiciózní Renata (Lucie Vondráčková) točí reportáž o mystice, navštěvuje rituály satanistů, náhoda ji však zavede k legendě o pražském podzemí. Ve sklepení, jež by mohlo být bránou do tajemného labyrintu, se ztrácí lidé. Jako by se v podzemí cosi probudilo k životu. Tajemství vtáhne do děje i historika, Renatina expřítele (Jan Zadražil), experta na statiku (Martin Zbrožek) a její exotickou spolubydlící Kiaru (Mary Coronado). Spolu se v honbě za senzačním objevem rozhodnou podzemí na vlastní pěst prozkoumat. Romantické dobrodružství trvá jen chvíli. Nekonečný labyrint chodeb bez konce budí hrůzu. Teprve v podzemí se navíc ukáže, že každý má své důvody, proč se tam vydal. Je nebezpečnější nepřesná mapa, nebo dávné tajemství? Co se v labyrintu skrývá? Odpovědí se nedožijí všichni. Titulní postavu – labyrint pražského podzemí – zastoupil dublér. Tím se staly katakomby ve Znojmě. Autentické prostředí dodává filmu atmosféru, štáb se vyrovnával s extrémními podmínkami. „Prostory byly hodně stísněné, museli jsme do úzkých chodeb vměstnat celý štáb. Dva týdny jsme neviděli slunce a ke konci jsme měli pocit, že tam asi opravdu umřeme,“ říká režisér Tomáš Houška. Labyrint Česko, 2011, 93 min., thriller / mysteriózní Režie: Tomáš Houška Hrají: Lucie Vondráčková, Martin Zbrožek, Jan Zadražil, Mary Coronado v kinech od 12. 1. 2012 labyrint-film.cz http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6117 Wed, 28 Dec 2011 10:29:51 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6116 aké letošní ročník nabízí jako obvykle ty nejlepší a nejulítlejší reklamy z celého světa. Adidas a Volkswagen jako Star Wars, výběr z nejlepší britské reklamy, vtipné spoty propagující kondomy, historické okénko do Sovětského svazu a dalších více než 320 reklamních spotů z celkem 50 států světa v bloku trvajícím téměř 6 hodin. V rámci show Noc reklamožroutů budou probíhat akce partnerů, na návštěvníky čeká mnoho zajímavých dárků. Po promítání reklamního bloku následuje music party až do brzkých ranních hodin. Více o akci na www.mediaguru.cz. Prodej vstupenek v síti TicketPortal, www.ticketportal.cz, tel. 224 091 439, TicketPro, www.ticketpro.cz a prostřednictvím sms ticket, www.smsticket.cz. Základní cena vstupenky je 490 Kč (Roxy) a 390 Kč (Fléda). Vstupenky zakoupené do 31. prosince 2011 získáte za zvýhodněné ceny 390 Kč a 290 Kč. Fléda | 27. 1. 2012 Roxy | 2. 2. 2012 www.mediaguru.cz http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6116 Wed, 28 Dec 2011 08:47:07 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6115 Kjógen má svůj původ v Japonsku, kde se rozvíjel v samurajských dobách spolu s vážným divadlem nó. Kjógen jsou krátké frašky, které měly za svůj původní cíl naladit a zkoncentrovat diváky před další hrou právě již vážného divadla. Společným vývojem ale kjógen přebral určité rysy a charakteristiky divadla nó a po několik století vybrušované a zdokonalované frašky získaly pevnou podobu a staly se plnohodnotným divadlem. Kouzlo těchto frašek vyplývá z jejich bezchybnosti. Díky několik století trvající izolaci Japonska se kjógen upravoval v hereckých rodech, až dosáhl výsledné, neměnné a dokonalé podoby. Pro diváka to znamená, že zná vlastně dopředu děj i pointu a hlavní požitek mu přináší herecké provedení. Herci si nacvičují dokonce i samotný příchod na jeviště tak, aby přesně vystihli okamžik největší koncentrace diváků. Tradiční hry mají svůj přesně daný řád a postup, přičemž nejdůležitější je hlasový projev. Pohyb těla už jen doplňuje intonaci a speciální (po mnoho let uchovávanou) jevištní řeč. Mluva herců a zvláštní intonace působí až jako karikatura normální mluvy, což vlastně vytváří kouzlo těchto frašek. Ať už je děj smutný, veselý, tragický, v tomto podání působí většinou úsměvně a mile. Ve hrách tedy není žádný prostor pro improvizaci, herci naopak hrají podle naučeného schématu a dodržují linii děje do nejmenších detailů, výhodou toho je, že se mohou plně soustředit na jednotlivá gesta a vypichovat tak každou dějovou sekvenci. Pokud si z daného popisu stále nedokážete představit samotnou realizaci japonských frašek, měli byste určitě navštívit jedno z představení Malého divadla kjógenu. Soubor divadelníků se základnou v Brně už deset let přenáší tyto divadelní grotesky ze samurajského Japonska na pódia českých divadel. Malé divadlo kjógenu představuje ojedinělý divadelní projekt (nejen) v České republice, který se od začátku snaží zachovat právě onu zmiňovanou japonskou preciznost a dokonalost. Herci hrají v tradičních japonských kostýmech (včetně „ponožek“ tabi, které umožňují klouzavý pohyb – typický pro toto divadlo). Malé divadlo kjógenu vedle představení připravuje i divadelní dílny a sami herci se již několikrát vypravili do Kjóta – města, kde kjógen vznikl. Frašky, které mají v repertoáru, patří k těm tradičním, starým a v provedení v českém jazyce s patřičnou japonskou intonací působí opravdu kouzelně. www.mdk.webgarden.cz http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6115 Wed, 28 Dec 2011 08:34:01 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6114 Seriál The Inbetweeners je fenomén, kterým je Česko nepoznamenané. Zatím. Od roku 2008 vznikly dvě řady, a i když se na tuzemské televizní obrazovky nikdy nedostaly, britský sitcom si našel mnoho oddaných, nadšených českých fanoušků. MTV dokonce chystá vlastní verzi. Jenže dříve než americký smysl pro byznys zničí pečlivě vypražený, dokonale suchý anglický smysl pro humor, dostávají se Přizdisráči do kin v celovečerní, ale jinak nezměněné podobě. Všechno je to o přátelství čtyř teenagerů. Název The Inbetweeners odkazuje na jejich místo ve středoškolské hierarchii. Patří do země nikoho mezi cool děcka a skutečné pošuky. Prostě Přizdisráči… Všichni zbožňují Willovu sexy mámu, všichni si myslí, že Neilův táta je gay, Simon všechny otravuje myšlenkami na svou první lásku a Jay se všem notoricky snaží navykládat nějakou hovadinu: jednou se přeplavil ze Španělska do Afriky na šlapadle, jeho tatík kradl ferrari pro mafii a má kámoše, co se dokáže nacpat do mikrovlnky. Škola skončila, takže čtveřici čerstvých a čerstvě osmnáctiletých absolventů vyslali tvůrci Damon Beesley a Iain Morris na prázdniny do města Malia na pobřeží Kréty. „Seriál byl o pocitu, že nikam nepatříte, který dostanete vždycky, když se v tom věku octnete na okraji dění, nezvou vás na ty správné party nebo nedostanete vysněnou holku,“ říká Beesley. „Podle mě si kluci myslí, že když vyrazí na prázdniny do zahraničí a bez rodičů, všechno bude jinak. Ale skutečnost je to samé znásobené milionem. Nikdy si nepřipadali víc na okraji a mimo.“ Klukovské sny o sexu, slunci, písku, moři a sexu se původně měly střetnout s pobytem v mizerném hotelu a trapnými spáleninami od slunce v úplně jiném filmu. Beesley a Morris chystali nízkonákladovou komedii o mlaďoších na prázdninách s názvem Players. Příběh vyrvali přímo z vlastních vzpomínek. „Náš způsob psaní je spíš vzpomínání než psaní,“ přitakává Morris. Pak si uvědomili, že jedno náročné obsazování teenagerů už mají za sebou. A že si pomalu ale jistě vybudovali úspěšnou značku. Inspirací pro seriál The Inbetweeners byly filmové hity Prci, prci, prcičky a Superbad. Přizdisráči proto mají užitečnou výhodu, že nejsou obyčejným sitcomem roztaženým na promítací plátno. „Když je někdo idiot a rozesměje vás, dvacet pět minut s ním vydržíte. Filmovým divákům ale musíte dát něco, čeho se budou moct držet,“ vysvětluje Morris. „Mám rád filmy, které jsou zábavné a nechybí v nich skvělé herecké výkony ani dojemné momenty,“ pokračuje James Buckley. „Ten náš takový není. Nechápu, o co se pokoušíme. Měli jsme to zabalit.“ Buckley je jednou čtvrtinou jinak zatím ne moc obsazovaného obsazení. Zbytek tvoří Simon Bird, Blake Harrison a Joe Thomas. Ve filmu je čeká střet s dávným nepřítelem i konečné řešení Simonovy první lásky. Jejich letní dobrodružství je posledním kouskem skládačky. Aspoň prozatím. Vzhledem k tomu, že v domovské Británii je tento třetí nejnavštěvovanější film roku úspěšnější než Transformers 3 i čtvrtí Piráti z Karibiku, Přizdisráči se s tím vůbec ne… Přizdis*áči (The Inbetweeners Movie) Velká Británie, 2011, 97 min., komedie Režie: Ben Palmer Hrají: Simon Bird, James Buckley, Blake Harrison, Joe Thomas, Laura Haddock v kinech od 22. 12. http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6114 Wed, 28 Dec 2011 08:29:04 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6113 Profesionálně jste se k hudbě dostala prostřednictvím vystupování v rodinné gospelové kapele. Co pro vás gospel znamenal, respektive znamená? Gospel je součást mého dědictví a náboženského prostředí. Gospel byl vždy dobře přijímán a je i dnes. Je možné říci, že k jazzové hudbě vás přivedl váš strýc, saxofonista Orlando Stallings? Vzpomenete si, co jste při prvních setkáváních s jazzem zažívala. Můj strýc Orlando byl pro mě velkou inspirací. Pomohl mi pochopit, co hudba znamená pro lidi, kteří ji poslouchají. Významným milníkem vašeho hudebního vývoje je konec padesátých let. Počala se psát historie, ve které se ocitáte mezi takovými velikány jazzu, jako jsou například Ben Webster, Cal Tjader, Earl Hines, Red Mitchell, Teddy Edwards, Montgomery Brothers, Billy Eckstein, Joe Williams, Tony Bennett, Count Basie, Dizzy Gillespie nebo Ella Fitzgerald. Je možné říci, co pro vás jednotlivá setkání znamenala a co nejdůležitějšího jste si pro svoji pěveckou dráhu odnesla? Kdo byl pro vás významnou inspirací…? Každý z těchto velikánů mi předal něco osobitého. Naučili mě, jak se chovat na pódiu, jak zapojit posluchače, ale zejména jak vnímat hudbu jako takovou. Počátkem sedmdesátých let jste omezila svou koncertní činnost. Tento zbylý meziprostor jste věnovala své dceři, která je v současnosti zpěvačkou R&B. Co jste jí dala do jejího pěveckého vínku především? Moje dcera je hudební osobnost sama o sobě. Jsem šťastná, že jsem přispěla k jejímu úspěchu i tím, že jsem ji nenechala jen napodobovat ostatní zpěváky. Jinými slovy, potřebovala se pouze stát sama sebou. V souvislosti s hudební dráhou vaší dcery mne napadá možná trošku otřelá otázka. Pokud byste měla možnost se ohlédnout do minulosti, udělala byste něco jinak? Ne, jsem spokojená s tím, kým se stala po umělecké i po lidské stránce. Vaše přítomnost je naplněna koncertováním a vystupováním na jazzových festivalech včetně legendárního Monterey jazz festivalu. Které prostředí vám vyhovuje nejlépe? Prostředí každého vystoupení je velice důležité. V malém klubu jste téměř tváří v tvář s posluchači a to je to, na čem záleží. Na velkých koncertních pódiích, takových, na kterém budu vystupovat v Praze, záleží na energii publika. Tyto vibrace vytváří energii, kterou já publiku vracím. Projekt Jazz v opeře je nováčkem mezi českými jazzovými podniky. Váš koncert celý tento zmíněný projekt zahajuje. Připravila jste si pro tuto příležitost něco speciálního? Myslím na to, jak jsem poctěna zahájit sérii koncertů Jazz v opeře. Mám pocit, že jeden ze způsobů, jak mohu odpovědět na entuziasmus těch, co mě pozvali, je zazpívat písně z klasického amerického repertoáru – Great American Songbook, skladby Duka Ellingtona, Cola Portera, a George Gershwina. Koncert bude vánoční, takže s chutí zazpívám i několik vanočních melodií. Pokud se nemýlím, do České republiky zavítáte poprvé. Je tu plno příkladů českých jazzových muzikantů úspěšně působících ve Spojených státech. Za všechny snad stačí jmenovat George Mraze, Laca Decziho, Rudyho Linku… Setkala jste se již při své hudební dráze nebo při toulkách hudebním světem s „českým“ jazzem? George Mraz žije v USA a naše cesty se potkaly. Je to úžasný kontrabasista. Vaše první sólová nahrávka vznikla, když vám bylo jedenáct let. Vaše poslední album Dream vyšlo minulý rok. Je možné v těchto hudebních počinech najít, co mají společného? Každý z těchto projektů je jiný. Můj první singl byl gospel, což je vlastně duchovní hudba. CD Dream je současná jazzová nahrávka. Co pro vás znamenají hudební recenze a mediální odezva (kupříkladu hlas New York Times, San Francisco Chronicle, Philadelphia Inquirer a další…)? A co pro vás znamená jako jistý protipól názor a odezva hudebního posluchače? Hudební kritici a média byla ke mně v průběhu let vstřícná. Jsem potěšena, když jsou má vystoupení dobře přijata. Dnešní hudba, a to jakákoliv, je velmi snadno dostupná. Živé koncerty ztrácí na své atraktivnosti. Žijeme ve věku internetu a hudebních downloadů. Na první pohled by se mohlo zdát, že pravá/životaschopná hudba je na ústupu. Jaký máte názor na současné hudební trendy…? Stále nahrávám. Vlastně pravě teď v listopadu, za mého pobytu v New Yorku, jsem dokončila nahrávku svého nového alba. Musíme jít s dobou. Věřím, že má hudba udělá mým posluchačům radost, ať už ji kupují na CD, stahují nebo kupují online. Stačíte ve své koncertní vytíženosti sledovat dění na současné jazzové, respektive hudební scéně? Kdo nebo co vás v poslední době nejvíce oslovilo? Vždy ráda sleduji, co se děje na hudební scéně. Velké jazzové osobnosti mě naučily, jak hudbě naslouchat. U hudebního dění bych ještě zůstal. Jméno Tonyho Bennetta zde již bylo zmíněno. Už jste měla možnost si poslechnout, respektive setkat se s jeho aktuálním albem duetů Duets II. Pokud ano, co na něj říkáte? Měla jsem to potěšení poslouchat Duets II a opravdu jsem si to užila! Jaké jsou vaše plány do blízké budoucnosti? Mám naplánovány koncerty v San Francisku a v New Yorku. Také doufám, že se zúčastním mnoha z evropských letních festivalů. Bylo mi potěšením s vámi tento rozhovor uskutečnit. maxjazz.com/stallings http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6113 Sat, 24 Dec 2011 16:09:09 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6112 Stylové oblečení od WOOX získávají : Lenka Riklová Hana Vejvodová Markétka Trávníčková Eduard Severa Hana Habalová Ludmila Vilímová Petra Radousová GratulujeME! http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6112 Thu, 22 Dec 2011 11:02:53 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6110 Jelikož nám termín dalšího pokračování nepravidelné klubovky Sunakashi vyšel na poslední předvánoční víkend, rozhodli jsme se ji tentokrát pojmout netradičně. I když by se vlastně dalo přesně naopak říct, že ji v jistém smyslu uděláme tradičněji, jako takovou malou klubovou vánoční besídku. Jak jinak by měl vypadat večírek v době, kdy už každý netrpělivě očekává svátky a nám se naskýtá vskutku ideální příležitost potkat se s kamarády a známými, abychom si společně připili na zdraví. Proto poprvé v historii párty Sunakashi nečekejte žádné hosty ze zahraničí, ale správné brněnské chasníky, kamarády ze štatlu, kteří úspěšně reprezentující místní houseovou komunitu. V praxi to znamená, že kromě residenta DJe Vika zahraje osvědčený představitel staré školy, protřelý mazák, zkušený klubový harcovník a mistr radostných melodií a šlapavé basy pěkně od podlahy, DJ Javas. A podobně, jako yang musí ke vzniku úplného celku doplnit yin, se jako další host představí zástupce nové brněnské houseové školy, nadaný producent a DJ Cuffia, který jako dokonalý protiklad staví svůj taneční house groove na originalitě a vtipu. Speciální vánoční vydání Sunakashi: Colour of Music vám jako vždy přináší nejnovější trendy světové klubové house music. Tentokrát však výjimečně v podání výhradně domácích brněnských DJs, kteří se pro vás v Perpetu pokusí vytvořit ideální atmosféru pro prožití předvánoční pohody. Line-up: 22:00 Vik 23:00 Cuffia 00:00 Javas 01:00 Vik 02:00 Cuffia 03:00 Javas 04:00 všichni ☺ Links: www.djjavas.com www.electronroll.com/p/cuffia.html www.soundcloud.com/vikink Facebook: www.facebook.com/events/279888832054399/ Sety: soundcloud.com/javas/javas-glance-mix soundcloud.com/vikink/sunakashi-podcast-02-mixed-by-cuffia soundcloud.com/vikink/sets/dj-vik-various-sets-selection http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6110 Wed, 14 Dec 2011 17:49:05 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6109 Kdy: pátek 16.12.2011 začínáme ve 20:00 – otevřeno je již v 19:00 Kde: Melodka, Kounicova 20/22 www.djsilent.cz www.melodka.cz http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6109 Mon, 12 Dec 2011 13:11:18 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6107 Beenie Man (vlastním jménem Anthony Moses Davis) je majitelem Grammy, autorem desítek # 1 hitů a bez váhání jednou z největších žijících superstars a showmanů Jamajky. To dosvědčují i mimořádné duety s Janet Jackson, Aliciou Keys, Mia, Akonem, Shaggym, Seanem Paulem, Lady Saw a mnoha dalšími. Beenie poprvé zpíval u soundsystému už když mu bylo pět, a první hit nahrál ve studiu v osmi letech. Dětské hvězdy většinou brzy vyhasnou, ale Beenie Man je rozhodně charismatickou výjimkou, která pořád přináší něco nového. A tak, i když se trendy v jamajském reggae a dancehallu rychle mění a nová jména a talenty přicházejí i odcházejí po desítkách, jeho titul Krále a headlinera všech tamních i světových festivalů, je už dvě dekády zcela neodiskutovatelným… Česká premiéra Beenieho a jeho jamajské kapely je velkou událostí nejen pro místní scénu reggae a dancehallu, ale také pro všechny příznivce hiphopu, R&B a Urban Music všeobecně! Lístky už jsou v předprodejích a jako vždy ušetříte na poplatcích, když si je pořídíte přímo na pokladně klubu Lucerna Music Bar. A jelikož tamtéž proběhne už v úterý 22.11. indoor reggae festival u příležistosti desátých narozenin portálu JahMusic.net, k dostání jsou i výhodné combo-vstupenky na obě akce. BEENIE MAN & ZAGGA ZOW BAND Lucerna Music Bar | 4.12.2011 www.musicbar.cz http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6107 Thu, 01 Dec 2011 18:13:08 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6106 Návštěvníci se mohou těšit na dva večery v Bezbariérovém divadle Barka v Králově Poli. V sobotu 10. 12. bude uvedeno představení tanečníka a výtvarníka Ondřeje Lipovského Umění motoru – „poetická a absurdní groteska pro pět charakterů s jasným scénářem a nepředvídatelným vývojem.“ Druhý večer 11. 12. se představí brněnský taneční soubor Filigrán s novým projektem Tři věty, ve kterém se propojuje tanec, živá hudba a projekce. Hudebníky Radima Hanouska, Ivana Manolova, Tomáše Vtípila a Tomáše Hlaváčka (videoprojekce) doplní tanečnice Veronika Kolečkářová, Marie Kuncová a Eva Navrátilová. Celý festival bude zakončen 12. 12. představením Journeys to Fungalvaz v kavárně Trojka v Domě pánů z Kunštátu. „Elektronicko-akustický hudebně-vizuální projekt se točí kolem tajemné skříňky, nalezené hluboko v lese.“ Po tomto představení na festivalové afterparty zahraje elektroakustické duo Ryba a Chyba. Velká inventura Bezbariérové divadlo Barka, kavárna Trojka 10.–12. 12. 2011 www.natrikrat.cz www.velkainventura.cz http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6106 Thu, 24 Nov 2011 15:32:57 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6105 Hra spočívá v hledání konkrétních bodů na univerzitě a v jejím okolí pomocí souřadnic GPS, tzv. pointů, kde budou zájemci získávat informace a soutěžní body. Hrát lze i na internetových stránkách muniquest.cz, kde budou soutěžící body sbírat za odpovědi na kvízové otázky. „Věřím, že MuniQuest dále zvýší povědomí o vysoké úrovni Masarykovy univerzity a případné váhající absolventy přesvědčí, že právě Brno a Masaryčka je pro ně tou nejlepší volbou. Soutěžte s námi, pobavte se a vyhrajte třeba iPad2 nebo některou z řady dalších cen,“ uvádí za realizátory soutěže Tomáš Prek z agentury X Production. Soutěží se od 1. listopadu 2011 do 31. ledna 2012 a každý měsíc bude představeno deset pointů. První provedou uchazeče možnostmi studentského bydlení v Brně, následující například nabídkou studijních oborů či sportovního vyžití, historií univerzity nebo hudebním klubem Fléda. Odměnou pro výherce budou hodnotné ceny podle počtu bodů, které se hráčům podaří nasbírat. „Chceme, aby uchazeči sami poznali výhody, které jim studium na naší univerzitě přináší, a sami našli důvody, proč studovat právě zde,“ dodává prorektorka pro vzdělávací činnost Masarykovy univerzity Ivana Černá. Nová hra Masarykovy univerzity je součástí kampaně, která probíhá už od loňského roku. Na svém „Kindigo!“ Tour ji propaguje také jedna z hlavních kapel hudební divize X Production Midi Lidi, která právě vydala své třetí album Operace „Kindigo!“. MuniQuest 1. 11. – 31. 1. 2012 www.muniquest.cz http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6105 Thu, 24 Nov 2011 15:17:13 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6104 Pro podporu této dobré věci, která je prezentována vtipnou formou, se zapojilo i mnoho velkých společností, které věří tomuto projektu. Mezi ně patří například společnost Budweiser Budvar, Evropa 2, Seznam.cz, kadeřnický salon Joshua, sushi restaurace Koishi, Bandzone.cz, nápoje Fever-Tree, tiskárna Tisk centrum, klasické holičství Barber’s shop. „Boj proti rakovině prostaty je dlouhá a namáhavá cesta. Proto jsme rádi, že z pozice největšího internetového hráče na trhu můžeme proti této zákeřné nemoci pomoci bojovat, a to hned na několika frontách. Ať už jde o nošení knírku, uspořádání závěrečné party se serverem Lidé.cz nebo propagaci na naší hlavní stránce, kde všechny uživatele uvítá Krusty s knírkem,“ říká tisková mluvčí společnosti Seznam.cz Irena Zatloukalová. Díky spojení velkých „brandů“, dobré myšlenky a odhodlání propagátora a „otce“ charitativního projektu Movember v Čechách Petra Vančury vznikl originální kalendář. Focení se ujal fotograf Lukáš Vrtílek, který patří mezi přední české fotografy. „Movember jsem vůbec neznal. Viděl jsem sice pár chlápků s knírem, ale s ničím jsem si to tenkrát nespojoval. Až letos jsem poznal Petra Vančuru, který mě s touto skvělou akcí seznámil. Vysvětlil mi, oč se jedná, a vzhledem k tomu, že se mi spolupráce s Petrem i samotný projekt zalíbil, nabídl jsem se, že nafotím kalendář,” dodává Lukáš Vrtílek. Samotný kalendář Movember je k zakoupení na vybraných místech za cenu 200 Kč. Částka z každého prodaného kusu poputuje na konto Movember. Slavnostní zakončení „kníratého“ měsíce listopadu proběhne na Gala párty 26. 11. v klubu SaSaZu. Lístky jsou v předprodeji ticketstream.cz. Vybrané peníze z lístků putují na konto movember.com. Movember www.movember.com http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6104 Thu, 24 Nov 2011 15:08:27 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6103 Tichou dohodu založil v roce 1986 textař, skladatel, zpěvák a kytarista Dan Šustr spolu s bubeníkem Jiřím Šimečkem, který byl ovšem na bubenickém postu brzy vystřídán – sestava Tiché dohody se za léta hodně měnila. Ve složení Dan Šustr, Pavel Špaček a Jan Hájek nahrála Tichá dohoda svou první demonahrávku Zlatý grál, v roce 1989 přichází Blanka Šrůmová, jejíž hlas uslyšíte na všech oficiálních nahrávkách Tiché dohody. Ve skupině pojmenované podle románu Elii Kazana se za léta existence vystřídala celá řada hostujících muzikantů – za bicí jednou usedl třeba i David Koller, hodně bývalých členů Tiché dohody dnes zase působí v dalších projektech a kapelách, ať už zmíníme The Plastic People of the Universe, Toyen, Wanastovi Vjecy, Mira Žbirku nebo třeba Phila Schönfelta, temného postpunkera z Anglie, který žije už nějakou dobu v Praze. S Philem samotná Tichá dohoda vystupovala v první polovině devadesátých let. Emotivní hudba Tiché dohody, inspirovaná třeba melancholickou rytmikou skupin jako U2 nebo The Cure, se v novém miléniu na nějaký čas odmlčela a po vydání sólo desky Blanky Šrůmové a novém projektu 2Wings Dana Šustra kolovaly i zvěsti o rozpadu skupiny – Tichá dohoda se však nikdy nerozpadla, jen se na pár let odmlčela a tvořila tak opravdu „tichý“ pakt. Z dlouhé hibernace se probrala až letos – po dlouhých osmi letech od posledního koncertu v roce 2003 vystoupila na letošním ročníku trutnovského festivalu. A skvělou zprávou pro fanoušky jejich tichých hudebních konfesí bezpochyby je fakt, že nepůjde jen o nějaký jednorázový reunion – Tichá dohoda přichází s novým retroklipem ke své populární písni Reklamní anděl a 8. prosince se vrací na oblíbené místo svých dřívějších hudebních eskapád – do prostoru dnešního Kulturního centra Vltavská. Na unikátním předvánočním koncertě se kromě aktuální sestavy Dan Šustr – Blanka Šrůmová – Michal Šerák – Václav Šváb objeví v roli hostů i zakládající muzikanti z původního složení a řada bývalých členů, kteří se v kapele vystřídali během 25 let od uzavření Tiché dohody. Tichá Dohoda KC Vltavská I 8. 12. I 20.00 www.tichadohoda.cz http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6103 Thu, 24 Nov 2011 14:45:37 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6102 V tomto případě je pod drobnohledem snažení více či méně nezávislých, ba dokonce alternativních hitmakerů a labelů, které to s muzikou určenou pro dětské posluchače myslí kapku jinak… Tedy bez infantilních pozlátek, přehnané snaživosti, opakujících se klišé a nucenosti a dalších podobných neřestí, které se zbytečně podbízejí. Pokud stačí jmenovat alba Kdyby prase mělo křídla dvojice Skoumal/Vodňanský, CD Dítkám dámské kapely Zuby nehty (které nedávno vyšlo v reedici s patřičným bonusem), Hrajeme si u maminky Jiřího Pavlici a Hradišťanu, povedené mixtapy v podobě dvou alb Havěť všelijaká 1 a 2 (kde jste mohli slyšet písně šité dětem a albu na míru od takových, jako jsou Petr Janda, Svěrák/Uhlíř, Jiří Schmitzer, Jiří Lábus, Bratři Ebenové, Jiří Suchý, Jan Burian, Jana Kirschner a další), 2 CD O Mourince a Lojzíkovi aneb Pohádkové čtení se zpěvy od Radůzy, Měsíček svítí Sester Steinových, alba Bejbypank a Kašpárek navždy projektu Kašpárek v rohlíku (aka Milan Cais, Márdi, Tonya Graves, Radek „Gipsy“ Banga, Lenka Dusilová, David Koller, Blanka Šrůmová etc.) a další, je jasné, jak bude o dětské uši postaráno. Podobně má nakročena i další záležitost, která sází na osvědčenou koncepci jakéhosi mixtapu, aktuální následovník loni vydaného alba tria 3B (Bibi, Best Boy, Bongo), Bongo BonBoniéra (aka Jablkoň, Radůza, Čankišou, Tata bojs, Žamboši, Hm... etc.), tedy album pro celou rodinu Bongo Bombarďák (Indies Scope 2011, listopad). Album slyšeno „dětskýma“ ušima a viděno očima „rodiče“, hýří nejen různými postavami a jejich příběhy na hranici pohádkovosti a jiné snivosti, ale v kombinaci s na míru ušitými aranžemi, bezprostředností a hravostí jednotlivých muzikantů tvoří mozaiku různých chutí, ze kterých si každý vybere tu svou. Tak se s kapelou Jablkoň vydáte hledat mobil s kobylou, která se z toho zhroutila, s Květy zažijete starou pecku Zlatá horečka, zaskotačíte si s Babuchou Karolíny Kamberské (ex Sestry Steinovy), mravenčení si užijete s Yellow Sisters a to cesta po chutích tohoto osmnáctipísňového alba zdaleka nekončí…beatboxu zdar! À propos! Rodičové! Víte, co poslouchají vaše děti!? Děti! Víte, co poslouchají vaši rodiče?! http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6102 Thu, 24 Nov 2011 14:38:44 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6101 Tato kritika se projektu Artwall nakonec stala osudnou. Poté, co si vystavující umělci udělali legraci ze snah pražského magistrátu uspořádat v Praze olympiádu, došla pražským radním trpělivost a kurátorskému týmu vypověděli smlouvu. Po personálních změnách na pražském magistrátu přišli iniciátoři projektu s nápadem galerii Artwall obnovit a u nového vedení získali podporu. Přesně po třech letech tak letenskou zeď zaplnilo umění. Výstavy galerie Artwall organizuje c2c – Kruh kurátorů a kritiků, jmenovitě Petr Motyčka, Markéta Dolejšová a Zuzana Štefková. V poslední době se doslova roztrhl pytel s nezávislými galeriemi ve veřejném prostoru, jako výstavní prostory se využívají nepoužívané nástěnky, prázdné výlohy nebo opuštěné stavby. Artwall byla vlastně jedna z prvních. Kdy zahájila svou činnost? c2c: Galerie zahájila svou činnost roku 2005, zásluhou v Praze žijícího umělce Davida Wallikera a Ludvíka Hlaváčka, který byl kurátorem prvního ročníku. Výstavy se konaly pod záštitou Centra pro současné umění. Kteří umělci v Galerii Artwall vystavovali? Podle jakého klíče jste je vybírali? c2c: První vystavující byla Lenka Klodová s cyklem „Vítězky“, který zobrazoval sportovkyně ve vysokém stupni těhotenství. Potom se Martin Zet věnoval odkazu sochaře Otakara Švece, tvůrce Stalinova pomníku na Letné. Ohlasy vzbudila výstava skupiny Pode Bal „Flagelanti“. V posledním ročníku před uzavřením galerie byly vybrány projekty skupiny Guma Guar „Kolektivní identita“ a studentský projekt umenimamrad.cz. Obojí na základě jejich společensko-kritických aspirací. Proč byla činnost Galerie Artwall roku 2008 tak náhle přerušena? c2c: Mohla za to výstava skupiny Guma Guar „Kolektivní identita“, která ironicky reagovala na reklamní kampaň za uspořádání olympijských her v Praze, ve které byl Magistrát silně zainteresován. Guma Guar si vypůjčila slogan „všichni jsme v národním týmu“, ale namísto tváří českých osobností použila tváře nechvalně proslulých českých mafiánů a podvodníků. Magistrát s odvoláním na zákon o neautorizovaném použití sloganu zrušil smlouvu o pronájmu letenské zdi a tím de fakto Artwall uzavřel, ačkoliv zákon se vztahuje pouze na komerční zneužití registrovaného sloganu. Kdy jste se rozhodli činnost Galerie Artwall obnovit? Byli jste přesvědčeni, že se vám to podaří? c2c: Měli jsme pocit, že s novým vedením Magistrátu by to mělo jít. Proto jsme se také obraceli přímo na primátora. Co nás příjemně překvapilo, byla ochota primátora finančně podpořit letošní pilotní ročník. Prvním letošním vystavujícím je ruská aktivistická skupina Voina, která se proslavila leckdy šokujícími performancemi na veřejnosti, například fingovaným věšením homosexuálů a nelegálních přistěhovalců v moskevském supermarketu, čímž chtěli upozornit na xenofobii v ruské společnosti. Jak probíhalo znovuotevření galerie a jaké byly reakce? c2c: Média a Magistrát reagovali velmi vstřícně. Na druhou stranu se zvedla i kritika především ze strany v Praze žijících ruských umělců, ale nejen jich. Někteří konstatovali, že lidé jako Bohuslav Svoboda představují přesně ten typ establishmentu, proti kterému Vojna bojuje. Galerie Artwall opěrná zeď pražských Letenských sadů www.artwall.cz http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6101 Thu, 24 Nov 2011 14:26:08 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6098 A vysoký, otravně krásný Holanďan, kterého mu právě blonďatá Diana představila, má doma údajně pravého Reubense. Střih. Roger jede potmě lesem na traktoru, je pokrytý výkaly a na přední radlici jeho vozu je napíchnutý mrtvý pitbul. Jak se to celé dostalo až sem se dozví diváci v celkem padesáti zemích. To je zatím rekordní počet států, do kterých byl kdy film norské produkce prodán. Práva na výrobu remaku koupili Američané ještě před uvedením Lovců hlav do kin. Film Mortena Tylduma není stoprocentní, ale je svižný, zábavný, zručně míchá prvky thrilleru a černé komedie. Dějové zákruty nejsou ani v nejmenším očekávatelné a díky Akselu Henniemu v hlavní roli je tenhle snímek plný bizarních situací a krve i značně roztomilý. V posledních letech nebývalý módní zájem o severské filmy vyšroubovala na maximum švédská trilogie Stiega Larssona o mužích, co nenávidí ženy. Americká verze režírovaná Davidem Fischerem jde v USA do kin za necelý měsíc. S trojicí ještě o poznání temnějších detektivek má norská novinka společného dokonce jednoho ze scénáristů. Ačkoliv zájem tak vznikl do značné míry uměle, pokud poměřujeme Lovce hlav měřítky mainstreamových filmů, je rozhodně neobyčejný. Pokud by všechny popcornové filmy vypadaly takhle, i intelektuálové by se možná naučili jíst popcorn. hodnocení 80% Lovci hlav (Hodejegerne) Norsko 2011, 100 min, Krimi / Thriller Režie: Morten Tyldum Hrají: Nikolaj Coster-Waldau, Aksel Hennie, Synnøve Macody Lund www.aerofilms.cz http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6098 Wed, 23 Nov 2011 16:00:04 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6097 „Bylo mi z toho fyzicky špatně, jako kdybych snědl půl kila zkaženého masa,“ popisuje Ondřej Vetchý pocit po prvním přečtení scénáře. „Došlo mi, že to je příběh, který se může stát opravdu každému.“ Vetchý je hlavním hrdinou akčního thrilleru o krvavé mstě, v níž má důležitou roli jeho čtrnáctiletá dcera. Když ho na opuštěné mýtině najde lesní správce Oldřich Kaiser zbitého a zmateného, neví, co se s ním stalo ani jak se tam dostal. A rychle mizí. Jenže správce vyrazí za ním a zjišťuje, že kromě nečekané brutality jsou ve hře i čtyři milióny korun, dva uplacení policajti a tři patnáctiletí kluci s černým svědomím. Děj se odehrává v úseku pouhých několika hodin, jako křiví poldové se v něm objevují Marek Taclík a Igor Chmela, jeho události ale hlavně proti sobě staví Vetchého s Kaiserem. Obsazení charismatického dua málem zůstalo nesplněným přáním. Zatímco Vetchému se scénář líbil a roli vzal, Kaiser si ho přečetl a s díky poděkoval, protože už slíbil, že bude točit komedii Líbáš jako ďábel s Marií Poledňákovou. Jenže plánované natáčení se zrušilo a neúnavná produkce Vendety zavolala znovu: „Dodneška je podezírám, že to zrušený natáčení je jejich práce,“ tvrdí Kaiser. „Pak už nebylo na co se vymlouvat, tak jsem jim řekl: Dobrá, pojďme se honit s Ondrou Vetchým po lese a můžeme si přitom i dávat přes držku.“ Ti dva se potkali už v Tmavomodrém světě. „Jo, Ondra… Pokračovali jsme, jako by těch deset let ani nebylo. Líbí se mi jeho otevřenost, smysl pro humor i to, že mu můžu dát kdykoliv přes hubu,“ směje se Kaiser. „Tím, jak pořád sportuje, člověk se ho nebojí plácnout, protože ví, že nespadne. To je úžasný, slouží mi jako takovej trenažér. Jsem schopný praštit hned, zvlášť když je to kamarád. Do kamaráda se buší nejlíp.“ Vetchý se taky směje: „Tak to trochu machruje, protože tolik do mě zase nebouchal. Jeho postava má handicap s nohou, takže vždycky, než se mu podařilo zvednout ze země, já jsem mírně poodstoupil a už na mě nemohl. Pod krkem mě chytnul všeho všudy asi pětkrát a potom mě stejně musel potupně pustit, protože mu to pan režisér nařídil.“ Film vznikl v rychlém tempu za pouhých 20 dní v Praze i jejím okolí a kvůli akčním scénám bylo natáčení pro herce často fyzicky poměrně těžké. Navíc se nesměli smát. „To platilo obecně pro všechny. Bylo dost náročné natočit Vendetu za dvacet dnů, spousta lidí mi před natáčením říkala, že se to nedá stihnout. Takže to vyžadovalo naprosté soustředění. Od všech!“ říká režisér Miroslav Ondruš, který měl dosud za sebou jenom krátkou studentskou hříčku Třídilové. Nad celovečerním filmem ale přemýšlel už od dokončení školy v roce 2006. Akční thriller? To byla výzva. Potom, co nakousl a nedokončil dva jiné scénáře, napsal tenhle s velkou vervou za necelé tři měsíce. Nadšení pro věc je vidět na první pohled. Vendeta je český žánrový film, jaký tady dlouho nebyl. Dynamický, napínavý, fyzický. Efektivně natočený. A s příběhem ořezaným a zjednodušeným na kost. Vendeta Česko, 2011, 90 min., drama Režie: Miroslav Ondruš Hrají: Ondřej Vetchý, Oldřich Kaiser, Igor Chmela, Marek Taclík, Lucie Šteflová, Ondřej Havel, Václav Vostárek, Václav Neužil ml., Leoš Noha http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6097 Wed, 23 Nov 2011 15:50:33 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6095 Dvě vstupenky na koncert získávají: Kristián Tomek Miroslav Křen GratulujeME! http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6095 Thu, 10 Nov 2011 13:14:32 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6094 Jak vznikl nápad vytvořit album sestávající pouze z různých verzí skladby Tante cose da veder? A proč byl z celého Kudykam vybrána zrovna tato píseň? Důvod je velice jednoduchý. Při přípravě lyrikálu v opeře si Michal Horáček přál, aby tuhle píseň, kterou na závěr celého představení zpívá sám Kudykam, zazpíval pokaždé nějaký jiný zpěvák. Chtěl tak nejen podpořit myšlenku, že Kudykamem může být kdokoliv pro kohokoliv, ale zároveň to v té době mělo posloužit i jako jistý mediální tah. A tak jsem vytvořil několik možných aranží této závěrečné písně, pro různé interprety. No jenomže se po pár představeních ukázalo, že lidé si přejí, aby tuhle krásnou píseň zpíval ten samý Kudykam, který je provázel celým představením. A tak mi doma v šuplíku zůstalo mnoho nevyužitých not, což nás oba s Michalem trochu mrzelo. A náhle dostal Michal nápad z těchto různých aranží udělat celou desku. Přišlo mi to dostatečně ztřeštěné na to, abych se do toho okamžitě pustil, protože na rozdíl od desek, na kterých je plno písní a ten samý interpret, bylo by na téhle plno různých interpretů a jedna a ta samá píseň. Karel Gott, Jiří Suchý, Jarek Nohavica, Dan Bárta, Aneta Langerová… takováto skupina pohromadě tu ještě nebyla. Bylo předem jasné, kdo se jednotlivých verzí zhostí, či jak probíhal výběr oněch „osmi statečných“? Jasné nebylo předem vlastně nic. Netušil jsem, jak můžou působit za sebou dvě různé verze Tante cose, natož osm. Ale jak jsem se do projektu čím dál více zamilovával, začala mě napadat i dramaturgie desky a možné aranže a harmonické či formální obměny. Společně s tím i potom samotní interpreti. Máš mezi jednotlivými interpretacemi nějakého svého favorita? Mám. Je to verze Anety Langerové a pana Suchého. Ty mě baví asi ze všeho nejvíc. Tante cose da veder je tak trochu moderním šansonem, v dobrém duchu Villonových balad. Máš rád Villonovy básně? A kdo má dnes podle tebe v hudbě či poezii k pařížskému bouřlivákovi nejblíže? Miluju Villonovy básně. Byly první, které jsem se naučil nazpaměť. Michal Horáček kouzlu villonovských balad zcela propadl a mám pocit, že už snad ani jinou formou nepíše. Shodou okolností teď dopisuji muzikál o Françoisi Villonovi, který jsem psal s Jiřím Hubačem a Pavlem Vrbou, kteří se ale bohužel jeho premiéry nedočkají, nicméně je všechno teď už jen na mně a Radkovi Balašovi, který libreto pana Hubače upravuje a ujal se i režie. Premiéra by měla být v březnu v Divadle Na Jezerce. Když se vrátíme k lyrickému muzikálu Kudykam – jak se ti s pány Hapkou a Horáčkem pracovalo? A jak ses k práci na hudební podobě Kudykamu dostal? Byla to skvělá zkušenost. Od obou jsem se naučil něco jiného a každý z nich má své kouzlo. K práci jsem se dostal tenkrát přes Milana Kymličku, ke kterému jsem chodil na hodiny filmové hudby, a který měl Kudykama aranžovat. Poprosil mě o spolupráci a já nadšeně souhlasil. Jenomže potom se jeho nemoc, kterou se zdálo, že překonal, opět vrátila, odjel domů do Kanady a tam zemřel. Ještě předtím ale stačil Michalovi říct, že se za mě zaručuje a že prý to představení udělá stejně dobře, jak by to udělal on sám, no a Michal mu uvěřil a na mladýho Brzobohatýho, kterýho znal do tý doby jen jako moderátora z televize, si vsadil. Jsem rád, že dnes říká, že neprohrál. Co tvoje ostatní hudební tvorba, na „kolika věcech ke slyšení“ právě pracuješ? A jak je to se skupinou Bůhví, kterou jsi před třemi roky opustil – neplánuješ nějaký reunion? Nebo novou skupinu? No teď je to hlavně Villon a potom se chystám udělat pár písní pro jednu velmi talentovanou a skvělou zpěvačku, ale nerad o věcech, které jsou zatím jen v inkubačním stadiu, hovořím do médií. Já zkrátka nemám ambici jako interpret, takže se stále nedokážu přinutit k vytvoření svého vlastního alba. Daleko raději tvořím pro jiné. Ale možná se tak jedou stane. Uvidíme. Ačkoliv jsi původně hudebník, docela dost „fušuješ“ i do herectví. Hrál jsi v seriálu Ulice, v Hudebním divadle Karlín máš teď hlavní roli v muzikálu Vražda za oponou… Nekoliduje u tebe hudba s hraním? Či jsou to pro tebe dvě strany téže mince? A jaký spatřuješ v hudbě a herectví zásadní rozdíl? Má mince je z každé strany hudební. Tyhle aktivity jsou jen krásné nabídky a možnosti, které by podle mého byl hřích nevyužít, ale tím to končí. Jsem šťastný za tu příležitost zahrát si v muzikálu, jehož autorem je John Kander, kterého celý život obdivuju. Asi by se podobná nabídka v budoucnu nemusela nikdy opakovat, tak dokud mám dost sil, dělám všechno, co mě baví. K hraní máš navíc evidentně „genetickou výbavu“… Jaké to vlastně bylo doma? Nečekali rodiče, že se vydáš v jejich stopách na ona „prkna, co znamenají svět“? Nevím. Naši mě do herectví nikdy moc necpali. Už od dětstí jsem se věnoval hlavně muzice, takže asi počítali s tím, že u toho zůstanu. Ale jak říká jeden můj dobrý slovenský kamarád, „geny neojebeš“. Jaké to je být nositelem známého jména, zvláště v raném věku? Není to někdy svazující ve vlastní tvorbě a směřování? S jakými reakcemi okolí ses setkával jakožto „mladý Brzobohatý“? Nikdy jsem to nijak zvlášť neprožíval a možná i díky tomu mi to spolužáci a okolí nedávali sežrat. Navíc doma se naši nechovali tak, abych snad měl mít pocit, že je to něco výjimečného chodit po světě s tímhle příjmením. Jak dnes po letech vzpomínáš na svoje moderování Superstar? Vídáš se ještě s některými účastníky prvního ročníku? A šel by jsi do něčeho podobného zase? Ne, kromě Anety Langerové, která je i součástí alba Tante cose da veder, se s nikým jiným nestýkám. A jestli bych do něčeho podobného znovu šel? Nedokážu si představit, co bych tam dělal. Moderovat už nechci a jako porotce si sám sebe sotva dokážu představit. A na závěr: máš nějaký osvědčený recept, jak se stát „brzo bohatý“? Tak na tohle rozhodně nebudu ten správnej poradce. Sám se kolikrát sebe ptám, jak to vlastně udělat, aby to tak bylo a mohl jsem dělat jen to, co mě baví. Ale co, takhle je to taky docela dobrý. Nevozím se sice v bávu, ale rozhodně si nemůžu stěžovat. Tante cose da veder www.michalhoracek.cz http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6094 Wed, 09 Nov 2011 16:08:12 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6093 Proto se Roman Říčař (zpěvák, herec, hudebník z kapely Šťastní a Veselí, www.stastniaveseli.cz) rozhodl pro tento projekt něco udělat. Sám k tomu dodává: „S Honzou Tilingerem, autorem projektu Surya, se dlouho známe a v Indii ve Sluneční škole jsem se svou současnou ženou asi týden pobýval. Nemám rád charitu ,naslepo‘. Podpora konkrétních lidí, které navíc znám, mi připadá smysluplnější.“ Do projektu přizval zpěvačku Ivu Marešovou (www.ivamaresova-999.cz), která tuto nabídku velice ráda přijala. „Jsem člověk, kterého zajímají lidé, příroda a lidské kořeny. Nejsem příznivcem toho, když se západní kultura násilným způsobem snaží zasahovat do civilizací, které mají jiné kořeny. Ovšem Surya je dle mého soudu jiná a to je to, co mě na tomto projektu zajímá. Vše, co pro obyvatele Kargyaku dělá, je v naprostém souladu s místní kulturou a s jejími kořeny. Je zde synergie. To je velice důležité. Pokud chceme a můžeme pomoci, toto je dle mého názoru správný způsob.“ Přijďte si aktivně zameditovat a nasát úžasnou atmosféru koncertu v podání Ivy Marešové a 999 a akustického tria Šťastní a Veselí. Navíc budete mít možnost zhlédnout a zakoupit fotografie a umělecké předměty z Indie a oblasti Himálaje. 17. 11. 2011 – 13. 12. 2011 Žatec, Hořovice, Český Krumlov, Plzeň, Valašské Meziříčí, Ostrava, Praha, České Budějovice, Jablonec, Karlovy Vary. Sluneční škola – benefiční koncerty Praha | 17. 11. – 13. 12. 2011 www.surya.cz http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6093 Wed, 09 Nov 2011 15:55:23 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6092 První ročník festivalu Akcent nabídne přehlídku sociálně a politicky angažovaného divadla a tvůrce, pro které je umění prostředkem komunikace, společensky prospěšnou či společensky kritickou aktivitou. Festival otevře neotřelá konfrontace dvou generací s názvem Testament německého uměleckého kolektivu She She Pop, která bude v Arše uvedena ve spolupráci s Pražským festivalem divadla německého jazyka 15. 11. Dějištěm Akcentu se kromě Divadla Archa stanou také přilehlá prostranství. Studenti AMU v čele s Riet Mellink z Nizozemí a českým režisérem Jiřím Havelkou představí site specific projekt Sousedé (Neighbours) odhalující tajemství každodenního života v okolí Archy. Osobní prožitek na téma osamělosti, neužitečnosti a naděje je tématem zvukového experimentu tvůrčího týmu Divadla Archa Pojď se mnou. Prostřednictvím hlasu v MP3 přehrávači diváci nahlédnou do světa vietnamských stánkařů v holešovické tržnici. 18. listopadu se bude v Arše slamovat – respektive číst z knížky Poetry Slam, která vznikla v rámci kreativních básnických dílen dětí z pražského Smíchova a z Ústí nad Labem. Čtení podpoří etablovaní slammeři Bohdan Bláhovec, Monika Selbrusová a Bio Masha, kteří se dílen také účastnili. Stejně jako loni potěší své příznivce Allstar Refjúdží Band, který vystoupí v rámci jednoho večera s hiphopery, protagonisty představení Královského vlámského divadla. Domácí divadelní soubory zastoupí sdružení Inventura se svým Kabaretem na konci světa nebo kolektivní autorský projekt divadla Alfréd ve dvoře Tělovník obecný / Corpus vulgaris. Ze Slovenska přijede tanečník Jaro Viňarský, který spolu s choreografem Palem Zuštiakem vytvořil taneční projekt Bastard. Další tvůrci, kteří pracují formou komunitního umění, sociálních intervencí či se zabývají sociálními tématy, se představí v rámci večera prezentací v KC Zahrada na Chodově. Zpestřením festivalového programu bude cyklojízda do Divadla Archa pořádaná ve spolupráci s iniciativou Auto*Mat, vietnamské karaoke nebo Homeless travesti show Karla Lampy z divadla Ježek a Čížek. Akcent festival Divadlo Archa | 15.–20. 11. www.akcentfestival.eu http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6092 Wed, 09 Nov 2011 15:51:28 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6089 Největší svátek autorského dokumentárního filmu ve střední a východní Evropě letos nabídne 229 filmů všech metráží (vybraných z více než 2 500 přihlášených titulů) ze 41 zemí celého světa, z nichž 23 uvede ve světové a 5 v mezinárodní premiéře. Nebudou chybět tradiční diskuse s autory a představiteli filmů po projekci, dílny a masterclasses s významnými režiséry, fotografy a filmovými teoretiky, literární čtení a bohatý hudební a divadelní doprovodný program. ME vám přináší rozhovor s Markem Hovorkou, ředitelem MFDF Ji.hlava. Festival slaví letos patnáct let od založení, jak se za tu dobu proměnily dokumentární filmy? Dnes už je naštěstí samozřejmostí, že dokumenty jsou k vidění v českých kinech, že mají celovečerní formát a dokážou diváky zaujmout a oslovit. Často jsme překvapeni, co všechno lze dneska natočit. Jak blízko se ocitáme hrdinům dokumentárních filmů, jako bychom jimi byli my sami. Nicméně, mnoho lidí si pod pojmem dokumentární film stále představuje pouze nudné historické a přírodovědné snímky nebo krátké televizní formáty. I proto pořádáme jihlavský festival – aby se spolu s dokumentárními filmy změnilo i naše nahlížení na ně. Není zvykem, aby se filmové festivaly přímo přihlašovaly ke konkrétní výzvě za propuštění vězněného filmaře. Co vás vedlo k prohlášení „propusťte Jafara Panahího“, uvedeném na letošním festivalovém plakátu? Tak jako se svět výtvarného umění razantně postavil za nedávno vězněného čínského umělce Ai Wei Weie, jsem rád, že se velké filmové festivaly jako Cannes či Berlinale neostýchaly zastat výjimečného iránského režiséra Panahího. Přijde nám naprosto přirozené se k nim připojit, aby se nezapomnělo na umělce, který je umlčován a zavírán do vězení kvůli svým kritickým názorům. Panahí přitom nebyl žádný rebel. Začínal metaforickými filmy o dětství a dospívání. Teprve v posledních letech čím dál častěji reflektoval každodenní realitu života v Íránu, nic víc. A státní režim ho za to zavřel na šest let do domácího vězení a na 20 let mu zakázal jakkoliv se veřejně projevovat. Ať již prostřednictvím filmů či komunikací se zahraničními médii. Přesto byl letos v Cannes uveden jeho nový dokument s názvem Není to film. Přesně tak. Právě tento snímek uvidí festivalové publikum i v Jihlavě. Panahí v něm popisuje pocity z domácího vězení i scény připravovaného filmu, kvůli kterému ho režim trestá. Jaké další zahraniční dokumenty přináší letošní program? Před sedmi lety byl jedním z nejúspěšnějších dokumentů americký snímek Super Size Me o fast-foodových řetězcích a jejich vlivu na naše zdraví, který ovšem režisér Morgan Spurlock pojal jako velkou sebeironickou komedii. Nyní přichází s novým filmem s podivným názvem Nejlepší film, jaký kdy byl prodán. V něm se ještě s větší vervou strefuje do světa reklam a marketingu, která nás obklopuje doslova na každém kroku. Jak je Spurlockovi vlastní, dělá to na vlastní kůži a pokouší se svůj film proměnit v největší obchodní úspěch historie. Můžeme ho také chápat jako americkou odpověď na Český sen Filipa Remundy a Víta Klusáka. Další film, který uvedete, je od oscarového režiséra Errola Morrise Tabloid neboli bulvární noviny. Ano, to je velmi fascinující a bizarní příběh někdejší královny krásy z Wyomingu Joyce McKinneyové, která v sedmdesátých letech minulého století plnila palcovými titulky stránky mnoha bulvárních novin, protože byla ve Velké Británii obviněna z únosu a znásilnění mormonského misionáře. Ústředním tématem pro samotného režiséra je přitom velká až obsedantní, nehynoucí láska, která nemůže být naplněna, ale přesto trvá. Morris stříhá novinové titulky s výpověďmi dalších komentátorů a samotné Joyce, která ovšem z devadesáti procent neříká pravdu. Jeho snahou však není pravdu zjistit, ale poukázat na to, že vše, čemu sami věříme, se nám zdá pravdivé. Co byste vyzdvihl z českých novinek? Festival slavnostně zahájí unikátní projekt 24, který je záznamem jednoho letošního zářijového dne. Na jeho natáčení se podílelo 24 českých dokumentaristů. Mezi nimi například Jan Němec, Olga Sommerová, Martin Mareček nebo Helena Třeštíková. Každý z nich natočil na ploše dvou minut krátký film příslušející konkrétní hodině od půlnoci do půlnoci. Film je tak zajímavou výpovědí jak o naší každodennosti tak ukázkou pestrosti výjimečných českých dokumentaristů. Rád bych také upozornil na novou nesoutěžní sekci Zoon Politikon, ve které se sešly snímky mladých tvůrců pojednávající o kráse české politiky. Jaké filmy budou letos soutěžit v sekci Česká radost? Namátkou vybírám nový opus Karla Vachka Tmář a jeho rod, který zkoumá rozdíly mezi magií, mystikou a poznáním. Vít Klusák vytvořil společně se svými studenty FAMU skupinový portrét prvního Máje pod názvem Film jako Brno, který se dotýká rostoucích sociálních tenzí v české společnosti. Ve filmu Závod ke dnu reflektuje Vít Janeček důsledky kapitalistického snění a zavřených fabrik v Čechách a na Moravě. Potíže, které čekají na propuštěné vězně, popisuje Veronika Sobková ve filmu Venku. O něco veselejší je pak snímek Epochální výlet pana Třísky do Ruska Filipa Remundy, který vypráví o putování vnuka československého legionáře po stopách svého děda. A na jaký film se nejvíc těšíte Vy? Horší otázku jste mi asi nemohl položit. V programu je přes dvě stě filmů, z nichž jsme jmenovali ani ne deset. Osobně mám velkou radost jak z výběru nejlepších světových dokumentů v sekci Opus Bonum, tak ze zmapování východoevropských dokumentů v soutěži Mezi moři a samozřejmě i z experimentálních snímků čtvrté soutěžní sekce Fascinace. Ale pokud bych měl upozornit ještě na jeden konkrétní film z našeho programu, byla by to unikátní projekce nově zrestaurovaného snímku Velké bílé ticho z roku 1924. Je to hypnotický záznam úsměvných situací z každodenního života britské antarktické vědecké expedice vedené v roce 1910 kapitánem Robertem Scottem, která však vrcholí velkým zklamáním a tragickou smrtí všech členů výpravy, kteří se pokusili dosáhnout jako první lidé jižního pólu. 25. -30. 10. 2011 www.dokument-festival.cz http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6089 Sat, 22 Oct 2011 11:41:56 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6086 Od pátku 21. 10. se již podruhé festival přesune do Brna a usídlí se v Divadle Husa na provázku. Divadlo D’Epog představí svou demo-work verzi projektu Di_sein, tedy komentovanou ukázku metod práce, které předcházely konečnému tvaru inscenace. Poté bude následovat kyberpunková performance s prvky fire show a fyzického divadla KO.MIX.X 1 souboru Amanitas fire theatre. Páteční večer zkrátka patří mladým a neklidným… V sobotním programu se sešly skvosty divadelní alternativy – sebepoznávací Velké zrcadlo od sdružení Depresivní děti touží po penězích, Petr Krušelnický aka Antena se svou tajemnou performancí AnnA 2V2A – 50Hz a slovenský Disk Trnava a Blaho Uhlár s Polylógem, inscenací, jež pracuje s netematizovanými a bezeslovnými výstupy. Program uzavíráme v neděli 23. 10., a to programem, který jsme nazvali Nezařaditelní a provokující. Nejprve Ondřej Lipovský představí dva projekty z cyklu Trojjazz, který premiéroval loni na našem festivale v Praze. Divadlo Meetfactory pak přiveze odbornou veřejností oslavovanou inscenaci Silní. Text Angéliky Lidell je inspirován studií Michela Foucaulta Dohlížet a trestat. Hlavní roli svěřil režisér Miroslav Bambušek excelentnímu herci Romanu Zachovi. … příští vlna/next wave… Brno | od 21. 10. www.nextwave.cz http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6086 Tue, 18 Oct 2011 17:39:18 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6084 Jako dítě se Alice kvůli svému panovačnému otci stala obětí těžké lyžařské nehody a následně i anorexie. Při setkání s Mattiou poznává spřízněnou duši a Mattia prozrazuje Alici své strašné tajemství: v dětství nechal svou mentálně retardovanou sestru-dvojče samotnou, odešel na oslavu, a když se vrátil, sestra zmizela. Tyto dvě zásadní události navždy poznamenaly životy Alice i Mattia, a jak tak dospívají, zdá se, že i jejich osudy se nezvratně proplétají. Natočeno podle knižního bestselleru Paola Giordana se stejnojmenným názvem, který v letech 2009 a 2010 figuroval na předních příčkách prodejnosti knih v ČR. „Nakonec, kdybych byl nucen tento film definovat, řekl bych, že jde o romantický horor, který se soustředí na pocity, rodinu a nemožnost emancipace ústředního páru,“ říká o svém filmu režisér Saverio Costanzo. Kromě neznámých herců, které zvolil režisér do rolí ústřední dvojice, se na plátně objeví i slavná Isabella Rossellini v roli matky hlavního hrdiny. Osamělost prvočísel (La Solitudine dei numeri primi) Itálie / Německo / Francie, 2010, 118 min., drama Režie: Saverio Costanzo Hrají: Alba Rohrwacher, Luca Marinelli, Isabella Rossellini, Filippo Timi www.aerofilms.cz v kinech od 20. 10. http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6084 Sun, 16 Oct 2011 14:19:35 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6083 STEZKA: CENTRUM Se vznikem samostatného Československa roku 1918 muselo město náhle čelit mnoha změnám. Roku 1919 bylo k Brnu připojeno 23 okolních obcí a o dva roky později se stalo hlavním městem země Moravské, později Moravskoslezské. Stavební aktivita v historickém jádru zpočátku probíhala bez ucelené urbanistické koncepce. Řešila se vždy pouze dílčí území a pozornost se nevěnovala ani zvyšující se dopravní zátěži ani vztahu k přilehlým průmyslovým a obytným zónám. Proto městská rada roku 1924 vypsala ideovou soutěž na regulaci vnitřního Brna. Bylo navrženo dokončení okružní třídy průrazem nové ulice ve skále pod Petrovem a přeložení osobního železničního nádraží jihovýchodním směrem. Palác Alfa Multifunkční komplex vznikl na místě barokních šlechtických domů Mitrovských a barona von Freyenfelse v dnešní ulici Poštovské. Roku 1930 koupil pozemky od tehdejších majitelů stavitel František Hrdina a nechal zbytky chátrajících objektů strhnout. Pro vytvoření návrhu velkolepě koncipovaného obytného domu s obchodní pasáží a kinem oslovil architekta Bohuslava Fuchse. Jeho projekt však byl dále přepracován Technickou kanceláří Františka Hrdiny. Staviteli se zřejmě zalíbila myšlenka prvního brněnského mrakodrapu podle soudobých amerických vzorů, nárožní věž tak byla zvýšena na 14 pater. Kvůli přísným regulačním nárokům a komplikovanému statickému zajištění budovy však nakonec byla realizována umírněnější devítipodlažní varianta. Osmipatrový palác Alfa se nachází na rohu ulic Jánské a Poštovské a svojí pasáží navazuje na objekty orientované do náměstí Svobody. Je tvořen jednopatrovou obchodní halou s galerií krytou proskleným stropem, na niž ve vyšších patrech navazují obytná křídla se třemi dvory. Hotel Avion Restauratér Miroslav Kostelecký se v roce 1926 rozhodl zmodernizovat svůj podnik v České ulici a na místě nízkopodlažního hostince nechal podle návrhu Bohuslava Fuchse postavit osmipatrový hotel. Architekt se musel vypořádat s extrémně úzkou, původně středověkou parcelou (8 x 34 m), což mu umožnilo použití železobetonového skeletu, díky kterému také docílil nevšedních prostorových efektů v interiérech. Nad centrálním vchodem do kavárny, který je lemovaný zaoblenými výkladci restaurace a recepce hotelu, je umístěno logo hotelu Avion od Emanuela Hrbka. Ve vyšších patrech, která směrem do ulice ustupují, aby nenarušila výšku uliční fronty, se nachází padesát hotelových pokojů a zcela nahoře byl umístěný byt majitele hotelu s terasou. Hotel, kavárna a restaurace tvoří sice tři samostatně přístupné jednotky, jejich provozní zázemí je však propojeno. Brněnské architektonické stezky www.ticbrno.cz www.dum-umeni.cz www.bam.brno.cz http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6083 Sat, 15 Oct 2011 21:35:01 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6082 Smyslem festivalu je vytvořit v Brně specifické prostředí, v němž jsou zejména mladé generaci prezentovány často pohnuté životní příběhy minulého století, a to přijatelnou formou u piva či kávy. Zatímco se zahájení festivalu neslo v duchu undergroundu, první z komponovaných večerů s Pavlem Friedem, Divadlem Kufr a kapelou Létající rabín byl skvělým propojením emocionálního zážitku a zábavy. Festival svobody proti totalitě, jak zní jeho podtitul, však zdaleka nekončí. V říjnu bude v kavárně Trojka hostem někdejší stíhací pilot RAF Emil Boček. Atmosféru 40. let navodí pražské jazzové duo Blue Star a premiéru hry vytvořenou speciálně pro festival uvede Divadlo Feste. K vidění bude také výstava fotografií z pražské Galerie Langhans. Moje 20. století Kavárna Trojka Brno od 26. 9. www.moje20stoleti.cz http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6082 Sat, 15 Oct 2011 21:30:51 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6080 Tonya Graves pochází z města Peekskill ve státě New York a v Česku žije trvale od roku 1995 – o tom, jak velká pro ní byla (a stále je) změna přesídlit z multikulturního tavicího kotlíku do srdce Evropy, s úsměvem vypráví dodnes. Kromě množství nabouraných představ o lidském soužití si ale Tonya také přivezla svůj hudební talent a především hlas – takový, jaký tu jen tak ke slyšení nebyl. A rozhodně nezapadl. Už od počátku své české anabáze vystupovala v Blues Bandu Luboše Andršta a její talent a ojedinělé množství hudebních poloh, které zvládá, nezůstaly dlouho bez povšimnutí. „Česká Tina Turner či Macy Gray“ – s podobnými přívlastky se na Tonyinu adresu nešetří dodnes. V druhé půli devadesátých let se Tonya stala vůdčím hlasem jedné z prvních českých electrodance skupin – Liquid Harmony, se kterou na jedné ze štací zavítala i zpět do New Yorku. Vcelku ojedinělý druh hudebního návratu do vlasti – ale Tonya Graves si s paradoxy hlavu neláme. V roce 2000 se Tonya stala nedílnou součástí repertoáru tehdy čerstvé kapely, která se svým „funkem po česku“ až nečeské kvality už v zemi knedlíků a bůčku takříkajíc zlidověla. Řeč není o nikom jiném než o echtovní funky grupě Monkey Business. Tenhle darwinovský úkaz potvrdil za ta léta na české scéně svou evoluční vyspělost – a stále zní na domácí poměry světově, čemuž napomáhá jak četná řádka hostujících muzikantů, tak také v nemalé míře právě angažmá Tonyi Graves a jejího vzletného vokálu. Ten si nyní Tonya pěstuje paralelně i ve svém sólo projektu – přestože její debutové album vychází až teď, na živo svůj zápal předvádí se skupinou doprovodných muzikantů na českých pódiích už nějaký ten pátek. Její vlastní hudební snažení má blíže k energičtějšímu R’n’B s občasnými jazzovými úlety, které kvalitám jejího hlasu evidentně nečiní žádný problém. Předskakování před zaoceánskou hvězdou Macy Gray či nadšené přijetí publika na letošních velkých festivalech Rock for People, Colours of Ostrava či United Islands jsou toho jen důkazem. Na našem hudebním nebi tak září (staro)nová hvězda a nebylo by divu, kdyby její svit začal doléhat daleko za české luhy a háje. Zpěvačky s hlasem, že by se dal krájet, jsme se zeptali na pár otázek ohledně nové desky, působení v Čechách i o tom, jak se dělá hudba s duší. Tvá nová deska se jmenuje I’m the Only Me. Tvých hudebních životů a projektů je ale víc. Kdo je teď vlastně Tonya Graves? Jsem stále stejná, nejde mě vtěsnat do jedné škatulky. Vždycky mě lákaly nové možnosti, nové zkušenosti. Proto jsem z bluesové kapely šla do taneční a z taneční do funky. Nezáleží na stylu, ale na tom, zda mě ta hudba osloví. Kdykoliv mám dobrý pocit, jdu do toho. A stylově pestrá je i moje sólová deska, ačkoliv by se dalo říct, že na ní převládá pop. Texty skladeb sis na desce psala sama. Kde bereš inspiraci při psaní? Některé texty jsou ovlivněny přímo mým životem nebo mým okolím. Tím, co jsem cítila, když jsem je psala. V jiných se například odráží situace, které se dějí ve světě. Rozhodně to není album jen o mě. Zvuk desky má spíš než k uvolněnému funku Monkey Business blíže k energickému tanečnímu zvuku současného R’n’B, ostatně o remix jedné ze skladeb se přímo na desce postaral domácí taneční guru Chris Sadler. Vrháš se teď střemhlav na taneční parket? Jak už jsem řekla, ta deska je záměrně stylově velmi pestrá, řekla bych „takový švédský stůl“. Takže ano, je tam taneční skladba, ale vedle toho balada, další skladba vychází z bluesových postupů… Nechci být tlačena do jednoho žánru, na švédském stole taky bývají nejrůznější lahůdky, všechny dobré – a spolu dohromady vytvářejí úžasný celek. Při natáčení klipu ke skladbě 39 Reasons jsi prý musela pět hodin skákat na trampolíně. To musel být asi docela pořádný „hip hop“, ne? Ano, myslela jsem, že z toho budu úplně vyřízená, ale byl to zážitek. Takový, že jsem si hned druhý den pořídila trampolínu na zahradu. Na desce je také cover skladby od Justina Timberlakea. Proč sis vybrala zrovna jeho skladbu? Uvažuješ o nějakých dalších coververzích? Justina miluju! Je to zajímavá věc – Češi mají často mylnou představu, že když si interpret zařadí na album coververzi nějaké písně, tak měl asi málo svých vlastních věcí. To je ale nesmysl. Protože „půjčit si“ písničku od někoho, kdo se mi líbí, znamená složit mu pochvalu, poctu. A já Justinovi fandím. Na koncertech jsme hráli a zpravidla sem tam stále hrajeme pro zpestření cover od Massive Attack nebo od Jill Scott. Asi se tě na to ptají lidi pořád, ale stejně: jaké to bylo přesídlit do Česka v polovině devadesátých let? Jaké jsi z toho měla pocity tehdy a jaké máš teď? Bylo těžké naučit se česky? To přesídlení se odehrálo de facto náhodou. Kdysi jsem se rozhodla procestovat Evropu a kamarád mi doporučil, ať navštívím i Prahu. Brzy po příletu jsem se tu potkala s Peterem Binderem a kvůli jeho kapele jsem se po čase do Prahy opět vrátila. Přestože Peterova skupina se mezitím rozpadla, navázala jsem tu spolupráci s Lubošem Andrštem, pak přišli Liquid Harmony, Monkey Business… a už jsem tu zůstala. Dnes Česko považuju za svůj domov, moje děti jsou Češi. Čeština není lehký jazyk, stále se ji učím. Nechápu cizince, kteří tu žijí a odmítají se váš jazyk učit, přeci když někde žiju, musím se jeho jazyk aspoň zkusit naučit. Netratí s tvojí současnou sólovou dráhou tvoje angažmá v Monkey Business? Plánujete spolu nějaké další hudební pikle? Spoustu lidí mělo obavy, jestli moje sólovka neznamená konec Monkey Business nebo můj konec u nich. Proč bych ale nemohla zpívat s Monkey Business a zároveň mít svoji sólovou kapelu? Olda Krejčovec taky udělal sólovou desku. A Roman toho má ještě víc, J.A.R., Nerudu a G-point Hunters. Ondřej Brousek zase hraje divadlo a to je teprve práce! Když to zvládnou oni, proč bych to nezvládla já? Čím vším je pro tebe vlastně hudba? Dovedeš si vůbec ještě představit svůj život bez ní? Nebo jinak – čím bys byla, když ne zpěvačkou? Hudba je pro mě strašně důležitá, ale zpěvačkou jsem se stala jen souhrou událostí, nikdy jsem to neplánovala. Ve Státech jsem pracovala s dětmi a moc mě ta práce bavila. Takže kdybych nebyla zpěvačkou, věnovala bych se této práci. O hudbě, ať už je to soul, blues či funk, se říká, že musí mít duši. Tušíš, kudy se taková „duše“ do muziky dostává? A jak ji do své hudby „vpašováváš“ ty sama? Myslím, že cíleně to nelze. Že je to jakési přirozené zrcadlení vaší vlastní duše. Jinými slovy, že záleží především na tvůrci a na tom, co z něj vychází. http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6080 Sat, 15 Oct 2011 21:19:10 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6079 Obrázky přijíždějící lokomotivy, nádražáckého pokojíku, pražského Wilsonova nádraží, mlha, stín a místy ambientní, místy písničkový soundtrack s Neckářem zpívanou hitovkou Půlnoc udělají atmosféru, díky které se člověk s Nebelem v kině nenudí. Miroslav Krobot se svou poker face navíc nepřetržitě budí dojem, že v hlavní postavě zuří existenciální bouře. Nebel je výpravčím v Bílém Potoku, zklidněné jesenické vesničce, do které v noci se sekerou v ruce vpadne neznámý, podivně agresivní a nemluvící muž (Karel Roden). Nebel se s Němým setkává přímo na své vlakové stanici právě ve chvíli, kdy Němého seberou. To ještě nádražák netuší, že ho brzy potká znovu. V blázinci, kam ho zavřou kvůli mlze v jeho hlavě. Příběh pomsty za cosi tajemného, co se stalo kdysi při odsunu, zjemněný Nebelovou love story na pražském nádraží, je bohužel maximálně nezručně dovyprávěný. Autor komiksu a scenárista Jaroslav Rudiš i debutující režisér Tomáš Luňák v rozhovorech zmiňovali masivní škrtání při pořizování konečné verze scénáře a touhu vyprávět Nebela filmově. Přes veškerý respekt k autorům komiksu a odvaze jít do neobvyklého filmového podniku se zdá, že se jim osekávání komikové předlohy trochu vymklo z rukou. Film místy působí jako šňůra sice krásných, ale špatně na sebe navazujících obrázků. Ohromné úsilí je pro neznalé předlohy potřeba vynaložit, aby člověk vůbec pochopil motiv pomsty, návaznost jesenické současnosti na poválečné odsouvání zobrazené v útržcích Nebelových flashbacků., ze kterých je špatně poznat i kdo je kdo. Film nahrazuje surrealismus komiksu atmosférou tíživé zahloubanosti. Bohužel se z příběhu cestou na plátno nějak ztratilo, nad čím se to v Jeseníkách hloubá. Alois Nebel ČR, 2011, 87 min., animovaný / drama Režie: Tomáš Luňák Hrají: Miroslav Krobot, Karel Roden, Václav Neužil ml., Tereza Voříšková www.aerofilms.cz v kinech od 29. 9. http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6079 Sat, 15 Oct 2011 21:17:33 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6078 Proč jste se rozhodli pro Brno a konkrétně pro Mahenovo divadlo? V Brně jste inscenovali hru Všichni jsme Marlene Dietrich aneb Studie Odyssea v HaDivadle, ale právě ten kontrast je zajímavý. K vaší tvorbě více pasuje právě divadlo typu HaDivadla než Mahenovo divadlo s poněkud mainstreamovějším ražením. LT: Především považujeme budovu Mahenova divadla za jednu z nejkrásnějších v republice. Ke každému prostoru se musí přistupovat citlivě a každý prostor si žádá své. Vždy jsme reagovali na prostor, do kterého tvoříme a inspirovali se jím, stejně jako lidmi, se kterými jsme spolupracovali. V tomto ohledu nevidíme žádný kontrast v naší tvorbě, ať už je to HaDivadlo, bývalý kinosál ve Veletržním paláci, kasárna v polské Legnici, piazzeta ND Praha nebo vyšehradský park. Radúz a Mahulena se také trochu vymyká z vašich dosavadních her, jedná se o klasickou, velmi známou hru, která je zpracovávána většinou na klasických jevištích. Co vaše zpracování přinese nového, příp. nakolik (pokud vůbec) se snažíte od klasické předlohy odpoutat? MK: Ale vždyť my ji také děláme pro klasické jeviště! A tam také patří a sluší jí to tam! Většinou děláme autorské projekty, a tak nemáme potřebu tuto hru přepisovat nebo „vylepšovat“, umíme se realizovat autorsky sami a nepotřebujeme k tomu díla jiných autorů. Nás zajímá činohra jako forma, stejně jako hudební divadlo Heinera Goebbelse, muzikál nebo fyzické divadlo. Stejně tak nás čeká na konci sezony Don Giovanni v ND Praha a další sezonu balet pro ND Praha. Divadelní výraz je pestrý a to nás baví. Je to pro nás výzva! Radúze a Mahulenu se snažíme vyložit hlavně tak, aby v každé chvíli byla na jevišti divadelní situace zasazená v obraze. Respektujeme, že je na prvním místě slovo a snažíme se mu dát divadelní smysl. Klasické zpracování to ale asi nebude. I když co je dnes klasické? V současné době se v Národním divadle v Praze hraje Radúz a Mahulena, režisér Jan Antonín Pitínský se ve svém zpracování snažil spojit klasiku s moderním pojetím. Viděli jste tuto hru? A pokud ano, inspirovalo vás to nějak? LT: Ano, viděli. V hlavních rolích tam vystupují naši kamarádi a spolužáci Vojta Dyk a Pavla Beretová a jsou skvostní, stejně jako režie pana Pitínského. Po shlédnutí této inscenace jsem uvěřil, že ono Zeyerovo literární drama je možné inscenovat. V hlavních rolích se představí mladí brněnští herci, z čeho jste při výběru vycházeli, jaká pro vás byla hlavní kritéria (věk, talent, charisma…)? MK: Chtěli jsme se potkat s lidmi z Brna, stejně tak rádi při práci v zahraničí poznáváme herce z Bělehradu, Wroclawi, Varšavy, Bratislavy, Zieloné Góry a další. Pokud zůstaneme u současného divadla, o vás se velice často hovoří jako o mluvčích mladé generace, jaká tato generace podle vás je? A co se snaží okolnímu světu říct, resp. co se snažíte ve svých hrách sdělit vy? LT: Nechci mluvit za generaci, to mi nepřísluší. V našich inscenacích se snažíme o výzkum člověka. Jaký je a co cítí? Jaký je vesmír v jeho nitru? Bohužel to vše zastiňuje mravní úpadek v naší společnosti. Nebudu a nechci dělat politicky či společensky angažované divadlo, ale chci využít právě možnosti promluvit v českých médiích. To, co předvádí pan Václav Klaus, odmítám ho nazvat prezidentem, protože k tomu již dávno ztratil kredit, Dominik Duka, pan Hájek či Bátora, je za hranicí únosnosti. To, že jejich extremistické názory většina společnosti toleruje, že mlčí, že dělá, že se jí to netýká, jen znovu a znovu ukazuje na malé české srabáctví! Přitom všichni z nedávné historie víme, kam vedou tyto extremistické názory. Někdo už přeci musí říct: pane Klausi, styďte se a odejděte, neznevažujte funkci českého prezidenta! Proč novináři mlčí? Myslím, že v tomto ohledu mluvím za mnoho tvůrců mé generace. Jste také častými hosty v zahraničí, dá se nějak obecně říct, jaké má divadlo postavení za hranicemi? Liší se český a zahraniční divadelní divák? LT: Obecně si v zahraničí daleko víc váží živé kultury, stejně jako vzdělání a vědy a výzkumu. My máme hokej, to je snad jediné, co českou společnost zajímá. Když jsme hráli inscenaci Malá smrt na mezinárodním festivalu v Busanu v Jižní Koreji, kam jsme se dostali díky doporučení ředitele jednoho varšavského divadla, byl přítomen i český velvyslanec. Představení sklidilo velký úspěch a on byl nejvíce nadšený z toho, že to Českou republiku nestálo ani korunu, protože doporučení zařídili Poláci a vše ostatní hradila Jižní Korea. To snad nepotřebuje další komentář. Již od studií na DAMU pracujete v režijním tandemu, nenastalo ještě období, kdybyste si lezli na nervy? Umělecké dvojice jsou u nás vcelku časté a většinou i velmi úspěšné, v čem tkví podle vás ten hlavní důvod? MK: Samozřejmě, že i my se hádáme a máme krize, ale také víme, že víc hlav víc ví. Toho se držíme a to se nám osvědčilo. A na závěr klasická otázka v duchu „rivality“ Brno vs. Praha, liší se pro vás nějak kulturní, potažmo divadelní prostředí v Brně a v Praze? LT: Víte, v době, kdy se na Staroměstském náměstí truchlí za české hokejisty, nový pražský arcibiskup za ně slouží zádušní mše a snaží se tak levně popularizovat katolickou církev, a nechci tím onu tragédii zmařených mladých životů umenšovat, zatímco si skoro nikdo nevšimne úmrtí prof. Milana Machovce, jednoho z největších českých myslitelů 20. století, mi přijde mluvit o kulturním prostředí v Brně, v Praze, potažmo v celé ČR směšné a nemístné. Nechci generalizovat, ale je to bída! Rok před smrtí jsem mluvil s Lenkou Reinerovou, ona, která pamatovala monarchii, první i druhou republiku a komunismus, mi řekla, že dnešní režim není ani kulturní, ani sociální, ani demokratický a já jí věřím. http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6078 Sat, 15 Oct 2011 21:16:10 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6077 „Je to vzrušující film se spoustou nečekaných zvratů, které se vysvětlí až na konci. Něco jako Ti druzí, Šestý smysl a Duch dohromady,“ říká režisér Jim Sheridan. Jeho novinka Dream House vznikala jako žánrový psychologický thriller, ale zároveň je hodně tajuplným milostným příběhem s Danielem Craigem, Rachel Weisz a Naomi Watts v hlavních rolích. Upoutávce, která by mohla leccos vyzradit, se proto tentokrát raději vyhněte. Přece byste si nechtěli zkazit překvapení tak jako tenkrát, když jste náhodou zaslechli osudné „Tak to jsem vážně netušil, že Bruce Willis je duch…“ Zápletka filmu Dream House zní, jako by ji načrtl mistr napětí Alfred Hitchcock a vybarvil proslulý hororový spisovatel Stephen King. Brzy potom, co se rodina přestěhuje z hektického New Yorku do vysněného domu v Connecticutu, se dozvídá se o jeho strašlivé historii. „Na tom domě je něco strašidelného a členové rodiny začnou mít pocit, že je někdo zvenčí sleduje. Dozvědí se, že tam došlo k příšerné vraždě a nechce se jim věřit, že jim o tom předtím nikdo neřekl, dokonce ani sousedé,“ vysvětluje Rachel Weisz. Není divu, že se manželskému páru najednou zdá, že na vysněném domě je cosi hrozivého. Nepříjemné myšlenky se rychle vkrádají do každodenního života. „Pak zjistí, že tam manžel a otec zavraždil svou ženu i dvě děti. Byl v psychiatrické léčebně, ale už ho propustili. Začnou se bát, že se chce do domu vrátit.“ Jinými slovy, představte si klasickou vyvražďovací scénu ze slavného Kingova hororu Osvícení a rodinu, co se na místo přistěhovala poté. Rachel Weisz hraje matku, která se bojí o dvě malé dcery. Daniel Craig je jejím manželem a úspěšným vydavatelem rozhodnutým napsat v novém domě dlouho plánované veledílo. A Naomi Watts přijala roli ženy, jež mu pomáhá odkrýt záhady a hříchy minulosti. „Naomi hraje sousedku odnaproti a je při tom naprosto skvělá a precizní. Je to vynikající herečka a od chvíle, kdy ji vidíte poprvé, je díky ní jasné, že se děje něco zvláštního,“ provokuje Sheridan. „Vážně jsem si to užila, protože dlouho není jasné, co je ta sousedka zač. Sice bydlí naproti, ale co má s ostatními společného? Má v sobě něco z Hitchcocka,“ myslí si Naomi Watts. „Je na ní něco zvláštního. Něco, co vás vtáhne do děje.“ Sheridan nešetří chválou ani u své druhé herečky. „Rachel je tím typem ženy, se kterou by se většina mužů chtěla oženit, a je to na ní vidět. Nejen že je hodně přitažlivá, má v sobě také velkou vášeň pro to, co dělá.“ Co se týče hlavní mužské role, uvažovalo se o Bradu Pittovi nebo Christianu Baleovi. Nakonec ji ale dostal Daniel Craig. Kromě toho, že je nejaktuálnějším agentem 007 s povolením zabíjet, ikonickým Jamesem Bondem, Craig v poslední době zářil jako ostřílený pistolník v trháku Kovbojové a vetřelci. Brzy ho uvidíme ve Fincherově verzi Mužů, kteří nenávidí ženy a v animované podobě i ve filmové verzi Tintinových dobrodružství. Obsadit do thrilleru Dream House právě jeho byla tedy vůbec nejlepší volba. „Daniel je opravdový pracant a nikdy si nestěžuje,“ pokračuje Sheridan. „Myslím, že je v té roli dokonalý. Dařilo se mu ve spoustě filmů, ale takhle jste ho ještě neviděli.“ Trojicí hlavních představitelů ale výčet hvězd nekončí. Bratři, In America, Ve jménu otce… To jsou názvy cenami ověnčených filmů Jima Sheridana, které ho proslavily po celém světě. Sám Sheridan byl pětkrát nominovaný na Oscara, dvakrát získal Donatellova Davida a jednou Zlatého medvěda. Thriller Dream House je díky němu vybavený velkou dávkou napětí. „Nebudete tušit, co je skutečné. Nebudete vědět, kdo tu vraždu doopravdy spáchal. Nebudete vědět, jestli vůbec k nějaké vraždě došlo. Nemůžete si být jistí vůbec ničím,“ slibuje. „Dream House, to není obyčejný thriller,“ souhlasí Daniel Craig. „Má thrillerovou zápletku, ale v první řadě to je milostný film. Jeho hlavním hrdinou je někdo, kdo svou ženu a děti miluje tak moc, že je kvůli nim ochotný obětovat úplně všechno. Při tom zjišťuje, že mysl je úžasná a zjevně taky dost nebezpečná věc. Když vás někdo nebo něco straší, neznamená to, že to musí být duch, energetická plasma, strašidlo zahalené v bílém prostěradle nebo cokoli, co vám přijde na mysli. Paměť to může všechno stvořit, protože má ohromnou sílu. Zůstává na divákovi, aby zjistil, jestli je Dream House hororová duchařská historka nebo psychologické drama.“ Věděli jste, že… ● Daniel Craig a Rachel Weisz, kteří ve filmu hrají manželský pár, se během natáčení sblížili nad rámec profesionálních povinností a letos na začátku léta se nečekaně vzali. Zatímco pro Rachel to byla první svatba, Daniel se ženil podruhé. Jeho první manželství se datuje do první poloviny 90. let a vydrželo jenom dva roky. ● Režisér Jim Sheridan je podepsaný i pod hudebním krimi dramatem Zbohatni nebo chcípni. Jeho hlavní hvězdou je Curtis Jackson známý spíše jako rapper 50 Cent. Pseudoživotopisný příběh popisuje vzestup hlavního hrdiny od drogového dealera ke zbohatlíkovi a je zřejmě nejhorším Sheridanovým filmem. ● Dream House měl původně natočit Erik Van Looy. Málo známý belgický filmař právě v Hollywoodu připravuje americký remake vlastního mysteriózního thrilleru Loft o pěti přátelích, kteří si společně pronajmou byt k prožívání vzrušujících schůzek. Drama začíná, když se na místě objeví mrtvola neznámé dívky. Dream House USA, 2011, 90 min., drama / mysteriózní / thriller Režie: Jim Sheridan Hrají: Daniel Craig, Naomi Watts, Rachel Weisz, Marton Csokas www.eeap.cz v kinech od 6. 10. http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6077 Sat, 15 Oct 2011 21:13:53 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6076 Melodka - hudební klub (nad Kometa pubem) Kounicova 20/22 Brno 602 00 www.djsilent.cz www.melodka.cz http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6076 Tue, 11 Oct 2011 18:35:03 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6075 Jaké byly tvoje začátky, jak ses vůbec k fotografování dostal? Dá se říci, že to ke mně přišlo zčistajasna, ve chvíli, kdy bych to nejméně očekával, ale život nám nakonec přinese to, po čem opravdu toužíme a co potřebujeme. Teď už to vím. K obrazu, a tedy k fotografii jako takové, jsem měl vždy blízko už ze své podstaty. V dětství jsem se toužil věnovat umění, chtěl jsem tvořit a plánoval jsem studium na umprumu. Bohužel tužby mojí umělecky založené duše se neměly hned naplnit. Musel jsem na ekonomii… Dokážete si asi představit, jak jsem pak ke škole přistupoval a jakým způsobem jsem tápal, než se mi naskytla možnost vytvářet a uplatnit svou kreativitu – fotit. Jednou jsem nafotil jen tak portrét pro kamarádku barmanku, přes noc ho vyretušoval a za týden přišly zase její kamarádky, že by se také rády nechaly vyfotit. Zájem o mou práci, i když tenkrát amatérskou, mě podpořil. Bylo to v době, kdy jsem dělal produkčního v brněnském klubu Fléda. Na jedné akci jsem stejným způsobem vyfotografoval Ester Geislerovou, přes noc to vyretušoval a ona mi řekla, že mám talent a že bych ho měl uplatnit v Praze. Tak jsem jel… Dostal jsem se do modelingové agentury Elite, kde mě s pravidly módní fotografie seznámil ředitel Saša Jány. Začínal jsem fototesty pro agenturu a o měsíc později jsem fotil finále českého a slovenského Elite Model Look. Začal jsem až v pětadvaceti letech a můžu o sobě tvrdit, že jsem zářným příkladem toho, že nikdy není na nic pozdě. Jaký má vliv tvoje povolání na tvůj život? Neodděluji svou profesi od svého života. Tohle povolání není osmihodinová záležitost v kanceláři a nečekám po práci na volno, kde bych se realizoval. Já doslova žiji svou prací. Poskytuje mi vše, co v životě uznávám, co potřebuji a co mě naplňuje. Během práce komunikuji s lidmi, kteří sdílí podobné myšlenky, zaměření, tvořím, vytvářím s nimi něco hmatatelného, podílím se na daném projektu po celou dobu jeho vzniku – na jeho počátku i na konečné realizaci. Je také důležité vidět výsledek vašeho vynaloženého úsilí. Jde totiž o další motivaci a u mé práce je velkou výhodou daný produkt – fotka. Přijdu domů a hned se dívám, co jsem ten den vytvořil, dělám výběr, zkouším třeba ještě ten den něco vyretušovat… Prostě mě baví. Máš nějakou „deformci z povolání“? Ano, mám. První je trochu vyhrocená potřeba striktní estetické kritiky mého okolí. Pozoruju lidi a nevědomě jim v hlavě upravuju účesy, měním styling, představuji si je na fotce… Jde také o to, že jsem se hned v počátku naučil k práci přistupovat profesionálně a stejně tak se chovám k ženám, které fotím. Při práci tvořím obraz. To jediné mě v daný moment zajímá. Tím jsem asi ztratil něco z obvyklé mužské fascinace ženským tělem. V praxi to vypadá tak, že se prostě na ulici jen tak za nějakou neohlídnu. Toužíš fotit jenom krásné věci, nebo hledáš krásu i v těch ne úplně hezkých? Jde o jednu z nejzásadnějších věcí, která formuje můj styl retuše a konceptu fotografie. Ano, jsem stoprocentní estét, a i když za to může vlastně můj obor, který káže jasnou estetickou linii a diktuje, co je a není hezké, bez něj bych se stejně do nějakých surovostí nepouštěl. Komerce musí být líbivá a to já umím, nicméně nedává mi tolik prostoru, kolik bych si přál. Když tvořím sám pro sebe, fotím jinak, neobvykle, moje vlastní tvorba by neměla diváka nechat v klidu, měla by mít přesah, ale vždy se snažím, aby to bylo esteticky dokonalé. Krása je pro mě hlavní médium a nosič vnitřního sdělení prostřednictvím obrazu. Proč jsou profesionální fotografie povětšinou chladné? Modelky mají nepřítomný nebo nespokojený výraz, jsou vyretušovány co nejvíce do štíhla až nepřirozena. Jak to má působit na čtenáře? Modelingovému průmyslu vládnou homosexuálové a trendem je chlapecký look. To je první věc. Tihle lidé mají cit pro módu, pro styl (koneckonců pouze jeden z deseti návrhářů bude heterosexuální), jsou citliví a zároveň dokáží zastávat vedoucí pozice. Kypré tvary Brigitte Bardot byly v módě přesně do té doby, dokud byla homosexualita tabu. S uvolněním společenských poměrů a s přijetím homosexuality se situace ve světě módního průmyslu radikálně změnila. A v druhém případě modelky čelí skutečnosti, resp. přístupu, že jsou v podstatě jen „věšák na oblečení“. Jejich tělo ani výraz by neměl zcela strhnout divákovu pozornost. Ta se má v principu upínat na produkt. Časopis nevyobrazuje ženy, ale zboží – oblečení, šperky, make-up. Je to reklama a o ženu – modelku – jde až v druhém plánu. Teď hovořím opravdu striktně o holých principech, praxe není tolik černobílá. V „nepřítomném“ výrazu obličeje se neodráží pravá osobnost modelky, což ale neznamená, že na fotce nevidíme emoce. Tak proto ty zasněné a mračící se slečny. Je to svým způsobem nepřirozené, ale co je člověku doopravdy přirozené? Všechno má vždy své pro a proti. Nelíbí se mi ani ostrá kritika zaměřená na dnešní „hubenou“ módu a nelíbí se mi ani fakt, který už malým dětem, holkám a klukům, do mozku vštěpuje, že takhle bychom měli vypadat všichni proto, abychom byli okolím považováni za atraktivní, abychom byli veřejností přijati v rámci nějakého statutu. Jak bys doporučil začít někomu, kdo má focení jako hobby a rád by se tím začal živit? Nepřemýšlet, nepodřizovat se a jít si za svým. Síto, kterým vás prožene obrovská konkurence, samo ukáže, zda na to máte, či nikoliv. Ale pozor, je důležité v jaké oblasti fotografie chcete působit. S černobílou art fotkou pochodíte v reklamce asi těžko a naopak. Chce to jen odhodlání, život vás pak zavede na správné místo ve správnou chvíli. Jaká kritéria musí splňovat jakýkoliv objekt nebo člověk, abys ho toužil fotografovat? Teď ode mě neuslyšíte asi nic nového, ale musí mě dotyčný/á prostě zaujmout. To je všechno. Samozřejmě když fotím fashion fotky do časopisu, vybírám si profesionální modelky – ty splňují jistá kritéria, která ovšem nejsou z mé hlavy, ale jsou to obecné požadavky, o kterých jsem se zmiňoval výše. Když budu fotit sám pro sebe, odvíjí se můj výběr na základě osobního vkusu, ať se jedná o kohokoliv a o cokoliv. A když shledám daný objekt méně zajímavým, snažím se ho třeba nafotit tak, aby vypadal výjimečně. Ale je pravda, že ve výsledku fotím cokoliv a kohokoliv. Jaké focení pro tebe bylo nezapomenutelné? Sám sebe jsem překvapil, když jsem odpovídal na tuhle otázku. Měl jsem přes tisíc focení a nic… Každé bylo jiné, něčím zábavné, ale snad ani jedno nevybočilo z řady natolik, aby se stalo nezapomenutelným. Jediné, na co nikdy nezapomenu, je neskutečná únava, kterou jsem pociťoval při focení světového finále Elite Model Look v Číně. Nafotil jsem za dva dny osmdesát portrétů a všechny je musel za dva dny i vyretušovat. To bylo nezapomenutelné pracovní nasazení. Na co se musí člověk připravit, pokud má být tvým objektem? Naopak! Žádné přípravy. Potřebuji přirozenost a uvolnění. Pak to jde samo. Když fotím reklamu, kampaně nebo módu, jediné, co očekávám od modelů a modelek, je, že budou zvládat svou práci. Musí umět pózovat, mračit se a nepřítomně zírat do objektivu. To je vtip. Nesmíte se stydět, já si už většinou najdu cestu, jak vás dostat tam, kam chci, a bez příprav. Teda skoro vždy… Máš svůj rituál, bez kterého by se ti špatně pracovalo? Zásadně nesnídám, nosím vždy aspoň jeden kus oblečení naruby, a když jedu na focení, z bytu vyskočím vždy snožmo, rovnýma nohama na chodbu. To je pecka. Funguje to. Přes tisíc focení a ani jedno nebylo… Tak a teď vážně. Když přijedu na focení, se všemi se pozdravím, pustím hudbu – většinou začínám nějakou oblíbenou skladbou, kterou aktuálně poslouchám a mám ji rád. To všechno slouží k navození příjemné atmosféry, která je pro mě při focení zásadní. To je můj rituál. Pak už jen vypnu telefon a jdu na věc. Co bys rád dělal/dokázal do budoucna? Mým cílem je posun, snažím se zdokonalovat a tvořit tak, abych měl vždy kam směřovat. To je snad u každého podobné. Já osobně bych chtěl navázat více vztahů se zahraničními klienty. Práce v jiném prostředí s sebou přináší nové zkušenosti a to se vždy pozitivně zúročí.Taky mě láká představa vlastní produkce zahraničních zakázek, které bych ale realizoval tady u nás. A v neposlední řadě začínám točit videoklipy. To je asi nejzásadnější činnost, které bych se chtěl do budoucna pracovně věnovat. To, že fotím, je pro kameramanskou práci obrovskou výhodou. Stále zůstávám v rovině vizuálního vyjádření a zároveň je to další krok kupředu. Film skýtá další možnosti, jak s obrazem naložit, jak s ním pracovat. Umožňuje to, co vám už fotografie nedovolí – pohyb, hra světla, emoce jsou v něm živé, mohou se měnit… To je další výzva, další hra, kterou mě baví hrát. Kdyby sis vybíral znovu, zvolil bys stejné povolání? To nevím. Spíš bych chtěl říct, že bych za žádných okolností neměnil. Jak můžu vědět, co by bylo, kdyby...? Dostal jsem možnost dělat práci, která mě baví, kterou žiju, která mě naplňuje a v neposlední řadě mě uživí. Co víc si přát? Je ti bližší černobílá, nebo barevná fotografie a proč? Monochromatická fotografie je krásná, dává vyniknout věcem, které jsou éteričtější, méně jednoznačné. Nejsou tolik fyzické. Vždy ve mně evokovala umělecký dojem a mám ji podvědomě spojenou s nekomerční tvorbou. Vlastně ty nejkrásnější a nejhlubší snímky, které byly v historii vytvořeny, jsou černobílé. Nicméně většina mé práce je v barvě. Nemůžu si pomoct. Barva, to je pro mě výživa. Baví mě ladit barevné tóny, kompozici, baví mě všechno s barvou spojené. Barvy – to jsou emoce!!! Někdy se nechám emočně unést, ale na druhou stranu je to k mé práci potřeba. Kdybych seděl v tichu a klidu meditace, nic bych nevytvořil anebo bych spíš neměl potřebu cokoliv tvořit. Takže ve zkratce, fotím barevné fotografie, ale někdy – když mám pocit, že podstatu daného snímku lépe vystihne černobílé zpracování – použiju pro zpestření BW. www.luvr.cz http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6075 Tue, 11 Oct 2011 18:32:35 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6073 „La Putyka je velmi zajímavé představení, i proto je velmi technicky a prostorově náročné, proto jsme zvolili zajímavý prostor cirkusového šapitó, které bude navíc vytápěné,“ vysvětluje Martin Svoboda, producent projektu Cirk Theatre. Nový cirkus, jehož průkopníkem v ČR je právě La Putyka, kombinuje prvky divadla, akrobacie, tanec, loutkářství a živou hudbu, kterou připravilo trio Vojta Dyk, Jakub Prachař a Honza Maxián z kapely Nightwork. „Úžasné na La Putyce je, že se jedná o multigenerační představení,“ říká Anna Pragrová, producentka projektu Cirk Theatre. Nový cirkus vznikl ve Francii v době krize tradičního cirkusu, mezi světově uznávané cirkusy patří např. Cirque du Soleil. La Putyka se na vše kouká s klasickým českým nadhledem, vypracované sportovce vyměnila za opilé pupkáče. Ti se ovšem při pohledu přes plný půllitr mění v akrobaty, pro které přestávají platit fyzikální zákony. Co se honí v hlavách hospodských štamgastů, to předvádějí mistři ČR v akrobatických skocích na trampolíně, profesionální tanečníci nebo mistr bojového umění wu-shu. Originální pojetí inscenace vychází z českých reálií hospodského života. Za to, že je La Putyka skutečný klenot, mluví řada ocenění, která inscenace získala: Divadelní inscenace roku 2009, Cena Sazky a Divadelních novin, nominace na Cenu Alfréda Radoka nebo Top 5 na světovém festivalu v Edinburghu. La Putyka Cirk Theatre Brno Komárov | 24.–25. 10. www.laputyka.cz http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6073 Tue, 11 Oct 2011 18:16:18 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6071 Tvůrčí svoboda hudebních skladatelů byla v historii vždy spíše ideálem než realitou. Ačkoliv umělci bývají z nejrůznějších příčin vyjímáni z vazeb společenských konvencí, platí pro ně stejné zákony a povinnosti jako pro ostatní smrtelníky. Vzhledem k tomu, že svoboda projevu je nutnou podmínkou umělecké tvorby, je jednou z nejsilnějších determinant umělecké tvorby politická situace. Věznění či emigrace jsou samozřejmými součástmi životopisů skladatelů stejně jako ostatních intelektuálů. Bylo by naivní předpokládat, že dějinný vývoj znamenal v tomto směru jakýkoliv posun. Dvacáté století nám poskytuje řadu názorných příkladů, kdy byli skladatelé nuceni vsadit svou existenci proti oficiální politice vlastního státu. Umělci působící v exilu či v internačních táborech pak v tomto ohledu tvoří samostatnou elitu. Již více než sto padesát let se v tvůrčích manifestech skladatelů setkáváme s pojmem osvobození hudby, později také osvobození zvuku. Co ale znamená tvůrčí svoboda? Má-li být hudba skutečně svobodná, musí podléhat výhradně svědomí svých tvůrců. Tak se hrou vnějších a vnitřních příčin dostává do soukolí svobody a nesvobody. http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6071 Mon, 05 Sep 2011 09:22:45 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6069 Jak jste přistupovali k dramaturgii nového DVD a zbylo něco ze zajímavých materiálů, které se již do jeho stopáže nevešly a jež nikdy nevyšly? Hlavním filmem DVD je Jaro, peklo, podzim, zima. Jedná se o hraný dokument o Martinu Velíškovi, který Václav Kučera natočil pro Českou televizi. Vyšlo kdysi CD se soundtrackem k tomuto filmu, ale film jako takový nikdy předtím na DVD nevyšel. Přitom ukázka z něho na youtube měla z našich videí největší návštěvnost a také na koncertech u nás i v zahraničí byl o tento snímek velký zájem. Jako první bonus jsme na DVD zařadili film Teplice na talíři, dokument mapující genezi UJD v souvislosti s Teplicemi a Velíškem. Klip Hollywood je de facto jediným videoklipem, který jsme kdy udělali (byly ještě další dva pokusy, ale nedopadly dobře). Ani ten nebyl oficiálně vydán, ačkoli samozřejmě na webu je frekventován velmi dlouho. Další 4 bonusy mají čistě dokumentární funkci, nejde o profesionální záznamy. Mapují ale důležitou část naší činnosti, a to je cestování a koncertování. Kritériem pro výběr byly tři věci: alespoň trochu přijatelná kvalita, doba vzniku (hledali jsme ty nejstarší záznamy) a také místo koncertu – chtěli jsme zmapovat počátky našeho cestování, tj. jak české a slovenské koncerty, tak i koncerty evropské a zámořské. Z těch posledně jmenovaných jsme vybrali USA, protože jednak v té době jsme jinam do zámoří nejezdili a jednak záznam koncertu z Japonska vyšel již na dvou DVD a koncerty z Austrálie a Nového Zélandu se k vydání chystají samostatně. Samozřejmě ani toto DVD nebylo nafukovací, a tak materiálu zbyla velká spousta. V domácím archivu mám více než 30 kazet z různých koncertů a dalších akcí, třeba živý doprovod filmu Kouzelný zvon nebo různé dokumenty z natáčení CD, hudby k Fimfáru a ke Krysákům atd. atd. Dokument o Martinovi Velíškovi Jaro, peklo, podzim, zima měl premiéru v roce 1995 v Divadle Archa, a to s živým doprovodem UJD. Když bys měl zavzpomínat, čím dalším pro tebe byl rok 1995 ještě výjimečným? Tak zcela jistě tím, že jsme oslavili v tom roce 10 let existence velkolepým koncertem na Deltě, kde nechyběl ani desetipatrový dort s marcipánovým domečkem navrchu. Také v tom roce nastoupil na post bubeníka Petr Böhm, mnohaletá opora pozdějšího koncertování a vynikající člověk, který mi dodnes chybí. Může si kapela Už jsme doma „na stará kolena“ stěžovat na nepřízeň fanoušků? Já myslím, že nemůže a ani nestěžuje. Návštěvnost je přibližně stejná celé ty roky, jsou čas od času i výkyvy, ale pak může člověk vysledovat, že takové výkyvy se vyskytují u všech a v podobných vlnách, takže se často jedná o vnější ekonomické příčiny. Velmi příjemné je i věkové složení návštěvníků našich koncertů, a to jak u nás, tak v zahraničí – jsou to stále nejčastěji lidé kolem 18 až 25, samozřejmě i jiní. Dokonce i v USA hrajeme vlastně už pro druhou generaci, protože příští rok to bude 20 let, co jsme tam jeli poprvé. Co ze současné muziky si pouštíš doma? Byl jsem a zůstal jsem velmi špatným posluchačem, nesleduji prakticky vůbec nic, jen co mi kdo pošle nebo dá na koncertech. Z těch mladších kapel jsem zaznamenal Zrní a První hoře, také Dva, ale to mě moc neoslovilo. Ale to není hodnocení, já je slyšel pět minut na Colours a to je vše. Nemáš někdy pocit, že jsme zasyceni nejen šmírou, ale i nadbytkem hodnotných věcí? Že se konzum dotýká i samotné kultury? Nejde o to, jestli je toho moc nebo málo, ale o to, aby si z toho lidi dokázali něco vzít. Mnohost není sama o sobě špatná, může se to chápat jako širší nabídka. Ale spíš jestli si pak dovedeme tu jednotlivost opravdu vychutnat, jestli se to někdy nepodobá bohatému rautu, kde se ochutnávají jídla po jednom soustu, ale žádného se nikdo pořádně nenají. Co nekulturního z poslední doby tě nejvíce nakrklo? Jak shlížíš na českou realitu roku 2011? Asi to bude už klišé – ale politika jako taková, to bohorovné chování lidí, kteří ji reprezentují. To také není úplná novinka, ale to, co předvádí Klaus, arogantní Jakl, pošahanej Hájek a fašounskej Bátora, z toho už jde skoro na člověka nevolnost. To jsou nebezpečný lidi. To, že nová vlna zápalných lahví v romských domech souvisí s tímhle jejich neviděním si do huby, to si nikdy nepřipustí, ale je to tak, ať chtějí nebo ne. Co ti naopak naposledy udělalo radost, potěšilo tě? I tady asi řeknu klišé – mám radost ze své rodiny, mám dvě malé dcerušky a hodnou ženu, taky syna, který skončil vysokou školu, píše dobré básně a cestuje se svou hudbou po republice, to jsou radosti dennodenní. Taky jsem měl radost, že někdo konečně zaznamenal mou básnickou knihu Máj a že vyšla po roce první recenze. Co si myslíš třeba o tom, jak se u nás píše o hudbě a jaká hudba se hraje v rádiích? To já nemohu příliš komentovat, ale třeba o hudební žurnalistice se dá říct, že tady de facto absolutně chybí kritici, jsou jen publicisté. Oznámí se, co vyjde nebo vyšlo, popíše se koncert a maximálně se poznamená, že bubeníkovi upadla palička a že zpěvačka měla červené šaty. Nebo se udělá rešerše z Wikipedie a nebo ještě častěji z ČTK. Pak z toho vznikají velmi zábavné situace, že mě např. agentura požádá, abych napsal zprávu pro ČTK o CD Jeskyně, já napíšu pozvánku na koncert, kde vyzvu lidi, ať si s sebou vezmou helmy, a pak stejnou větu čtu stokrát opakovanou ve všech „recenzích“. Už když jsme kdysi dávno – v roce 1993 – křtili CD Hollywood, sepsal jsem seznam otázek a odpovědí a dával je novinářům při tiskovce. Dodnes se to příliš nezměnilo, spíš zhoršilo, novináři jsou zvyklí, že je agentury nebo přímo umělci upozorňují na akce, vydání, koncerty či výročí. Takže (protože zatím je ticho po pěšině) upozorňuji novináře – letos je 30 let FPB. Jaký názor máš na sociální sítě a internet? Je ilegální stahování hudby v dnešním světě legitimní? Sociální sítě jdou úplně mimo mě. Jako kapela máme samozřejmě profily na ledasčem, ale já to na starosti nemám. Používám často Skype, kvůli telefonování zdarma, hlavně při zámořských turné. Internet jako takový je mi sympatický, ta možnost si téměř jakoukoli informaci hned zjistit je úžasná. Na druhou stranu něco hledat je někdy tristní a zabere to spoustu času. Co se týče stahování hudby – mám k tomu takový dvojaký přístup – na jedné straně je vlastně dobré, že je kapela „stahována“, protože to signalizuje zájem a samozřejmě se tím ta hudba dostává do mnohem širšího okruhu, což může mít sekundárně příznivý vliv na návštěvnost koncertů a třeba prodej triček nebo LP. Na druhé straně je to jev nepříjemný pro vydavatele, pro kterého je stále obtížnější financovat vznik takové nahrávky. Náklady na jedno naše CD jsou zhruba 150 000: studio, doprava, ubytování, hosté, vlastní výroba, výtvarno atd. Naštěstí v okruhu řekněme alternativnějšího druhu hudby si to fanoušci často uvědomují a jsou i tací, kteří například odmítají volňásky, protože si chtějí za dobrou hudbu zaplatit, odměnit ji, stejně tak s koupí CD nebo DVD. Bez takového přístupu kapely jako my zaniknou, to si musí všichni uvědomit – když nepřijdou lidé na koncert, nebudou peníze na dopravu, propagaci atd., nemluvě o honorářích, ze kterých žijeme. Když nebudou kupovat CD nebo DVD, nebudou vznikat další atd. atd. Před nedávnem jste odehráli dvoutisící koncert. Co vás čeká v nejbližší době? Jaký projekt či projekty chystáš? My jsme ještě v červnu začali nahrávat remake CD Pohádky ze Zapotřebí, takže na tom teď pracujeme, mělo by to být do října hotové. Půjde o nové verze těch písní, a hlavně o takový reparát zvukový. Příští rok by se měla realizovat první třetina filmu Lajka od Aurela Klimta, něco už je nahráno, ale čeká nás ještě scénická hudba. V říjnu pojedeme poprvé do Izraele a v jednání je i Japonsko. V březnu snad vyrazíme do USA a samozřejmě jsme na permanentním českém turné. Nějaká zpráva pro naše čtenáře? Pokud máte UJD rádi a chcete, aby ještě nějaký čas vydrželi, choďte na koncerty a kupujte si CD a DVD, trička, knihy atd. Jinak to skončí. http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6069 Sun, 04 Sep 2011 20:35:57 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6068 Valtice jako poslední zastávka osmitýdenního hradního turné otevřou své brány 27. srpna v 18 hodin a hodinu nato program zahájí Jiří Schmitzer, po něm se diváci mohou těšit na vystoupení Tata Bojs. Páteční program pak vyvrcholí koncertem představitele nové generace písničkářů Tomáše Kluse. Chybět nebude tradiční a oblíbený páteční karneval masek areálu zámecké zahrady, každou masku organizátoři odmění dárkem a v průběhu večera vyhlásí tu nejlepší. V sobotu 28. srpna se v zahradě rozezní dvě festivalová pódia, areál bude otevřen od 11 hodin. V rámci hodinových koncertů si návštěvníci festivalu vyslechnou koncerty kapel Kryštof, Vypsaná fixa, Support Lesbiens, Wohnout nebo Dovikej Bill. Kryštof odjedou „hradní turné“ s dvojím programem, večer hrají rockový nářez a na koncertech přes den, mezi které patří i ten ve Valticích, zahrají speciální akustický set. „Na tomto festivalu nás baví hlavně atmosféra. Hraje se tu pro několik tisíc lidí, ale díky historickému kouzlu hradních památek je to pořád takové komorní,“ říká frontman kapely Kryštof Richard Krajčo. Nejen pro děti zahraje kapela Kašpárek v rohlíku, Vladimir 518 v sobotu vystoupí se svým sólovým projektem za doprovodu Terezy Černochové, kapely Sunshine a Skyline zahrají skladby ze svého nového alba, představí se také například Gipsy.cz, Prague Conspiracy a další interpreti. Čím se festival liší od ostatních hudebních akcí je fakt, že je v ceně vstupného zahrnutá prohlídka jednotlivých hradů, které nabízejí často i několik prohlídkových tras. Organizátoři festivalu zajišťují kyvadlovou dopravu z vlakových zastávek, v případě Valtic se jedná o zastávku Břeclav, odkud bude v pravidelných intervalech jezdit festivalový autobus na místo konání festivalu a zpět. Festival také nabízí zdarma stanovat ve stanovém městečku, festivalová městečka poskytují úschovny kol pro cyklisty a program ve spolupráci s projektem Kolo pro život. Festival Hrady CZ také letos prvně vstoupil do úzké spolupráce s Národním památkovým ústavem, který na jednotlivých festivalech provozuje speciální informační centra. „Festival i Národní památkový ústav si od započaté spolupráce slibují užší a pro návštěvníky zajímavé a atraktivní propojení kultury s kvalitou a exkluzivitou památek ve správě NPÚ,“ uvedl Tomáš Brabec z Národního památkového ústavu. Organizátoři doporučují rezervovat prohlídku hradů předem. Vstupenky za zvýhodněnou cenu jsou v předprodeji sítě Ticketstream v cenách 200 korun na páteční program a na sobotní program za 400 korun a je možné je zakoupit jako E-tickets i přes internet. Na místě budou lístky stát 250 a 450 korun. Více informací na: www.ceskehrady.cz, www.moravskehrady.cz, www.hradycz.cz Interpreti na hradě Valtice: Jiří Schmitzer, Tata Bojs, Tomáš Klus, Kryštof, Vypsaná fixa, Kašpárek v rohlíku, Support Lesbiens, Wohnout, Sunshine, Divokej Bill, Mother´s Angels, Prague Conspiracy, Skyline, Gipsy.cz, Queens of Everything, Vladimír 518 ft. T. Černochová, Pipes nad Pints, Professor Leopard Line up Valtice (26.-27.8.): Pátek 26.8. areál otevřen od 18.00 zahajovací karnevalový večírek – každá maska dostane dárek 19.00- 20.00 Jiří Schmitzer 21.00 – 22.30 Tata Bojs 22.30 – 23.30 vyhlášení nejlepší karnevalové masky 23.30 – 00.30 Tomáš Klus Sobota 27.8. areál otevřen od 11:00 Stage A – Česká spořitelna 12.00 – 13.00 Kryštof 14.00 – 15.00 Vypsaná Fixa 16.00 – 17.00 Kašpárek v rohlíku 18.00 – 19.00 Support Lesbiens 20.00 – 21.00 Wohnout 22.00 – 23.00 Sunshine 24.00 – 01.00 Divokej Bill Stage B – MF Dnes 11.30 – 12.00 Mother’s Angels 13.00 – 14.00 Prague Conspiracy 15.00 – 16.00 Skyline 17.00 – 18.00 Gipsy.cz 19.00 – 20.00 Queens of Everything 21.00 – 22.00 Vladimir 518 feat. Tereza Černochová 23.00 – 24.00 Pipes and Pints 01.00 – 01.30 Professor Leopard http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6068 Wed, 24 Aug 2011 17:57:57 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6067 Chcete vidět živě vystoupení špičkových kapel? Odrazuje vás od návštěvy festivalu drahé vstupné a chcete se bavit v centru Brna? Konec nudy v Brně, je tu Fesťák v Krpoli! Přijďte ve středu 17. 8. před Nákupní centrum Královo Pole, vstup je zcela zdarma a jedinečné zážitky zaručeny. Na pódiu se vystřídají umělci všech žánrů a věkových skupin. Těšit se můžete například na legendy české populární hudby, jako je kapela Kamelot a Petr Spálený, na unikátní formaci dub.o.net. nebo The Teachers (Beatles Revival). Příznivci jazzu si přijdou na své hned na začátku programu, kdy vystoupí skupina Jazz Bonbon. Mladší ročníky jistě potěší talentovaný zpěvák Niceland a jako hlavní hvězda dne se vám představí David Koller! Hudební produkci zakončí open air party a španělský DJ Maximilian H. a DJ Standa-rd. Po celou dobu bude probíhat turnaj ve vodním fotbálku o zajímavé ceny a spousta jiné zábavy. Chybět nebude ani stylové občerstvení v podobě grilovaných specialit a vynikající chlazené pivko. http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6067 Mon, 15 Aug 2011 10:13:34 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6063 Již poosmé roztančí festival španělské kultury Ibérica Prahu, Boskovice i Brno vášnivými iberskými rytmy a nadchne neopakovatelnou atmosférou španělské fiesty. Návštěvníci festivalu si užijí temperamentního flamenkového tance i nedostižné virtuozity jihoevropských instrumentalistů. Tématem letošního ročníku je kulturní bohatství Iberského poloostrova. Festival zahájí 16. 8. v Boskovicích komponovaný hudební pořad „Vracím se pro svá křídla – Vuelvo por mis alas“, věnovaný granadskému básníkovi Federiku G. Lorkovi, od jehož smrti uplyne letos už 75 let. Básníkovy verše v podání oblíbeného herce Tomáše Hanáka dokreslí svou taneční koláží madridská tanečnice Virginie Delgado za doprovodu kytaristy Petra Víta. K hlavním festivalovým hvězdám bude patřit brilantní španělský klavírista Iván Martín, který se českému publiku představí 17. 8. v Besedním domě v Brně. Vrcholem přehlídky pak bude vystoupení dvojice mistrů autentického flamenka – Ivána Vargase a Very „la India“, 19. 8. v pražském Divadle ABC. Součástí festivalu budou již tradičně hudební a taneční tvůrčí dílny, které budou probíhat od úterý 16. 8. do soboty 20. 8. v Boskovicích, za účasti tuzemských i zahraničních lektorů. Novinkou letošního ročníku budou dílny flamenka pod vedením charismatické sevillské tanečnice Iréne Alvarez, kytarové dílny Alexandra Gavilana nebo kurzy salsy a argentinského tanga pod vedením kolumbijského lektora Alvara Vargase Floreze. Na své si přijdou také milovníci perkusí, kastanět, nebo zájemci o intenzivní výuku španělštiny pod vedením rodilých mluvčích. Vyvrcholením tvůrčích dílen se jako každý rok stane sobotní společná fiesta všech účastníků v zámeckém skleníku. V doprovodném festivalovém programu je připravena celá řada aktivit: přehlídka filmů španělské kinematografie zahrnující díla legendárních režisérů Carlose Saury či Luise Buñuela, vernisáž fotografií Jiřího Bendla „Jaro v Andalusii – Andalucía primaveral“, módní přehlídka flamenkových kolekcí z dílny Lere Lere nebo ochutnávka španělských specialit. Ibérica Praha, Brno, Boskovice | 16.–18. 8. www.iberica.cz www.ticketstream.cz KURZY BOSKOVICE: FLAMENCO začátečníci, odpolední kurs, L. Čellárová, zámek, 10 hodin FLAMENCO středně pokročilí, odpolední kurs, P. Šťastná, skleník, 10 hodin SALSA: A. Vargas, malý sál sokolovny, celkem 10 hodin ARGENTINSKÉ TANGO: (při výuce se počítá i s jednotlivci) A. Vargas, malý sál sokolovny, celkem 10 hodin KYTARA začátečníci, S. Kohútek, pension, 10 hodin KYTARA pokročilí, Alexander Gavrilán, zámek, 10 hodin http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6063 Wed, 03 Aug 2011 15:38:28 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6059 Ve dnech 17. – 21. června proběhne v prostorách galerie (A)VOID na Rašínově nábřeží v Praze performativní výstava „Pečeme Nonstop“. Tato výstava se koná v rámci doprovodného programu a souběžně s Pražským Quadrienalle scénografie a divadelního prostoru 2011. Cílem je vytvořit prostor k prezentaci a mezinárodnímu setkání mladých umělců - vytvořit prostor pro vzájemnou interakci umělce s divákem a okolním prostředím ( site-specific ). V průběhu "Pečeme Nonstop" se budou každý den konat představení, která splňují kurátorský koncept mezioborovosti, interdisciplinárnosti, procesuální práce v site-specific. Představí se např. projekty Mariky Smrekové “Putin do not také my croSS”, Marty Stosio "Happy Cab" nebo Lucie Repašské "Di-Sign", studentek dramaturgie a režie brněnské JAMU, které vedle textu či námětu úzce spolupracují se složkou scénografickou, kde na úkor složky textové vycházejí přímo z daného prostoru. Z oboru scénografie se představí několik projektů studentů též brněnské JAMU, kteří často pracují v organicky vzniklých tvůrčích skupinách pracujících s nejrůznějšími nedivadelními médii. Jejich projekty pro tuto událost mají charakter živých i statických instalací, reagují na oteřený prostor nábřeží, mnohdy se opírají o dramatické téma, které ale vytrhávají a nechávají žít jako zvětšený detail osamoceně. Přímo z Japonska se zapojí mladá akční a všestranná umělkyně Karin Pisaříková, kterou v rámci díla zajímá každodenní magie mezikulturních maličkostí. Umělkyně je také meziborovou kurátorkou zkoumající otázky, na které nejsou odpovědi. Speciální část mezimédií zastupují např. Pavel Richter – mistr noismusic a Vojta Petřík (multimedia), oba studenti FaVU VUT, - “Socka versus moloch” spolu s Václavem Pelouškem “Digipictures” důstojně zastupují generaci mladých tvůrců nezávislých na klasické estetické doktríně, pracují s novými interaktivními technologiemi. Robin Kvapil, student pražské FAMU, se zase vzdaluje divadlu a užívá médium obrazovky, v tomto projektu se však obvykle fixní film bude pohybovat, tak jak si navštěvník bude přát, a to v podobě kinoautomatu "O modlení". Do mezioborových akcí patří také performativně taneční vytoupení Anety Yochim, “kabaretní show” Maty Dio a Dana Stewarta, kteří se pohybují na hranicích genderové tělenosti nebo módně nemódní show v improvizované tělové komunikaci nezávislé výtvarnice Hany Kubešové, která již několik let pracuje na bázi performativních přehlídek s audiovizuálními prvky, "ŽIŽI Show". Audiovizuální koncerty Jedná se o sérii tří na sebe navazujících večírků tvořících přehlídku mladé netradiční audiovizuální scény. Představení a koncerty vždy navážou na celodenní program projektu "Pečeme Nonstop". Nejedná jen o hudební představení a koncerty, ale o prezentaci projektů přesahujících tradiční hudební médium svojí vizualitou, která je klíčovou složkou snad každé současné kapely. Jedná se o sledování nejnovějšího trendu v rámci české audiovizuální scény. Do projektu byla například pozvána všestranná umělkyně a zpěvačka vystupující pod názvem Ticho de Beige. Dalšími autory jsou například TEVE, elektronické duo kytarově zasněných melodií, Filin Krug a dj Chepuchov, kteří se pohybují v prostoru perfomancí se silnou audiovizuální složkou. Dále uslyšíme melancholické duo Terezy Damcové a Pavla Richtera v kontrastu s elektro smrští pražskách Chicago Hope. Zahrají i kontroverzní vizuální pankáči Deceased Squirrell on the Phone ve spojení s vj texou, Piča z Hoven a nebo třeba dj Babypy. Přednášky 18.6. a 20.6. se v rámci "Pečeme Nonstop" ve večerních hodinách uskuteční prezentační večery mladých umělců. Jde o typ prezentace, která má formát slideshow 20ti obrázků, a nebo volné 6ti minutové prezentace. Pečeme Nonstop přednášky umožní, aby se akce zúčastnilo mnoho tvůrců z České Republiky, ale i těch ze světa, kteří zavítají na PQ 2011. PEČEME NONSTOP 17.6. – 21.6.2011 performativní představení – výstavy – koncerty – Pečeme Nonstop přednášky http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6059 Tue, 14 Jun 2011 16:11:46 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6058 DJ Silent pořádá DM Evening již od roku 1997. Za tu dobu jste ji mohli navštívit v různých brněnských klubech, ale na Melodce se tato párty bude konat vůbec poprvé. Můžete se těšit na hity nejen nesmrtelných Depeche Mode, ale i na U2, The Cure, Inxs, Pet Shop Boys a jiných nezapomenutelných kapel let osmdesátých. Mimo jiné se můžete těšit na 2 DM Video Wall, tombolu a Cpt. Morgana za pouhých 25 Kč. Depeche mode evening Melodka | Kounicova 20-22 |17.6. www.melodka.cz djsilent.cz www.facebook.com/DJ.Silent.Brno http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6058 Mon, 13 Jun 2011 16:18:51 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6053 5 dní nepřetržitého znění podžánru elektronické hudby známé jako psytrance, neboli psychedelický trance. I to je jeden z největšich rakouských i evropských festivalů elektronické hudby Spiritbase. Po více jak 8 letech se změnila lokalita a celá událost se odehraje nedaleko českých hranic cca 50 km od Vídně, u obce Ernstbrunn. V naprosto uchvacující lesní krajině se setkají novodobí hippies z celé Evropy, aby zahájili letošní sezonu festivalů a hudby. Letošní ročník přivítá více než 100 mezinárodních trance DJs na 3 stagích, videoprojece, vizualizace, laser show a další performance. To vše se spojí v jedinečný příběh hudby, souznění, barev a kolektivního nevědomí. Podtitul akce zní “Doba kamenná” a to nikoli bez důvodu. Akce, kterou každý rok navštíví kolem 5000 lidí z celé Evropy, se bude odehrávat v lokaci, která byla postavena jako kulisa doby kamenné v rámci natáčení filmové produkce. Hlavní pódium bude určeno převážně pro Live-Acty (živé hraní) progresivního a full-on trance muziky, na vedlejších stagích budou ke slyšení zvuky temného trancu či chill-outu. Ten bude mít své místo ve speciálním odpočinkovém stanu. Výběr z line-upu: Rinkadink U-Recken Neelix Alternative Control X Noize Aerospace Pro více informací o této jedinečné události navštivte internetové stránky www.spirit-base.at. http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6053 Thu, 02 Jun 2011 10:43:12 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6052 www.freshflesh.cz Umělecká párty napříč všemi obory s nezapomenutelnou atmosférou? Zkuste „čerstvé maso“! Na showcase večeru Fřesh Fľesh ve Zbrojovce se představí patnáct jmen česko-slovenské scény v oborech videoart, divadlo, hudba i fotografie. Každý ze showcase večerů je připraven kreativním týmem projektu tematicky, ten brněnský dostal do vínku téma HRANICE. „Hranice můžeme v zásadě buď překračovat, či dodržovat. Ale můžeme je také vytvářet, anebo bořit,“ říká Andrea Pekárková z kreativního týmu. A kdo je vlastně to čerstvé maso? O tom v projektu rozhoduje dramaturgická skupina, složená z odborníků z obou zemí. „V zásadě se držíme dvou základních rovin – jestli je autor dostatečně čerstvý – tedy že jej naše prezentace někam dál posune – k novým příležitostem, projektům, publiku, rozměru ve své tvorbě... a tou druhou je pak perspektiva – chceme prezentovat ty, kteří se chtějí posouvat dále, vidí ve své tvorbě perspektivu. Jestli chytnou příležitost, kterou jim dáváme, za pačesy a zadaří se, je už jen a jen na nich,“ objasnil dramaturgii projektu producent Adam Ondráček. Na akci se tak představí například dvě avantgardní kapely: To žluté co máte na kalhotkách (CZ) a Die Blaue Trottel Parade (CZ). V literárním bloku se představí Jan Kunze a Hičhaikum projekt, „otazníkovou” performanci alias půlnoční překvapení obstará Martina Růžičková z brněnské FaVU a na fashion show představí své kusy návrhářka Petra Ptáčková. Akci doplňuje i vernisáž řady výtvarných umělců – například Viliam Slaminka (SK), Olga Paštéková (SK) či fotografka Eva Došková (CZ). Po půlnoci pak doplní program pražská formace Duropu či elektroproducent Stroon (SK) v doprovodu VJ Stixe (SK). Fřesh Fľesh je známý i tím, že se trvale snaží obnovovat tradici unikátních výtvarných plakátů – tím pro HRANICI se stala multimediální umělkyně Andrea Pekárková alias AKA47. Fřesh Fľesh: Hranice Zbrojovka | Lazaretní 7 | 4. 6. | 19.00 http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6052 Mon, 30 May 2011 17:04:53 GMT http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6050 Lidice tak, jak jste o nich v dějepise nikdy neslyšeli. Historické drama s Karlem Rodenem v hlavní roli popisuje tragické vypálení české vesnice nacisty z pohledu jejích nešťastných obyvatel. Genocidu páchanou na obyvatelstvu nacisté během druhé světové války přísně tajili. Nikdo nevěděl o koncentračních táborech. Nikdo netušil o systematickém vyhlazování Židů. Vypálení české vesnice Lidice ale bylo odvetou za úspěšný atentát na říšského kancléře Reinharda Heydricha. Proto se stalo součástí propagandy, která vyděsila celý svět. 10. června 1942 byly Lidice srovnány se zemí a vymazány z mapy. 192 mužů bylo na místě zastřeleno, 58 žen zemřelo v koncentračních táborech. Některé děti byly poslány na převýchovu do cizích rodin, ale 88 jich šlo rovnou do plynu. Filmové Lidice ale nejsou pouhým výčtem mrtvých nebo hrozivou statistikou. Režisér Petr Nikolaev (Báječná léta pod psa, Kousek nebe) natočil drama o obyčejných lidech, kteří se náhodou připletli do cesty dějinám. Film v hlavních rolích s Karlem Rodenem, Zuzanou Fialovou, Romanem Luknárem, Zuzanou Bydžovskou a Veronikou Kubařovou se proto stal něčím víc než suchopárnou lekcí z dějepisu. „První čtení scénáře jsem měl jako detektivku. Bylo to tak napínavé, že se to nedalo číst po pěti deseti stránkách postupně,“ tvrdí producent a střihač Adam Dvořák. „Musel jsem přečíst celý scénář na jeden zátah,“ dodává. Filmový příběh Lidic se liší od školní verze, protože tragický osud obyvatel vyhlazené vesnice vypráví prostřednictvím jejich vzájemných vztahů. Je napínavější a ukazuje, že na úplném začátku kupodivu nebyla nenávist, ale láska. A že tragédii můžou způsobit i ty nejmenší maličkosti. Děj se zaměřuje hlavně na osudy tří postav. Otec (Karel Roden) nešťastnou náhodou v hádce neúmyslně zabije syna, skončí za mřížemi, jenže vězeňský trest ho paradoxně zachrání a jako jediný lidický muž přežije. Místní četník (Roman Luknár) čelí vlastnímu strachu, morálce, zodpovědnosti, ale pochybám, jestli je lepší zachránit život a ztratit při tom svědomí. Nezkušená mladá dívka (Veronika Kubařová) se zaplete s láskou, lží, falešným hrdinstvím, a hlavně dopisem, co se stane záminkou pro vypálení celé vesnice. „Je to taková čistá, naivní duše, která chce nějak zasáhnout do války,“ popisuje svou hrdinku Veronika Kubařová. „Jakožto obyčejná holka z normální vesnice nemůže odjet někam pryč. Tak se alespoň snaží zapojit do odboje, nebo si to myslí. Nakonec se její dobrá snaha obrátí proti ní, jejím blízkým i těm, které milovala, a všechno skončí tou hroznou událostí,“ napovídá mladá herečka. Petr Nikolaev se k režii Lidic dostal až na poslední chvíli a místo obvyklého půl roku příprav měl čas stěží nějaké dva měsíce. „Nejnáročnější na natáčení bylo Lidice přežít. Ten film byl to nejtěžší, co jsem v životě dělal,“ říká. Lidice totiž od začátku byly projektem scenáristky a režisérky Alice Nellis, která bodovala s Tajnostmi, Výletem nebo loňským psychologickým dramatem Mamas & Papas. „Začátek nebyl úplně jednoduchý, protože Alice Nellis onemocněla a volala, že nemůže natáčet,“ vysvětluje Adam Dvořák. Výsledek ale stojí za to. „Nakonec jsem velmi rád, že jsem potkal Petra Nikolaeva.“ Všimněte si K filmu Lidice vznikl speciální hudební projekt. Tvůrci požádali Michala Hrůzu, Anetu Langerovou, Lucii Bílou, Xindla X, Dana Bártu nebo třeba Jana Budaře, aby složili písničky inspirované událostí nebo dějem filmu. A tak je soundtrack multižánrový. Lidice nejsou jen vyhlazená česká vesnice. Stejně se jmenují ženy po celém světě. Producentovi filmu Adamu Dvořákovi se podařilo na internetových sociálních sítích najít čtyři stovky Lidic včetně jedné operní zpěvačky a několika kolegyň z branže. Scénář k Lidicím se původně jmenoval Nokturno. Jeho autor, uznávaný spisovatel a historik Zdeněk Mahler, za něj v roce 2007 dostal Českého lva za nejlepší nerealizovaný scénář. http://www.metropolislive.cz/index.php?kategorie=detail&id=6050 Fri, 27 May 2011 16:55:06 GMT