|
|
07 08 2009, 12.07
zpět
Polemika je vždy přínosnější
|
Rozhovor s Jiřím Davidem
Jiří David, dle ankety časopisu Reflex nejvlivnější český umělec za posledních 20 let, vystavuje aktuálně v Moravské galerii v Brně. Na výstavě s názvem Předběžná retrospektiva můžete spatřit jeho zábavná, záhadná, vtipná, provokativní, podivuhodná i obdivuhodná díla… Překvapí vás Davidova všestrannost, co se týče použitých médií. K vidění jsou obrazy, objekty, instalace i fotografie. Exponáty visící, ležící, tikající i plavající. K výstavě byl vydán katalog.
Co říkáte svému úspěchu v uvedené anketě? Čekal jste jej?
Opravdu nečekal a jsem si jistý, že to překvapilo 99 procent lidí pohybujících se v umění, na rozdíl ode mne a pár mých přátel, možná i nemile. Ale každá anketa se musí brát se střízlivou rezervou, a to i přesto, že v této anketě vyjadřovala svůj názor výhradně odborná veřejnost.
A hlasoval jste v ní také? (Pro koho?)
Ano hlasoval. Myslím, že pro několik umělců, kteří zde zásadně pomohli za posledních dvacet let zvednout kvalitu vizuálního umění, jako je Vladimír Kokolia, Václav Stratil, Vladimír Skrepl, Jiří Kovanda. A pouze v rámci autenticity, a ne falešné skromnosti, jsem připojil i své jméno.
Sám sebe nazýváte vizuální umělec, nikoli výtvarník. Co to znamená?
Mockrát jsem se to již snažil vysvětlit. Prostě výtvarník mi zní k mé různorodé práci cize, možná až tak nějak školometsky.
Kdybyste nebyl vizuálním umělcem, jaké jiné povolání byste nejspíš vykonával? Které by vás lákalo?
Kdybych byl nadán k možnosti skládat hudbu, což nejsem, pak bych byl „hudebníkem“. Jistě by mne bavil i film (ne jako herce). K tomu jsem mohl alespoň „přičichnout“, když jsem na přelomu 80.–90. let dělal vizuální podobu dnes již legendárního filmu Tomáše Vorla Kouř. Dokonce jsem byl za něj oceněn jako nejlepší výtvarník filmu toho roku (1990), vlastně těsně předtím, než přišla cena Český lev. Mám jenom někde papírový diplom. (úsměv)
Vypadá to, že vaše díla vyjadřují konkrétní aktuální pocit, reakci. Vystavujete však díla z čtvrtstoletí vaší tvorby. Říkají pořád to stejné?
Stalo se, že i odborníci sami nerozeznali, co je nové a co už například 25 let „staré“. Čili to může znamenat, že je mé obrazy, instalace a podobně oslovily i dnes svou čerstvostí. To mne těší, ale svým způsobem taky zavazuje i k nejmladší generaci umělců a diváků.
Vzhledem k aktuálním událostem na světové scéně populární hudby se nemohu nezeptat: Připravujete volné pokračování Monogramu (instalace – policejní fotografie mrtvé Marylin Monroe, ozvučení klozetové mísy, jež zpívají píseň „Happy Birthday Mr. President“ – pozn. red.)?
No teda, to mne v tomto současném kontextu Michaela Jacksona nenapadlo. Přesto si divák mé retrospektivy může i jeho jméno s mou konkrétní věcí „dohledat“. Nebudu schválně prozrazovat kde, ale je na mé výstavě „viditelně“ zastoupeno v práci z roku 1994.
Dle vašich slov není vaším cílem bavit, ale nutit přemýšlet? Baví vás více, když divák přemýšlí stejně jako vy, nebo rozdílně? Stačí vám, když se „jen“ baví?
Nikomu nic nepřikazuji, ale i pro mne osobně je obecně jiskrnost přemýšlení tou nejlepší zábavou, potěšením a smyslem.
Je vaše dílo přijímáno rozdílně u nás a v zahraničí?
Ano je. Pokud se s nějakou prací umělce z nějaké jiné země nepotkáváte „běžně“ ve svém území života, myšlení, paměti, máte vždy potíž chápat konkrétní důvody vzniku jeho věcí. Takže ono zahraničí je i v našich hlavách. Samozřejmě, že existují chlácholivé teze, že právě umění snadno překonává hranice. Mnohdy ano, ale má to i svá nesrozumitelná úskalí.
Kam nejdál vycestovalo vaše umění?
Na jednu stranu třeba do Brazílie, Los Angeles, na druhou do Pekingu, Japonska.
Na výstavě je k vidění nepřeberné množství výtvarných technik, široká škála materiálů – od psího krmiva a oleje, přes klasické tempery, velkoplošné fotografie, laminát, svítící objekty, po točící se bramboru a masožravou kytku. Vystavená díla visí, leží, dokonce plavou a levitují. Je nějaké technika a způsob instalace, které byste rád použil a nestačí na to váš um či možnosti?
Jistě je ještě mnoho pro mne neprobádaných možností. To víte, touhy a nesplněné cíle jsou celoživotní výzvou, ale i kletbou. Bůhví, co mne čeká, ale jsem snad stále ještě připraven na nečekané. To je má základní radost, z kreativity.
Kterou technikou tvoříte nejraději?
Nerozlišuji, ale vždy právě tou, která nejsugestivněji dokáže vyjádřit to, co mne tíží, vzrušuje, láká, rozjitřuje.
Dá se říct, jak vypadá váš běžný pracovní den? Pracujete od brzkého rána do večera, nebo tvoříte spíš v noci?
Mé pracovní dny jsou vlastně všechny, včetně neděle, a tím nemyslím jen to, že na něčem konkrétním dělám. Umělec musí být však stále připraven na podněty, vzruchy, které kontinuálně zpracovává, tříbí, usazuje. Není možné přestat.
Je to těžší než mnohá těžká manuální práce, což mohu osobně potvrdit, neboť jsem například pracoval i v různých provozech Vítkovických železáren a Nové huti v Ostravě, či jako kulisák v divadle nebo topič v Motolské nemocnici.
Kurátorem výstavy je ředitel MG Marek Pokorný? Jak se vám s ním pracovalo?
Marek Pokorný zná mou práci dlouhodobě, i když k ní má a měl i jisté kritické výhrady a odstup. No a právě tyto kritické výhrady byly důvodem naší spolupráce. Polemika je vždy pro mne přínosnější než devótní poplácávaní po rameni. Ale po pravdě, byl to často „boj“ (úsměv).
Jaký je rozdíl mezi brněnskou a pražskou Předběžnou retrospektivou?
Rozdíl je zejména v typu a velikosti prostoru. Brněnská verze je menší, avšak zase asi trochu přehlednější. Museli jsme chtě nechtě selektovat. Věřím však, a jsem dnes již přesvědčen, že ne k horšímu. Naopak! Musím tak vyzdvihnout práci architekta výstavy Jiřího Příhody, který skvěle oba prostory, jak v Praze, tak v Brně připravil.
Vstupnímu prostoru vévodí socha Artmasturbation. Z čeho vychází její název? A kdo jí stál modelem?
Název je jemně didaktický: socha má čtyři ruce v různém velikostním měřítku. Ty menší se věnují vlastnímu mužskému klínu, abych jinými slovy nebudil pohoršení (opět úsměv) a ty větší se ve svém gestu vzdávají. Socha zároveň klečí na kolenou a na zádech má, jakoby bičem, vyšlehnuté slovo Art (česky Umění by bylo moc dlouhé, asi by i více bolelo…). Modelem jsem byl já sám, neboť jsem na sobě demonstroval, že umění může, ale nemusí být, i jistým druhem onanie, a zároveň i údělem.
Je některé z vašich děl tak osobní, že jste jej nikdy nevystavil?
Ne. Vše co dělám, je tak osobní, že jinak bych to nedělal. Pokud mi má někdo věřit jako umělci, nesmím nic dělat jen jako… nikdy!
A když už je něco jakoby jako (ne nutně falešné, podvodné), pak ať i to je autentické.
Co jste si pomyslel, když jste zjistil, že někdo ukradl vaše dílo – šestimetrovou slepeckou hůl, jejíž repliku také mohou vidět návštěvníci MG – z Václavského náměstí? Nebojíte se od té doby o svá díla?
Veřejný prostor v Čechách a na Moravě moc současnému umění neprospívá. Ale jinak jsem „obdivoval“, jak někdo může uprostřed Václavského náměstí, přímo pod dvěma policejními kamerami (záznamy záhadně zmizely?!?) a množstvím policejních pochůzkářů i tisíců lidí (ve dne v noci) toto učinit. Sám bych to nedokázal, a to se jmenuji David. Pravda je, že ne Copperfield.
Na co se v nejbližší době těšíte?
Jednoznačně na práci ve svém novém ateliéru, takovém mém zrealizovaném snu na vlastní zahradě. Dřevostavba architekta Jiřího Pelcla, zhotovená slovenskými tesaři. Nádhera! Ale abych nezapomněl, těším se i na svého prvního vnuka Barnabáše, jenž by se měl narodit v září dceři Markétě.
Dva dny před koncem vaší brněnské výstavy, 18. září, proběhne v Moravské galerii v Brně Noc v galerii, tedy akce, kdy je galerie otevřena zdarma, všem a v noci. S vaším dílem se tedy seznámí i lidé, kteří běžně do galerií nechodí. Co si o podobných akcích myslíte?
Vítám je, třeba se v tom „davu“ zadarmo najde i člověk, který se probudí, a napříště pro něj umění nebude jen nesrozumitelný podvod.
Na které výstavě jste v poslední době byl a zaujala vás?
U nás pravidelně navštěvuji výstavy ve Wannieck gallery v Brně, a činí mi stále radost. Zde kromě větších celků byli přesvědčiví i Petr Písařík, Ivan Vosecky, nebo v současnosti Milan Salák. Pak to jsou mnohé instalace Dominika Langa, obrazy Jiřího Černického, Ladi Gažiové, ať v Praze nebo opět v Brně. Výborná byla výstava Viktora Koláře v Krakově. Ale je toho samozřejmě mnohem více. Prostě každá výstava, která mne vybídne k přemyšlení a nezklame ve své vizualitě (vitalitě a energii).
Je nějaká otázka na kterou se vás v rozhovoru ještě nezeptali a vy byste na ni rád odpověděl?
Ano. Například: proč sedí na rozhodujících politicko–kulturních postech lidé, kteří si se svým intelektuálním potencionálem a vzdělaností nevědí s kulturou a uměním rady? Odpovězte si sami!
Máte možnost pozvat čtenáře Metropolisu na výstavu. Jak byste to udělal?
Seďte raději doma, na chalupách, u vody, na mejdanech, do Brna totiž přijel z Praglu se svou jakousi výstavou ten idiot David, ne ten Černý, ale ten Jiří David. Jo, a mimochodem kde je ta Moravská galerie?
|
|  |
Tisk |
Autor: red |
|
|
 |
Výstavní galerie GASK V sobotu 8. května se pro veřejnost otevřela GASK, druhá největší galerie v Česk...
|
 |
Po nocích pašuju zlato André (1978) vystudoval na pedagogické fakultě MU mj. výtvarnou výchovu, přesto...
|
|
Znějící Velikonoce Na čtvrtém večeru připravovaného devatenáctého ročníku Velikonočního festivalu ...
|
|
Proměnná Tanečnice Tereza Lenerová má za sebou i přes svůj mladý věk řadu tuzemských i za...
|
|
Nekonečné hledání DAMA DAMA Středoevropský soubor bicích nástrojů DAMA DAMA je bezesporu ojedinělým fenoméne...
|
|
Fascinuje mě Berlín Nedávno jste v Tribu otevřeli výstavu berlínského designérského dua Bongout. Co ...
|
|
Vyskočit nad hladinu – a zůstat tak Karel Gregor (1966) není příbuzný Karla Gregora (1976). S malbou začal jako auto...
|
|
Češi jsou národ s kulturním dědictvím Je mladý, je talentovaný a umí nadchnout orchestr Filharmonie Brno i jeho poslu...
|
|
Vyjdu na scénu a mluvím… Frontman kultovní kapely Black Flag, spisovatel, herec, moderátor, organizátor h...
|
|
Rozhovor s Janem Haubertem Jak ses od psaní textů pro Visací zámek dostal k psaní literáních textů?
Já jse...
|
|
S medvědicí... S čím novým se po dvou a půl letech vracíš?
Proti předešlé výstavě, která byla ...
|
|
|
|
