Roger Brown je headhunter- živí se vytipováváním kandidátů na vysoké manažerské pozice. Měří 168 centimetrů a má z toho mindrák. Tím spíš, že jeho krásná manželka je o dvě hlavy vyšší než on. Aby ho náhodou nepřestala mít ráda, kupuje jí drahé dárky. Problém je v tom, že na náušnice od Swarowskiho a moderní dům u lesa si musí přivydělávat kradením obrazů.
A vysoký, otravně krásný Holanďan, kterého mu právě blonďatá Diana představila, má doma údajně pravého Reubense. Střih. Roger jede potmě lesem na traktoru, je pokrytý výkaly a na přední radlici jeho vozu je napíchnutý mrtvý pitbul. Jak se to celé dostalo až sem se dozví diváci v celkem padesáti zemích. To je zatím rekordní počet států, do kterých byl kdy film norské produkce prodán. Práva na výrobu remaku koupili Američané ještě před uvedením Lovců hlav do kin. Film Mortena Tylduma není stoprocentní, ale je svižný, zábavný, zručně míchá prvky thrilleru a černé komedie. Dějové zákruty nejsou ani v nejmenším očekávatelné a díky Akselu Henniemu v hlavní roli je tenhle snímek plný bizarních situací a krve i značně roztomilý. V posledních letech nebývalý módní zájem o severské filmy vyšroubovala na maximum švédská trilogie Stiega Larssona o mužích, co nenávidí ženy. Americká verze režírovaná Davidem Fischerem jde v USA do kin za necelý měsíc. S trojicí ještě o poznání temnějších detektivek má norská novinka společného dokonce jednoho ze scénáristů. Ačkoliv zájem tak vznikl do značné míry uměle, pokud poměřujeme Lovce hlav měřítky mainstreamových filmů, je rozhodně neobyčejný. Pokud by všechny popcornové filmy vypadaly takhle, i intelektuálové by se možná naučili jíst popcorn.