|
|
15 10 2011, 21.16
zpět
SKUTR: divadelní výraz je pestrý a to nás baví
|
21. října se v Mahenově divadle uskuteční premiéra hry Radúz a Mahulena v režii umělecké dvojice SKUTR. Tuto dvojici tvoří Martin Kukučka (MK) a Lukáš Trpišovský (LT), kteří patří k nejuznávanějším současným režisérům. Se SKUTRem jsme se bavili nejen o generačním divadle, ale i o samotné hře, jejíž autor Julius Zeyer tento rok slaví hned dvojité výročí (1841–1901).
Proč jste se rozhodli pro Brno a konkrétně pro Mahenovo divadlo? V Brně jste inscenovali hru Všichni jsme Marlene Dietrich aneb Studie Odyssea v HaDivadle, ale právě ten kontrast je zajímavý. K vaší tvorbě více pasuje právě divadlo typu HaDivadla než Mahenovo divadlo s poněkud mainstreamovějším ražením.
LT: Především považujeme budovu Mahenova divadla za jednu z nejkrásnějších v republice. Ke každému prostoru se musí přistupovat citlivě a každý prostor si žádá své. Vždy jsme reagovali na prostor, do kterého tvoříme a inspirovali se jím, stejně jako lidmi, se kterými jsme spolupracovali. V tomto ohledu nevidíme žádný kontrast v naší tvorbě, ať už je to HaDivadlo, bývalý kinosál ve Veletržním paláci, kasárna v polské Legnici, piazzeta ND Praha nebo vyšehradský park.
Radúz a Mahulena se také trochu vymyká z vašich dosavadních her, jedná se o klasickou, velmi známou hru, která je zpracovávána většinou na klasických jevištích. Co vaše zpracování přinese nového, příp. nakolik (pokud vůbec) se snažíte od klasické předlohy odpoutat?
MK: Ale vždyť my ji také děláme pro klasické jeviště! A tam také patří a sluší jí to tam! Většinou děláme autorské projekty, a tak nemáme potřebu tuto hru přepisovat nebo „vylepšovat“, umíme se realizovat autorsky sami a nepotřebujeme k tomu díla jiných autorů. Nás zajímá činohra jako forma, stejně jako hudební divadlo Heinera Goebbelse, muzikál nebo fyzické divadlo. Stejně tak nás čeká na konci sezony Don Giovanni v ND Praha a další sezonu balet pro ND Praha. Divadelní výraz je pestrý a to nás baví. Je to pro nás výzva! Radúze a Mahulenu se snažíme vyložit hlavně tak, aby v každé chvíli byla na jevišti divadelní situace zasazená v obraze. Respektujeme, že je na prvním místě slovo a snažíme se mu dát divadelní smysl. Klasické zpracování to ale asi nebude. I když co je dnes klasické?
V současné době se v Národním divadle v Praze hraje Radúz a Mahulena, režisér Jan Antonín Pitínský se ve svém zpracování snažil spojit klasiku s moderním pojetím. Viděli jste tuto hru? A pokud ano, inspirovalo vás to nějak?
LT: Ano, viděli. V hlavních rolích tam vystupují naši kamarádi a spolužáci Vojta Dyk a Pavla Beretová a jsou skvostní, stejně jako režie pana Pitínského. Po shlédnutí této inscenace jsem uvěřil, že ono Zeyerovo literární drama je možné inscenovat.
V hlavních rolích se představí mladí brněnští herci, z čeho jste při výběru vycházeli, jaká pro vás byla hlavní kritéria (věk, talent, charisma…)?
MK: Chtěli jsme se potkat s lidmi z Brna, stejně tak rádi při práci v zahraničí poznáváme herce z Bělehradu, Wroclawi, Varšavy, Bratislavy, Zieloné Góry a další.
Pokud zůstaneme u současného divadla, o vás se velice často hovoří jako o mluvčích mladé generace, jaká tato generace podle vás je? A co se snaží okolnímu světu říct, resp. co se snažíte ve svých hrách sdělit vy?
LT: Nechci mluvit za generaci, to mi nepřísluší. V našich inscenacích se snažíme o výzkum člověka. Jaký je a co cítí? Jaký je vesmír v jeho nitru? Bohužel to vše zastiňuje mravní úpadek v naší společnosti. Nebudu a nechci dělat politicky či společensky angažované divadlo, ale chci využít právě možnosti promluvit v českých médiích. To, co předvádí pan Václav Klaus, odmítám ho nazvat prezidentem, protože k tomu již dávno ztratil kredit, Dominik Duka, pan Hájek či Bátora, je za hranicí únosnosti. To, že jejich extremistické názory většina společnosti toleruje, že mlčí, že dělá, že se jí to netýká, jen znovu a znovu ukazuje na malé české srabáctví! Přitom všichni z nedávné historie víme, kam vedou tyto extremistické názory. Někdo už přeci musí říct: pane Klausi, styďte se a odejděte, neznevažujte funkci českého prezidenta! Proč novináři mlčí? Myslím, že v tomto ohledu mluvím za mnoho tvůrců mé generace.
Jste také častými hosty v zahraničí, dá se nějak obecně říct, jaké má divadlo postavení za hranicemi? Liší se český a zahraniční divadelní divák?
LT: Obecně si v zahraničí daleko víc váží živé kultury, stejně jako vzdělání a vědy a výzkumu. My máme hokej, to je snad jediné, co českou společnost zajímá. Když jsme hráli inscenaci Malá smrt na mezinárodním festivalu v Busanu v Jižní Koreji, kam jsme se dostali díky doporučení ředitele jednoho varšavského divadla, byl přítomen i český velvyslanec. Představení sklidilo velký úspěch a on byl nejvíce nadšený z toho, že to Českou republiku nestálo ani korunu, protože doporučení zařídili Poláci a vše ostatní hradila Jižní Korea. To snad nepotřebuje další komentář.
Již od studií na DAMU pracujete v režijním tandemu, nenastalo ještě období, kdybyste si lezli na nervy? Umělecké dvojice jsou u nás vcelku časté a většinou i velmi úspěšné, v čem tkví podle vás ten hlavní důvod?
MK: Samozřejmě, že i my se hádáme a máme krize, ale také víme, že víc hlav víc ví. Toho se držíme a to se nám osvědčilo.
A na závěr klasická otázka v duchu „rivality“ Brno vs. Praha, liší se pro vás nějak kulturní, potažmo divadelní prostředí v Brně a v Praze?
LT: Víte, v době, kdy se na Staroměstském náměstí truchlí za české hokejisty, nový pražský arcibiskup za ně slouží zádušní mše a snaží se tak levně popularizovat katolickou církev, a nechci tím onu tragédii zmařených mladých životů umenšovat, zatímco si skoro nikdo nevšimne úmrtí prof. Milana Machovce, jednoho z největších českých myslitelů 20. století, mi přijde mluvit o kulturním prostředí v Brně, v Praze, potažmo v celé ČR směšné a nemístné. Nechci generalizovat, ale je to bída! Rok před smrtí jsem mluvil s Lenkou Reinerovou, ona, která pamatovala monarchii, první i druhou republiku a komunismus, mi řekla, že dnešní režim není ani kulturní, ani sociální, ani demokratický a já jí věřím.
|
|  |
Tisk |
Autor: Hana Vašátková |
|
|
 |
Vladimír Morávek: Kultura je jako višňový sad Za necelý měsíc proběhne premiéra opery Rusalka v ND Brno, jíž jste režisérem. J...
|
 |
SKUTR: divadelní výraz je pestrý a to nás baví Proč jste se rozhodli pro Brno a konkrétně pro Mahenovo divadlo? V Brně jste ins...
|
|
Tanec je nástroj k porozumění světu Když hovoří o festivalech a workshopech, které organizuje v rámci tanečního sdru...
|
|
Na forbíně s Tomášem Matonohou
Zdá se, že herec Tomáš Matonoha, který v poslední době proslul svými eskapádam...
|
|
Rozhovor s Jiřím Mádlem V Divadle Na zábradlí se právě připravuje inscenace podle hry současné polské au...
|
|
ROZHOVOR s Kateřinou Višinskou Co je podle tebe posláním festivalu Česká taneční platforma?
Platforma poskytuj...
|
|
SETKÁNÍ/ENCOUNTER Rozhovor s koordinátorkou festivalu SETKÁNÍ/ENCOUNTER 2010 Alenou Hájkovou.
...
|
|
Chtěly jsme přifouknout klišé Jana Svobodová a Hana Andronikova rozmlouvají s Jaroslavem Rudišem o novém předs...
|
|
Brněnský Lunapark aneb Divadlo ke kávě… I. ročník divadelního festivalu se bude v Brně konat v březnu a dubnu. Odpovídal...
|
|
Emigrantes v Divadle ARCHA Taneční skupina VerTeDance má spoustu novinek. Sklízí úspěchy s představením Pří...
|
|
Nesoudit, ale sdělit premiéra | Be Free!
www.reptos.cz
Reduta | 2. 11. | 19 h
Představení B...
|
|
|
|
