|
|
07 04 2010, 14.26
zpět
Smutek a radost jsou jen dvě z celé škály emocí
|
říká Roman Empire
Ve svém životě i jako muzikant se Roman Empire řídí především svým srdcem: ve skladbách tak velmi nevšedním způsobem zachycuje pouze zdánlivě obyčejné věci, které jsou plné barev, obrazů a tvarů. Jen se zastavit a poslouchat. „V mém životě hrají úsměvy i slzy roli přímo biologické potřeby. Dokud pláču a směju se, žiju,“ říká Roman Empire, který u X Production vydal prvotinu CM úsměvů, CM slz (měsíc po vydání své prvotiny na web zpřístupnil navazující alba Emoce a Manifest).
Co je hlavním motorem tvé tvorby?
Tvořím, abych přiváděl sebe i posluchače do abstraktního světa hudby. Hledám a objevuji souvislosti mezi hudebním materiálem a jinými aspekty života. Dávám do souvislosti hudbu a člověka. Tvořím, protože mě to vnitřně naplňuje. Tvořím, protože cítím obrovskou potřebu sdílet. Sdílení je opak samoty.
Přesto tvé skladby nesou názvy jako Sebevražda, Šílenství...
Sebevražda není nutně depresivní skladbou. Však taky nevědomý autor textu, napsaného na rozloučenou v psychiatrické léčebně, sebevraždu přežil. Smutek a radost jsou pro mě jen dvě z celé škály emocí. Navíc důvody, které k těmto stavům vedou, jsou subjektivní. Já třeba oceňuji humor v Mazací hlavě Davida Lynche, a přitom mnozí tento film budou považovat za velmi depresivní a ponurý. Na mě depresivně působí hudba Michala Davida.
Měsíc po vydání své prvotiny jsi na webu zpřístupnil navazující alba Emoce a Manifest. Jak to všechno stíháš?
Planetka, Prázdné roviny, Sníh a Lavička vznikly v roce 2005. V roce 2006 se k nim přidaly skladby Evžen a Slepota (původně hudba, která vznikla pro krátké filmy Tomáše Veleckého, pozdějšího autora klipu Prázdné roviny). Růže získaly definitivní podobu na začátku roku 2008. Druhé album Emoce bylo dokončeno začátkem roku 2009 a Manifest v září. Rychlost tvorby tedy nebyla nikterak závratná.
Kdyby to tím končilo. Jenže teď následuje EP Peklo a novinka Mikromůry...
Říkám si, že si odpočinu až v hrobě, tak toho moc nenaspím. Na EP Peklo jsem pracoval ke konci roku 2009 a po pauze jsem jej dokončil v únoru 2010. Na Mikromůrách jsem pracoval od ledna do března 2010.
Peklo zobrazuje náš svět?
Na obálce Pekla je zeměkoule s rohama. Ten obraz odráží můj názor: Peklo není nikde jinde než na naší zeměkouli. Půlhodinový film, ušitý na míru této skladbě, bude o činech, kterých je člověk schopen a podle mě jsou zlé.
A Mikromůry?
Mikromůry zatím považuji za své hlavní dílo. Část názvu je odvozena od mikrotonality, která mnohdy zazní, a druhá část je tématem celého alba – noční můry. Pou a Enguken jsou postavy z mých často se opakujících nočních můr z dětství. Pou je lidská postava s fénem namísto hlavy (proto celá skladba Pou „dýchá/fouká”), Enguken je postava, která vypadá jako stožár s vysokým napětím. Chodba, Tunel a Oběšenec – to jsou noční můry nebo „zážitky” mé snoubenky.
Ale vraťme se k prvním třem albům, které jsou každé jiné...
CM album je ryze click'n'cutové. Je jakousi kronikou několika událostí, které se jeví na první pohled banálně, ale větší měrou zasáhly do mého života. Emoce jsou více intimní, skladby Smutek, Nostalgie a Láska jsem nahrál živě na jeden zátah. Zpracovávám tam nejrůznější emoce. Zajímavou příhodou je to, že „E”, které je součástí grafiky zatím neexistujího obalu, se objevilo na zdi, když jsem seděl na gauči. Napsalo se tam slunečním světlem. Zřejmě nahodilá konfigurace pootevřených balkonových dveří a sklonu žaluzií. Vyfotil jsem to písmeno a Lukáš Weishäupl vytvořil obal. Už v té době jsem věděl, že se album bude jmenovat Emoce, takže mě to docela pobavilo. K albu Emoce chci ještě říct, že skladbu Nevinnost zahrála má přítelkyně. Nevěděla, že jsem zapnul nahrávání. Jen tak mačkala klávesy. Proto se skladba jmenuje Nevinnost. Není v ní žádný kalkul. Dáša je laik. Má hudební sluch, ale nikdy předtím na klavír nehrála. Manifest je albem o státě a životě v něm...
Manifest vypovídá o tom, co člověk potřebuje, co tě trápí?
To, co potřebujeme, je Klid. Ten, kdo nám chybí, je Vůdce. To, k čemu může dojít, je Sebevražda. Jako umělce mě trápí nejčastěji se vyskytující postoj k umění. Jako člověka mě trápí veškeré vědomé ubližování člověku, které vychází z potřeb ega jedinců, kteří potřeby svého ega staví nade vše.
Pohybuješ se mezi filmaři. Neplánuješ udělat hudbu k filmu?
Přál bych si to. Dokonce bych rád nějaký natočil. Jenže natočit film znamená riskovat ztrátu velkého balíku peněz a taky ten balík peněz mít.
Je pravda, že bys měl dělat hudbu k připravovanému filmu režisérky Agnieszky Holland Válka s mloky?
Konečné rozhodnutí ohledně autora hudby dosud nepadlo. Natáčet by se mělo ke konci roku 2010 a podle producenta Tomáše Krejčího „je ještě čas na rozhodnutí”. Nevím, kolik autorů hudby kandiduje, ale jméno jednoho prozradit můžu: Ondřej Brousek z Monkey Business.
Plánuješ další videoklipy z debutového alba?
Chci, aby časem vzniklo DVD CM úsměvů, CM slz, které bude obsahovat celé album ve formě videoklipů se zvukem v dolby surround. Tři klipy už existují, další existovat budou.
Uvažuješ o koncertování, aby se tvá hudba dostala k více lidem?
Dokončil jsem Mikromůry a teď se chci věnovat živé hře. Chci připravit projekci, která by doprovodila případná vystoupení, ať už sólová nebo s hosty. Moc rád bych vytvořil živou sestavu Roman Empire podobně jako Trent Reznor má NIN...
Jak vnímáš dnešní uspěchanou dobu? Zdálo by se, že tvůrcům jako ty nepřeje...
Umělec, který tvořil upřímně a bez snahy se zalíbit vkusu ostatních, to neměl lehké nikdy. O tom svědčí životopisy celé řady umělců. Na druhou stranu to, že jsem jejich životopisy měl možnost číst, svědčí o tom, že jejich umění neumřelo. Že se dochovalo. Současný stav umění je poznamenaný pokročilou komercionalizací... Jde hlavně o přístup k umění. Znepokojuje mě pasivita přijímání umění. Lidé hlavně přijímají to, co lze rychle vstřebat. Nicméně každá doba má své neduhy a úkolem umělce je poprat se s tím. Já bych si moc přál, aby lidé zpomalili. Protože z rychle jedoucího auta se krajina jeví rozmazaně, mizí detaily. Pokud někdo zredukuje svůj život na uspokojování tělesných potřeb, pak se jeho život nebude v ničem lišit od života komára. A já myslím, že člověk má na víc.
|
|  |
Tisk |
Autor: adam michnik |
|
|
 |
Dívky se dál smyslně culí V jakém duchu se nese jaro u J.A.R? Jarní únava, nebo spíš probuzení ze zimního ...
|
 |
Rozhovor s DJ Schwa Ač skryt pohledu laické veřejnosti a očím většiny českých médií, Michal Růžička,...
|
|
Rozhovor s Markem Ebenem Jaké že chlebíčky to máte nejraději?
Píseň nelže, já mám rád ty oschlé, ze si...
|
|
Rozhovor se Sue Denim V Brně jsme tě několikrát měli možnost vidět. Byla jsi zde se skupinou IAMX a ta...
|
|
Hudba je dobrá, nebo blbá Praha: Roxy | 19. 5.
Brno: Fléda | 21. 5.
Sunshine patří k nejúspěšnějším k...
|
|
Nasrat úzkoprsé prudiče Duben lichého roku znamená už počtvrté v této dekádě, že vychází nová deska Xavi...
|
|
Kampak Poletíme? Výtvarník a hudebník Rudolf Brančovský hraje už třetím rokem s kapelou Poletíme?...
|
|
Hvězda Sunflower Caravan rozzáří Mezi Ploty Rozhovor o tom, jaké to je hrát v blázinci, jaké to je žít pro hudbu v dnešní do...
|
|
rozhovor s PIVOT Australští Pivot jsou perlou v moři jménem Warp Records. Spojení laptopu, kytary...
|
|
Rozhovor s Illuzionists DJs Brněnská partička Illuzionists DJs patří k absolutní špičce českých DJs. Začínal...
|
|
United Flavour na cestách S Carmen, zpěvačkou United Flavour, jsem se sešel v Praze v jednom z prvních slu...
|
|
|
|
