Praha // Emigrantes | Divadlo Archa www.archatheatre.cz
27. 2. | 20 h
28. 2. | 18 h
Taneční skupina VerTeDance má spoustu novinek. Sklízí úspěchy s představením Případy doktora Toureta v režii Anny Polívkové v divadle Ponec a letos v lednu uvedla další dílo – Emigrantes, tentokráte v Divadle Archa. Choreografky Tereza Ondrová a Veronika Kotlíková v něm přináší netradiční pohled na otázku emigrantství…
Tanečně-divadelní projekt Emigrantes zpracovává téma emigrantství. Proč jste si ho vybraly a jakým způsobem zpracovaly?
Téma vzešlo ze spolupráce s divadlem Archa, které se jím zabývá již dlouho. V současnosti je VerTeDance v rezidenci Archa.lab, a tak jsme se rozhodly v dramaturgii divadla pokračovat. Vzhledem k tomu, že již v dřívějších projektech jsme pracovaly s dětmi, napadlo nás podat toto téma z pohledu dětských očí.
Čím jste se při přípravě projektu přesně inspirovaly?
Jednou z inspirací byly vzpomínky desetiletého arménského chlapce Edy Manukjana, který také v představení hraje. Druhou byl pak komiks s názvem Emigrantes, jehož autorem je spisovatel a kreslíř Shaun Tan. Poetickou atmosféru komiksu jsme toužily přenést do celého představení. Snažily jsme se citlivě předat pocity dítěte, které musí opustit s rodiči svůj domov a vydat se do neznáma.
V představení Emigrantes tančí kromě čtyř dospělých i děti. Jak jste dětské interprety našly a jak s nimi pracujete?
Před dvěma lety jsme při divadle Archa otevřely kurzy kreativního pohybu. Všechny děti, které v Emigrantech tančí, chodily do těchto kurzů již od začátku. Pracujeme s nimi formou hry a improvizace. Naší prioritou je nalézt jejich přirozený pohyb.
Čím dále jsou Emigrantes unikátní?
Velmi originální je v představení hudba, kterou složila skupina DVA hrající tzv. folklór neexistujících národů. Hudebníky uvidíte přímo na scéně a jejich tóny vás určitě nenechají chladnými.
Jaká je tedy atmosféra díla?
Myslím, že je to představení silné a pravdivé. Metaforicky se v něm odráží realita, která tak o to víc vystoupí na povrch. Má nostalgickou atmosféru, ale otiskl se v něm i bohatý a radostný svět dětí plný přání, snů a fantazie. Jedno přání v představení dokonce i plníme. Malý Eda vždy toužil být AUSTRONAUTEM, jak říká, a tak jsme ho v závěru představení opravdu poslaly do vesmíru.