|
|
01 02 2010, 17.54
zpět
3SKETCHES
|
Living Colour, Geoff Tyson & The Wavemen a City
CD LIVING COLOUR THE CHAIR IN THE DOORWAY nepřišlo s nějakými okatými proměnami, stále zůstává v platnosti konstanta hard/metal a kolem ní rotujících satelitů v podobě funky, hip-hopu a nekonečných dalších… Tento systém prostě funguje, tak proč měnit? Funkční je kupodivu i k těžkotonážnímu základu maličko nepatřičný Gloverův zpěv, vnášející do celkového soundu pnutí, přes svoji křehkost. Oprávněný dojem až pedantického cizelérství vlastně všeho přetrvává, souhra muzikantů je dokonalost sama, a je radostí sama o sobě. Vynikající úvodní Burned Bridges dokáže vtáhnout do dalšího, což potvrdí hned druhá, tak trošku Metallicou nasáklá The Chair, vzrušující Decadance, hravá a neskutečně roztančená Method. Bluesko Bless Those (Little Annie’s Prayer) je živoucím dokladem neuvěřitelné žánrové pestrosti CD, které však přesto zůstává jedinečným monolitem! Osobním vrcholem pro mě trvale zůstává závěrečná Not Tomorrow, jemný shuffle-rytmus, na kterém je nedlouhá písnička vystavěná, ji činí nakažlivě neodolatelnou. Lahůdkové! CD má velmi zvláštní zvuk, tady opravdu nevím, co byl záměr a co případně nevyšlo. Nicméně i tak nezbývá než vysoké hodnocení, protože jde o velmi vzrušující muziku s hráčským mistrovstvím… ať již jde o Reidovu kytaru, Wimbishovu basu či Calhounovy bicí… o Gloverově zpěvu nemluvě.
Hodnocení: 4.5*
LIVING COLOUR THE CHAIR IN THE DOORWAY, 46.41 MIN., MEGAFORCE REC. 2009.
CD GEOFF TYSON/THE WAVEMEN je už svým pojetím raritou, šest skladeb slavný americký kytarista a zpěvák Geoff Tyson, šest The Wavemen. Tysonova část staví hodně na kvalitní aranžérské práci, kde přirozeně hlavní roli hraje kytara. Skladby oscilují mezi umírněnějším rockem a popem, stojí na nápadech, kontrastech, proměnách tempa, zkrátka nenudící kytarovka. Vrcholem americko-česko-švédského posazu je písnička Polyrhythms, kombinující výtečnou melodii se stejně skvělými kytarovými vyhrávkami, až ataky, což do větší či menší míry platí i o ostatních. To, že Tyson byl na zkušené u Satrianiho (společně s Vaiem), slyšet dostatečně…
Druhá polovina CD, věnovaná The Wavemen, není s Tysonovou muzikou v žádném rozporu. Celkově jde o příjemný sound kytarového tu víc popu – tam víc rocku, poučeného u světových špiček, dokonalou ukázkou a mou favoritkou je skladba We Think It’s Time, která jako by utekla z playlistu Rolling Stones… v té písničce je skvělé úplně všechno, a zvláště kytara. Znovu americko-česko-švédská formace, dokonce se stejným basákem jako u Tysona (Ulf Gjerdingen), založená americkým poetou Lucienem Zellem, usazeným v Praze, je dozajista skvělou, hráčsky velmi fundovanou koncertní kapelou. Nejvíc slyším vliv U2.
Hodnocení (celek): 3.5*
GEOFF TYSON/THE WAVEMEN, 51.43 MIN., GEOFF TYSON MUSIC, 2010.
CD CITY SIMPLICITY slovenské provenience začíná písničkou Nové brehy, která jako by místy byla blues, uprchnuvším odněkud ze Sahary! A právě bluesové cítění je nejdůležitější ingrediencí, která se rafinovaně schovává ve většině skladeb, ať již je jejich finální vyznění jakékoliv. Deska hodně stojí na skvělé kytaře, jež se stává nejtypičtějším prvkem jinak žánrově velmi pestré, silně písničkově působící desky, čerpající z jazzových prvků, stejně jako z metalových, proto je jednoznačná zařaditelnost velmi těžká, a to se mi obzvláště líbí, i když je vše až popově přístupné. Malým problémem tak zůstává „slovenská“ Angličtina, to je ale úplně stejné jako v Česku. Krom úvodních Nových brehů je dalším z vrcholů závěrečná Netušíš, obě skladby jako by zároveň symbolizovaly pečlivé vyvažování hybnějších a pomalých písní. Aranže pak působí až intimně, jednoznačně muzika do klubů…
Hodnocení: 3.5*
CITY SIMPLICITY, 49.31 MIN., REBEAT, 2009.
|
|  |
Tisk |
Autor: františek lekeš |
|
|
 |
Duha začíná na konci cesty Uvíznout na Aljašce a navěky usnout v tamní přírodě, jaká to organická smrt. Pře...
|
 |
S citem pro příběhy aneb Oldies but goodies Oba začínali v 70. letech, v další dekádě se vyšvihli na vrchol, ke konci stolet...
|
|
Když dva dělají totéž... Předem vypíchněme, že Vypsaná fiXa nedospěla až tímto albem, už na dřívějších ne...
|
|
Chinaski vs. Sto zvířat: Něco tu ne/hraje Dnes si probereme dvě zavedené party. Rozjezd náramných Chinaski není zlý: zahej...
|
|
Recykluju, tedy jsem V hudebních časácích teď frčí psát o „retro teroru“ a návratu rock&popových dino...
|
|
Magnetická láska nemoderných chalanov Zdá se, že léto je out of time, tak si ho aspoň retrovně připomeňme. Před rokem ...
|
|
Neproměnit máslo v margarín V roce globálních comebacků si posviťme na tři tuzemské debuty. Čítankově pojmen...
|
|
Babí léto: potkáme se na (muziko)terapii - II. part Přestože úvodní tóny Fitness či Avalanche navodí magicky vláčnou atmosféru Nicka...
|
|
Babí léto: potkáme se na (muziko)terapii - I. part Původně jsem chtěl psát o Zeitgeistu „znovuzrozených“ The Smashing Pumpkins, ale...
|
|
Melancholický E.T. volá do Múz Bývalý hlavní přístav středověké Rusi Archandělsk je jedno z nejkrásněji nazvaný...
|
|
Prince to rád na Zemi „My name is Prince and I’m funky,“ vyskakuje mi automaticky při pohledu na zářiv...
|
|
|
|
