Ze slov o projídání budoucnosti se v souvislosti s deficitem státního rozpočtu stalo klišé, zastírající podstatu problému. Vražedný deficit je výsledkem otřesného hospodaření těch, kteří stát spravují (za což jsou štědře oceňováni). Čím hůře hospodaří – a daří se jim to dlouhá léta napříč politickým spektrem – tím více pak vytahují z kapes daňových poplatníků (seškrtat mateřskou je téměř zločin). Nespasí nás jen nutné reformy, které by měly být výsledkem politického konsensu, a nikoli prosazením politické moci či zvůle, ale taky něco jiného. Láme-li nám státní dluh vaz a domácí politika připomíná stoku plnou krys, zbývá jediné: narovnat páteř. K tomu stačí méně, než se zdá.
Především je nutné zamést s korupcí, jíž jsou stávající politici ztělesněním (výjimkám čest!). Místo prázdných proklamací, jejichž jediným účelem je lakovat voliče (koho může ještě překvapit, že se Paroubek s Topolánkem po Novém roce v Otázkách Václava Moravce shodnou na boji s korupcí?), je účelnější zrušit zákon umožňující existenci akciových společností s neznámými majiteli či třeba odmítnout žvásty o obchodním tajemství u (předražených) veřejných zakázkách. A samozřejmě konečně trestat: Jak je možné, že expremiér Gross vydělá díky informacím 100 milionů na firmě, po níž zůstanou miliardové dluhy?
Téhle zemi se může dařit téměř ideálně, máme k tomu všechny předpoklady, jen nesmí věci veřejné spravovat bezcharakterní lumpové a lapkové.
Řekněte mi jeden jediný důvod, proč zrovna takovým letos, kdy nás čekají troje volby, hodit hlas?!