V okamžiku, kdy jsme převzali Evropu, to zvoral David Černý. Jeho Entropa šokovala, dráždila a plnila účel. Ale jen do chvíle, než její tvůrce vyměkl. Na NERVy nám brnkali nejen „mediální ekonomové, neúspěšní exbankéři a kariérní manažeři“, ale i politici s „náhubkovým zákonem“. Destrukci našeho předsednictví EU započal v Bruselu svým únorovým projevem prezident Klaus, který lvím podílem přispěl i k pádu vlády. Českého lva získali Zelenkovi Karamazovi a Brno zamítlo padesátitisícovou dotaci festivalu gay a lesbických filmů Mezipatra. V dubnu se udílely Ceny Magnesia Litera: ocenění Kniha roku získala za svůj básnický Rukopis Bohumila Grögerová. V květnu u nás vystoupili fousatí ZZ Top a vrátil se pan Vajíčko. V červnu jsme volili do Evropského parlamentu a mezi zombíky se odebral král popu. V létě si tři mladí Češi v Berlíně zahráli na jednom pódiu s U2 píseň Angel of Harlem a propukla „toskánská aféra“. Předčasné podzimní volby se neuskutečnily, načež expremiér Topolánek odplul ze sněmovny. Vyšla Dívka, která si hrála s ohněm – druhý díl trilogie Milénium Stiga Larssona, která uhranula nejednoho čtenáře. Vítězem instantního televizního projektu Kniha mého srdce se stal Saturnin, jenž ukázal záda Babičce a Malému princi. Taky jsme oslavili 20 let od Listopadu a o nesmrtelnost si řeklo slovo rychlostudent. V prosinci se 1. česko-slovenskou SuperStar – s podtitulem Dva jazyky, jeden hlas – stal Ostravák Martin Chodúr. Midi Lidi s Hastrmans, Tatrmans & Bubáks dostáli své pověsti. Před Vánocemi vyšla u nového labelu Klíče pocta Semaforu: „Oči má sněhem zaváté, v duši má chladný stín…“