|
|
04 11 2009, 15.30
zpět
Panika v městečku
|
Brno | Praha //
rozhovor s režiséry STÉPHANEM AUBIEREM A VINCENTEM PATAREM
12. FESTIVAL FRANCOUZSKÉHO FILMU
www.festivalff.cz
19.–25. 11.
Panika v městečku je jedním z mála animovaných celovečerních filmů, které byly oficiálně vybrány na filmový festival v Cannes. Ztřeštěná komedie plastových hrdinů Kovboje, Indiána a Koně v originálním vizuálním hávu s nezapomenutelnými hlasy postav je dílem belgického dua animátorů Stéphana Aubiera a Vincenta Patara.
Jak se jako spoluautoři domlouváte, kdo bude o čem rozhodovat při realizaci animovaného filmu?
Vincent Patar: Těžko říct. Býváme do práce dost zabraní, takže není čas všímat si, kdo z nás tu kterou věc vymyslel. Vzájemně se doplňujeme. Když například Stéphane přijde s novou sekvencí ve scénáři, já se zaměřím na aranžování scény. Hodně o věcech diskutujeme, chrlíme ze sebe nové nápady. Až nakonec zjistíme, že je projekt vlastně hotový. Je to, jako byste hráli ping pong na nejvyšší rychlost.
Dalo by se říct, že se záměrně snažíte vyhýbat uhlazenému líbivému stylu?
Stéphane Aubier: V podstatě máte pravdu, jde o určitý výběr estetiky – máme raději, když věci nevypadají podbízivě pěkně.
V.P.: U filmu jsme náš styl museli maličko vytříbit a také věnovat více pozornosti světlu. Ale v samotné animaci a vyprávění příběhu jsme zůstali stejně spontánní. Chceme docílit toho, aby všechno vypadalo nenuceně, přestože je to u fázované animace časově velmi náročné.
Váš styl humoru se pohybuje na samém okraji absurdity. Často pracujete s nonsensem, což je spíše britská specialita.
S.A.: Nedávno jsem viděl první epizody Monty Pythonova Létajícího Cirkusu. Nestačil jsem žasnout nad tím, jak byli ti chlápci vynalézaví. Jednoduché nápady dokázali dovést do neskutečných vyústění. Tím nechci říct, že by snad byli naší hlavní inspirací. Lidé naše filmy často přirovnávají k atmosféře u Jaquese Tatiho nebo Bustera Keatona. Ale my si stojíme za svou vlastní originalitou, máme vlastní logiku a psychologické motivace.
V tom případě se zeptám, odkud pramení vaše inspirace?
V.P.: Odevšad kolem nás, inspiruje nás všechno, co nám přijde zábavné! Situace na ulici, fotka v novinách, různé maličkosti z každodenního života.
Během vaší kariéry jste vystřídali mnoho různých technik: postavy z papíru, okénkovou animaci, hlínu. Je mezi nimi některá, kterou byste přímo preferovali?
S.A.: Panika v městečku velmi dobře vystihuje všechno, co jsme vždycky toužili dělat – relativně jednoduše vytvořit okolní prostředí, a pak standardní, ale rozmanitou technikou svobodně dotvářet náš vlastní smyšlený svět.
Co vás přimělo k natočení celovečerního filmu?
V.P.: Chtěli jsme se pokusit převyprávět jeden souvislý příběh. Do té doby to byly jen krátké navzájem spolu nesouvisející příhody. Druhým podnětem byl pokusit zviditelnit tento specifický animační styl, dosud známý jen z animovaných televizních seriálů.
S.A.: Také jsme chtěli více prozkoumat prostředí, které jsme si vytvořili v krátkých filmech.
Jak vůbec vaše charaktery zvládly ten přesun z krátkých pětiminutovek na více než hodinové představení?
S.A.: Bylo nám jasné, že jednání hlavních postav teď bude muset vycházet z nějaké hlubší psychologické motivace. Stejně tak jsme se museli více zaměřit na jejich vzájemné vztahy. Je něco jiného, když se Indián nebo Steven naštve na Kovboje a za pět minut vše skončí, a něco jiného sledovat jejich chování déle než hodinu.
Máte nějaké oblíbené animátory? Někoho, kdo by vás svým stylem ovlivnil?
V.P.: Ne přímo. Nacházíme inspiraci v práci lidí, kteří tvořili před námi, i mezi současnými autory, jako je například Mark Baker nebo „PES“ (aka Adam Pesapane). A pak jsou to lidé, jejichž práce se nás dotýkají hodně osobně – South Park Treye Parkera a Matta Stonea a Futurama Matta Groeninga. Ze starších věcí bych určitě zmínil animace Terryho Gilliama pro Létající Cirkus nebo George Pala.
Kde jste vlastně objevili trio Indiána, Kovboje a Koně?
V.P.: Ta myšlenka nás napadla při toulkách po bleších trzích a nedělních výprodejích! Běžné obchody jsou přeplněné dinosaury, Manga postavičkami a děti už vůbec nezajímají starší hračky. Tak jsme se ty sirotky rozhodli znovu oživit!
Indiáni a kovbojové se nemívají zrovna v lásce. Jak se tihle dva dali dohromady?
S.A.: Ono jim vlastně ani nic jiného nezbývalo, když spolu bydleli v jedné krabici na hračky.
|
|  |
Tisk |
Autor: me |
|
|
 |
S Janem Prušinovským, režisérem Okresního přeboru, o filmu a o fotbale Myslíte, že filmový režisér je celebrita?
Může být a nemusí, to záleží na něm...
|
 |
Kamil Fila Jaký je podle vás vliv filmu na společnost? Může film společnost měnit?
Film f...
|
|
Odvrácené tváře Javiera Bardema Násilnický bisexuální pasák, okolnostmi donucený gigolo nebo homosexuální básník...
|
|
V posmrtný život nevěřím Odkud se vzala inspirace k tomuto filmu?
Byl jsem sice vychován jako ateista, ...
|
|
CINEMA MUNDI - rozhovor s Jiřím Králíkem V čí hlavě se zrodil nápad na nový filmový festival?
První se zrodil v hlavě pa...
|
|
Zlo bylo a je rafinované, my ale věříme v silné lidi! Kawasakiho růže je nový filmový opus režiséra Jana Hřebejka a scenáristy Petra ...
|
|
Syrový experiment s otevřeným koncem Česká RAPublika vyhrála letos na Finále Plzeň hlavní cenu za dokument a film v k...
|
|
PROVOKUJI SÁM SEBE Natočil jste několik konceptuálních filmů, ve kterých jste se držel na uzdě. Jak...
|
|
Zoufalci Jak být spokojený a přitom nebýt sám? Slogan nového českého filmu nastoluje otáz...
|
|
Panika v městečku Panika v městečku je jedním z mála animovaných celovečerních filmů, které byly o...
|
|
2Bobule Tereza Voříšková je největší hvězdou současné mladé herecké generace, proto nepř...
|
|
|
|
