Brno // Jakoby nestačilo pečlivé sledování neustále rostoucí nezaměstnanosti, deficitu státního rozpočtu i seznamu krachujících podniků, přibalil nám minulý týden k té ekonomické ještě další dvě krize.
Začnu od té větší, která se týká nás všech a právě díky současné krizi ekonomické je ještě větším průšvihem, než jsme doufali. Nazývána bývá krizí ústavní nebo politickou. Brno v této krizi figuruje pouze okrajově, jako sídlo Ústavního soudu, který to pánům politikům tak nějak osladil. Stačilo pár minut potřebných k umístění dokumentu o odložení termínu předčasných voleb a celá politická scéna byla rázem vzhůru nohama.
Máme nedokonalou ústavu? Nebo nedokonalý Ústavní soud? Nebo jen někdo zfušoval zákon, který předčasné volby umožnil? Analýzu situace nechám těm, kdo mají mnohem větší hlavu než já.
Co mě osobně překvapilo, byla reakce politických špiček. Nešlo o jejich hysterii, ta byla uprostřed volební kampaně dost dobře pochopitelná. Ovšem prohlášení, která se na adresu Ústavního soudu, jeho předsedy a soudců nesla, mi přišla hodně přitažená za vlasy. Nemají být náhodou naše soudy nezávislé? A neměly by jako takové požívat určité vážnosti? Nota bene v případě soudu ústavního? Opravdu mají páni předsedové za adekvátní vztekat se veřejně na adresu soudu jako malí kluci?
Druhá krize v pořadí té první svým rozsahem konkurovat nemůže, i když pro některé lidi je mnohem podstatnější. Personální pnutí, které ve Veletrzích Brno začalo už o týden dřív rezignací generálního ředitele, hned zkraje týdne nového pokračovalo a výsledkem je dočasné německé vedení.
A jako vedlejší produkt i zcela nezastřený posměch, který si některá média tropila z aktivního hejtmana Haška. Ten jako správný Hujer hodlal využít mediálně zajímavé situace a veřejně se s odstoupivším ředitelem setkal. Vzhledem k tomu, že jihomoravský kraj nemá s Veletrhy co do činění a nejspíš ani mít nebude, navzdory hejtmanovu toužebnému přání, byl účel schůzky zcela jasný – vytřískat cennou předvolební pozornost.
Té se panu hejtmanovi dostalo v míře vrchovaté, byť trochu nechtěné. Některé komentáře v tisku jej vedly k vydání uraženého „dementi“, kterým hodlal uvést vše na pravou míru. Příliš si nepomohl. Za Hujera je i nadále, jen o něco trucovitějšího.