Brno // Zmizet na týden ze světa, ignorovat internet, televizi a raději i noviny je moje představa očistné kůry. Není potřeba se na tuhle dobu zdekovat stovky kilometrů daleko k moři, i když bych se nebránila. Ale stačí se zašít na venkově a prostě a jednoduše nevylézat.
I to byl důvod, proč jsem se vás, kterým na tohle místo padne zrak, chystala vydeptat v první týden školního roku prosluněnou čerstvě postdovolenkovou náladou (ta mimochodem souvisí s postdovolenkovou demencí, o níž jsem se zmiňovala minule). Jsou ale události, které si vás prostě najdou i za těch pár hodin, které s koncem víkendu dokážete vstřebat. Nebo vás vezmou s úderností většího kladiva po hlavě hned v pondělí ráno.
Mě se naštěstí týkal ten první případ. Mlhou mé odpočaté mysli proniklo upozornění, že Husova a Pekařská už jsou zase otevřené. A ještě že tak. Už při snídani jsem tak pracně rozhýbávala zlenivělé mechanismy městské orientace. Kudy ta dvanáctka jezdila před rokem? A jezdí vůbec už dnes šaliny podle starého jízdního řádu, nebo až od 1. září? Paměť se nakonec rozhodla vrátit a tak jsem se mohla cestou na Šilingrák pokochat z okénka výhledem na Anenské terasy.
Příjemný byl i pohled na úhledný nový povrch ulice i koleje, zvlášť po roce škobrtání přes dlažební kostky (v lepším případě) a zákopy bahna (v tom častějším). Naprosto ale chápu protest příznivců cyklodopravy, kterým doprovodili čtvrteční slavnostní otevření ulice. Upozornili na to, že na ulicích rekonstruovaných za 205 milionů chybí pruh pro cyklisty.
Je to škoda už z toho důvodu, že o pár dní později se Brněnské komunikace vytasily s plánem na vytyčení cyklopruhu z Mendláku až do Žebětína. Jeho neexistence na Husově a Pekařské ulici ale dokazuje, že doprava na kole se pro vedení města přece jen standardem hned tak nestane.
Co je smutnější, přibližně stejné množství lidí, jaké vyjádřilo svou nespokojenost s výsledkem rekonstrukce, se sešlo na protestu proti nové mešitě. Ovšem člověk by jen marně hledal dvě odlišnější skupiny jedinců. Na jedné straně tupá nesnášenlivá zaslepenost, na straně druhé zájem o alternativní způsob života včetně jiných kultur. O to smutnější je, že hlavní odpor proti mešitě se nezrodil ve vyholené hlavě extremisty, ale v řadách těch, kteří hlásají všeobjímající lásku k bližním.