|
|
28 04 2009, 15.05
zpět
Další pařížské postřehy
|
Paříž //
Tvrdím již léta, že je důležité u svých přátel znát nejen ty dobré vlastnosti, ale především ty špatné. Pak podle mě člověk přesně ví, co od přátel může čekat. Podobný vztah by člověk měl mít i ke svým oblíbeným místům.
A protože jsem se minulý týden opět upevňovala v tom, že mým oblíbeným místem je Paříž, dovolím si zahájit mírně negativními postřehy. Mnoho milovníků Francie si uvědomuje, že národ francouzský zdaleka neoplývá jen pozitivními vlastnosti. A Pařížané jsou dokonalými výlupky svého národa. Nadutost a sebestřednost je u nich umocněna životem v hlavním městě a doplněna naprostou netečností k okolnímu dění. Čučí na svět přehlíživě prázdnýma očima a s mírně ohrnutým nosem. Jediní opravdu milí lidé, s nimiž se v Paříži lze setkat, jsou ti, kterým od vás hypoteticky kyne nějaký počinek.
Typově tedy číšníci, prodavači a trhovci. Za milými „domorodci“ se ale do Paříže nejezdí. Člověk (nyní spíš míněno žena) však obvykle očekává, že sledováním místních žen pochytí, v čem tkví jejich pověstná elegance.
Většina místních žen je však navlečena v čemsi černém, hnědém, šedém a velmi často beztvarém. Nápaditost aby pohledal.
Když však přijedete do Paříže v příjemné společnosti či snad ve městě rovnou máte známé, nemusí vás netečné a černě oděné davy v metru rozhodně vyvádět z rovnováhy. Protože i když už máte oběhané všechny základní i doplňkové turistické atrakce, pořád se tu dá jen tak chodit a kochat se.
Třeba na tržištích, kde se dá od patnácti druhů medu, přes možnou a nemožnou mořskou havěť (k jídlu), barevné zpěvné ptáky (k potěše) až po oblečení a DVD koupit úplně všechno. Nebo jen tak nakukovat do stovek malých krámků plných nápaditých předmětů, které zdaleka nejsou jen módního ražení. Člověk pak může jen litovat, že se u nás nestihl fenomén pestrých krámků a tržišť víc rozvinout před úderem hypermarketů.
Nebo si můžete v neděli vyrazit třeba na kolečkových bruslích. Každý týden se totiž kvůli sportujícím lidem uzavře pro auta asi pět kilometrů nábřeží Seiny a silnici brázdí cyklisté, běžci i bruslaři. My v Brně musíme být rádi, když se jednou za čas uvolí otevřít (samozřejmě za poplatek) své brány brněnský okruh.
|
|  |
Tisk |
Autor: veronika skálová (foto: vs) |
|
|
 |
Co umíme u nás v Brně Ten umí to a ten zas tohle. Propagandistická častuška z Císařova pekaře (atd.) i...
|
 |
Změna je život. A vždycky něco stojí Člověk míní, Pánbůh mění, říkávaly naše babičky a kdekterá saturninovská teta Ka...
|
|
Mráz týral, bavil i hrozil Jsou situace, kdy může jít veškerá elegance, slušně řečeno, k šípku. Taková nast...
|
|
Město dostalo pod stromeček barák A je po nich. Vánoční a další přilehlé svátky máme za sebou. A že nám letos nase...
|
|
Velmi krátký souhrn roku 2008 Bilancování je hnusné slovo. Nemám ho ráda. Mám ráda krátká a výstižná shrnutí. ...
|
|
Logika? Co to je? Mluvit spolu? K čemu? Když se kocourkovští radní vydali do sousedního města s důležitou smlouvou, obáv...
|
|
Kupte si obraz Simony Stašové či vázu Bořka Šípka Přesně 165 uměleckých děl bude možné vydražit na 6. benefiční aukci výtvarných d...
|
|
Ignorance nebo jen věkový rozdíl? Poslouchat cizí hovory není slušné, jako většinu z nás i mě to učila maminka už ...
|
|
Přijel Klaus, bourací stroje a pak i advent Kdybyste si nevšimli, už to začalo. Mě tahle zkušenost uhodila přímo do nosu v s...
|
|
Rituální byl odchod i premiéra Odchody v sobě nesou určitou symboliku. Možná i to je důvod, proč je většina z n...
|
|
Setkání dvou druhů holých hlav? Pěkná představa Mezi moje oblíbené vtipy patří jeden, který zahrnuje pětipatrový dům, žádost o p...
|
|
|
|
