Brno // Jeden jediný zlomový úspěch a z logicky uvažující bytosti se stane tvor veskrze spoléhající na magii. Pro další životní kroky nebo zkoušky je zapotřebí opakovat stejný rituál: dodržet hodinu vstávání, mít stejné ponožky/spodky/kalhoty/triko/talisman a hlavně vykročit PRAVOU, jak říkala známá filmová maminka.
Hokejoví fandové v Brně byli minulý týden právě na takovém rozcestí. Ti nejskalnější se na podporu hráčů modrobílého klubu přestali holit. A neudělají to, dokud nebude jasno – podaří se Kometě letos konečně vyšplhat do extraligy? I když tady bych šamanismus nejspíš nehledala. Stejný rituál se totiž v posledních letech neustále opakuje. Sice ne vždy dorostou vousy do takové délky, ale úspěch se zatím nedostavil. Podle zákonitostí pověrečnosti by naopak hráči i fandové měli „neúspěšné“ zvyklosti odložit a otestovat nové. Ale před kamarádem, který je teď skoro pološílený, bych holení raděj nezmiňovala.
K tomu patří i výjev, který je noc a den před zápasem k vidění na Lidické. Původně fanoušci bez permanentek začínali stát frontu na lístky mezi pátou a šestou ráno. Příště už se sešli o půlnoci. A v sobotu jsem viděla stát frontu až za roh už před jedenáctou večer. Ostřílení hokejoví fandové budí svým zápalem leccos – shovívavý úsměv, sympatie. Nejspíš i dost lidí žijících v okolí cestovní kanceláře, která lístky prodává.
Ale minulý týden si o pověry doslova koledoval. Aby ne, když končil pátkem třináctého. Tohle podivné datum, které se někdy vyskytne jen jednou do roka a jindy čtyřikrát, dělí populaci na tři části. Jedni věří, že jde o den veskrze smolný, druzí jej označují za šťastný (a věří, že tím smůlu zlomí) a třetím je to srdečně jedno. Proč není takto poctěna třeba středa třetího, která by byla nešťastná spolehlivě, třeba pro lidi s řečovou vadou, asi nikdo přesně neví.
Projevem pověrčivosti je i chování jihomoravských firem. Ty se totiž zcela svorně odmítly zúčastnit ankety regionální hospodářské komory o hospodářské krizi. Nic naplat, že anketa byla anonymní. Z osmi stovek firem odpovědělo jen málo přes dvacet. Myslí si, že když o tom problému nebudou mluvit, zmizí? Velmi pokrokové. Musíme jen doufat, že podobně nezačnou uvažovat lékaři.