|
|
11 03 2009, 11.42
zpět
Havlovo Odcházení aneb Kaňkovi jsou všude
|
Praha //
Odcházení
Divadlo Archa
www.archatheatre.cz
Režie: David Radok
Obsazení: Jan Tříska, Zuzana Stivínová, Marek Daniel aj.
Hovoří-li se o poslední hře Václava Havla, nemůže se to obejít bez zájmu, jehož se mnohým jiným současným hrám nedostává. Havlovu první post-prezidentskou hru mají mnozí dokonce doma v knihovně, neboť vyšla jako knižní příloha časopisu Respekt. Pozice hodná (ex)prezidenta a divadelního autora v jedné osobě.
Umělecká díla podobného charakteru nezřídka postihne osud módního trendu, který vám – divákům – diktuje nutnost TO vidět. Jak je vůbec možné, že jste na TOM ještě nebyli? A to mi chcete tvrdit, že máte rádi divadlo? Společenská událost, při níž je důležité vidět na dřevěných prknech jeviště Třísku, Stivínovou, Chramostovou, slyšet z reproduktoru Havlův hlas, a přitom nechat vidět sami sebe v hledišti.
Radokova inscenace však není módní výstřelkem, je to výborné divadlo, z něhož vyzařuje pevný řád – výteční herci, poutavá a funkční scéna, jasný režijní styl.
Je-li stěžejním tématem Odcházení skutečně titulní „odcházení“, pak to může dokládat samotná scéna jíž dominují po stranách dveře různých tvarů, barev i pevnosti a vzadu pak průčelí vily, z níž doslouživší politik odchází. Postavy neustále odcházejí, aby zase přišly. Podobné, stejné či zcela proměněné. Havel možná částečně píše o svém odcházení z pozice, v níž nebylo možno ho přehlédnout, jeho hra je však esenciálním zobrazením toho, co se děje kolem nás. Skrze princip odcházení (analogicky komentovaný divadelními odkazy na Krále Leara a Višňový sad) jsme konfrontováni s tím, co přichází a co hrozí tím, že tu i dlouho zůstane. V tom je Havel možná až příliš krutě pravdivý. Jasně cítí, že dnešní politická realita a ti, kdo řídí a ovládají dnešní svět (třebas i tuzemský), již nijak netrpí naivními ideály. Ne že by to dříve bylo zcela jiné a lepší, leč bude to již pouze horší. Korupce, lobbing, úřady a instituce prolezlé skrz naskrz příbuzenskými a kamarádskými vztahy. Rodina Kaňkových, jejíž chapadla začnou v Havlově hře pohlcovat vše, co má skutečnou moc, jako by se stala děsivým zhmotněním doby, v níž žijeme.
Přesto Radokova inscenace trpí možná jedním neduhem – havlovskou krutost dokázala předvést tak sofistikovaně, že mnohým skutečná hrůza toho, o čem se mluví, možná zůstane skryta. Ale stále zůstává výtečným předvedením hry, která přesně a pravdivě hovoří o naší době.
|
|
 |
Havlovo Odcházení aneb Kaňkovi jsou všude Hovoří-li se o poslední hře Václava Havla, nemůže se to obejít bez zájmu, jehož ...
|
 |
Petrolejové lampy Tzv. českou sezónu Divadla Komedie otevřela 29. září jevištní adaptace románu Ja...
|
|
S oprátkou na krku Villon zpívá Utéct někam daleko, utéct od oprátky, svědomí i dravé lásky aneb inscenace Villo...
|
|
Picasso, Kňažko, Cibulková a divadlo Ungelt Možná někteří z vás vyloví z paměti výtečný (a zapomenutý) film Jamese Ivoryho P...
|
|
Svobodu gorilám! aneb Rvi to do ní zezadu Jsou divadelní soubory, s nimiž se diváci tradičních (ale i těch neotřelejších) ...
|
|
Životem jako po Autobahnu Nikoli autobahno, nýbrž Autobahn (tedy skvostně německá dálnice) se skrývá v tit...
|
|
Ostrava v Praze, aneb když přijedou Bezruči Do Ostravy není z Prahy Pendolinem zas až tak daleko, nicméně když přijede ostra...
|
|
V Hradišti se prohání Divá Bára Pitínský plus Hradiště rovná se silné ženské hrdinky, pomyslí si po nejnovější p...
|
|
Spřízněni volbou v přízni diváků V Dejvickém divadle si na nepřízeň diváků zpravidla naříkat nemohou. Dalo by se ...
|
|
Hra na pomezí (aneb od smrti k životu a narození) Přiznávám, že pár minut před začátkem lednového představení hry rakouského drama...
|
|
Když je Polska, je i Poláků Na scéně Malého Nosticova divadla nad Čertovkou (v zastrčené růžové budově na pr...
|
|
|
|
