|
|
27 02 2009, 15.35
zpět
Hm… CO2 valčík na čtyři doby s Filipem Nebřenským
|
Hm… je originální hravá kapela, která je schopná zhudebnit Baladu o očích topičových, stejně jako varovné nápisy ve vlaku, stvořit „hustej repovej song“, v němž se Wabi (i Daněk) posílají do míst, kam poezie často nepáchne, aby pak na křtu Wabiho Daňka velmi sympaticky učinila kmotrem své nové desky. Ona deska se jmenuje Plán na zimu, a kolem ní se taky točil náš rozhovor.
Hejno básní. Kol nich krouží molly a dury. Co jste měl z literatury?
Jedničku, ale sloh a mluvnice mě vždycky bavily víc. Jsem si jist, že všichni ostatní v naší skupině jsou literárně erudovanější. A používáme i zmenšené akordy:-)
Rimbaud, Zábrana, Blatný, Orten, Gellner… Podle čeho si vybíráte autory, respektive básně, jež zhudebňujete?
Každý, kdo přinese nějakou báseň ke zhudebnění (nebo v případě Marka Doubravy často rovnou polotovar písně), má k ní nějaký vztah, text koresponduje s jeho názory nebo alespoň aktuálním duševním rozpoložením, nebo se mu třeba v dětství hluboko vryla a musí se s tím nějak vyrovnat. Formálně by báseň měla mít vnitřní rytmus, ačkoliv nás lákají i volné verše. S těmi je ovšem daleko složitější práce. Výběr autorů nepodléhá žádným kritériím.
Jak potom probíhá v kapele následné hledání ideálního hudebního tvaru?
Nedá se říci, že bychom používali univerzální recept. Výsledný hudební tvar někdy vychází z toho, jak na nás báseň působí, někdy to schválně popírá. Občas se stane, že během vymýšlení píseň projde několika styly, některým písním to dokonce i zůstane. Nedílnou součástí naší tvorby je vždy takzvaná hm-izace, což je proces, kdy se při nacvičování k původně docela normální písničce přidávají různé drobnosti, fórečky, kravinky a naschvály. Také jsme si všimli, že si pro sebe vymýšlíme čím dál složitější party, asi aby se nám nezkrátily žíly.
Na podzim jste vydali své třetí studiové album Plán na zimu. Kdo s vámi na desce spolupracoval?
Nahrávání vedl, desku částečně míchal a v písních se hudebně mihnul Ondřej Ježek, známý alternativní guru. Zpívat nás učila, hlasové rozsahy rozšiřovala a krásně se na nás usmívala Pavla Fendrichová. Další části desky míchali Tomáš Zůbek a náš houslista a renomovaný filmový zvukař Viktor Ekrt. Na akordeon si přišel zahrát Slávek Brabec, na trombón Honza Matásek a na trubku a křídlovku Luděk Emanovský. Zpovzdálí vše sledovala a opatrně komentovala naše manažerka Marta Jandová. Nesmím také zapomenout na dětský sbor složený z našich dětí.
Plán na zimu jste vydali vlastním nákladem. Jak dlouho trvalo nahrávání a jak obtížné je vůbec u nás touto cestou desku realizovat?
Píseň „Znáš dálku...?“ jsme z velké většiny nahráli už v roce 2006, zbytek nahrávání probíhal od začátku jara do konce léta 2008. Většinu starostí s fyzickým vydáním desky na sebe vzal Viktor, který navrhl a realizoval papírový obal, jezdil do továrny pro cédéčka, zařizoval s manažerkou Martou mediální podporu a nakonec to odstonal. Měli jsme v jednu chvíli potíže i s financováním, museli jsme půjčit části rodinných úspor kapele, ale to se brzy vrátilo. Za to jsme odměněni maximální kontrolou nad výsledkem.
Jak je to u tohoto alba s distribucí?
Nejvíce prodáváme na koncertech, dobře funguje internetový obchůdek na našich webových stránkách. Poměrně malou část nákladu distribuujeme prostřednictvím několika spřátelených literárních kaváren.
Letos oslaví kapela patnáctiny. Chystáte pro tuto příležitost něco speciálního?
Samozřejmě chystáme, ale je to takový plán na zimu...
Máte moment, na který rád v souvislosti s Hm… vzpomínáte?
Nepříjemné zážitky vytěsňuji, příjemný je pro mě každý koncert. Z poslední doby se mi samozřejmě vybaví křest Plánu na zimu v žižkovské Akropoli, na nějž přišlo kolem sedmi set lidí, které naše hudba evidentně bavila a dávali nám to najevo. Osobně mě také potěší, když se někdo, koho si vážím, pozitivně zmíní o našem hudebním snažení.
Hýčkáte si ještě nějaký nesplněný hudební sen?
Živit se hudbou, která by mě bavila aspoň tak jako Hm..., a programování mít jako koníčka. A mít možnost koupit si každý hudební nástroj, který mě zaujme. A mít čas se na něj pořádně naučit. A...
|
|  |
Tisk |
Autor: Mirek Pecha |
|
|
 |
Dívky se dál smyslně culí V jakém duchu se nese jaro u J.A.R? Jarní únava, nebo spíš probuzení ze zimního ...
|
 |
Rozhovor s DJ Schwa Ač skryt pohledu laické veřejnosti a očím většiny českých médií, Michal Růžička,...
|
|
Rozhovor s Markem Ebenem Jaké že chlebíčky to máte nejraději?
Píseň nelže, já mám rád ty oschlé, ze si...
|
|
Rozhovor se Sue Denim V Brně jsme tě několikrát měli možnost vidět. Byla jsi zde se skupinou IAMX a ta...
|
|
Hudba je dobrá, nebo blbá Praha: Roxy | 19. 5.
Brno: Fléda | 21. 5.
Sunshine patří k nejúspěšnějším k...
|
|
Nasrat úzkoprsé prudiče Duben lichého roku znamená už počtvrté v této dekádě, že vychází nová deska Xavi...
|
|
Kampak Poletíme? Výtvarník a hudebník Rudolf Brančovský hraje už třetím rokem s kapelou Poletíme?...
|
|
Hvězda Sunflower Caravan rozzáří Mezi Ploty Rozhovor o tom, jaké to je hrát v blázinci, jaké to je žít pro hudbu v dnešní do...
|
|
rozhovor s PIVOT Australští Pivot jsou perlou v moři jménem Warp Records. Spojení laptopu, kytary...
|
|
Rozhovor s Illuzionists DJs Brněnská partička Illuzionists DJs patří k absolutní špičce českých DJs. Začínal...
|
|
United Flavour na cestách S Carmen, zpěvačkou United Flavour, jsem se sešel v Praze v jednom z prvních slu...
|
|
|
|
