|
|
27 02 2009, 15.35
zpět
Hm… CO2 valčík na čtyři doby s Filipem Nebřenským
|
Hm… je originální hravá kapela, která je schopná zhudebnit Baladu o očích topičových, stejně jako varovné nápisy ve vlaku, stvořit „hustej repovej song“, v němž se Wabi (i Daněk) posílají do míst, kam poezie často nepáchne, aby pak na křtu Wabiho Daňka velmi sympaticky učinila kmotrem své nové desky. Ona deska se jmenuje Plán na zimu, a kolem ní se taky točil náš rozhovor.
Hejno básní. Kol nich krouží molly a dury. Co jste měl z literatury?
Jedničku, ale sloh a mluvnice mě vždycky bavily víc. Jsem si jist, že všichni ostatní v naší skupině jsou literárně erudovanější. A používáme i zmenšené akordy:-)
Rimbaud, Zábrana, Blatný, Orten, Gellner… Podle čeho si vybíráte autory, respektive básně, jež zhudebňujete?
Každý, kdo přinese nějakou báseň ke zhudebnění (nebo v případě Marka Doubravy často rovnou polotovar písně), má k ní nějaký vztah, text koresponduje s jeho názory nebo alespoň aktuálním duševním rozpoložením, nebo se mu třeba v dětství hluboko vryla a musí se s tím nějak vyrovnat. Formálně by báseň měla mít vnitřní rytmus, ačkoliv nás lákají i volné verše. S těmi je ovšem daleko složitější práce. Výběr autorů nepodléhá žádným kritériím.
Jak potom probíhá v kapele následné hledání ideálního hudebního tvaru?
Nedá se říci, že bychom používali univerzální recept. Výsledný hudební tvar někdy vychází z toho, jak na nás báseň působí, někdy to schválně popírá. Občas se stane, že během vymýšlení píseň projde několika styly, některým písním to dokonce i zůstane. Nedílnou součástí naší tvorby je vždy takzvaná hm-izace, což je proces, kdy se při nacvičování k původně docela normální písničce přidávají různé drobnosti, fórečky, kravinky a naschvály. Také jsme si všimli, že si pro sebe vymýšlíme čím dál složitější party, asi aby se nám nezkrátily žíly.
Na podzim jste vydali své třetí studiové album Plán na zimu. Kdo s vámi na desce spolupracoval?
Nahrávání vedl, desku částečně míchal a v písních se hudebně mihnul Ondřej Ježek, známý alternativní guru. Zpívat nás učila, hlasové rozsahy rozšiřovala a krásně se na nás usmívala Pavla Fendrichová. Další části desky míchali Tomáš Zůbek a náš houslista a renomovaný filmový zvukař Viktor Ekrt. Na akordeon si přišel zahrát Slávek Brabec, na trombón Honza Matásek a na trubku a křídlovku Luděk Emanovský. Zpovzdálí vše sledovala a opatrně komentovala naše manažerka Marta Jandová. Nesmím také zapomenout na dětský sbor složený z našich dětí.
Plán na zimu jste vydali vlastním nákladem. Jak dlouho trvalo nahrávání a jak obtížné je vůbec u nás touto cestou desku realizovat?
Píseň „Znáš dálku...?“ jsme z velké většiny nahráli už v roce 2006, zbytek nahrávání probíhal od začátku jara do konce léta 2008. Většinu starostí s fyzickým vydáním desky na sebe vzal Viktor, který navrhl a realizoval papírový obal, jezdil do továrny pro cédéčka, zařizoval s manažerkou Martou mediální podporu a nakonec to odstonal. Měli jsme v jednu chvíli potíže i s financováním, museli jsme půjčit části rodinných úspor kapele, ale to se brzy vrátilo. Za to jsme odměněni maximální kontrolou nad výsledkem.
Jak je to u tohoto alba s distribucí?
Nejvíce prodáváme na koncertech, dobře funguje internetový obchůdek na našich webových stránkách. Poměrně malou část nákladu distribuujeme prostřednictvím několika spřátelených literárních kaváren.
Letos oslaví kapela patnáctiny. Chystáte pro tuto příležitost něco speciálního?
Samozřejmě chystáme, ale je to takový plán na zimu...
Máte moment, na který rád v souvislosti s Hm… vzpomínáte?
Nepříjemné zážitky vytěsňuji, příjemný je pro mě každý koncert. Z poslední doby se mi samozřejmě vybaví křest Plánu na zimu v žižkovské Akropoli, na nějž přišlo kolem sedmi set lidí, které naše hudba evidentně bavila a dávali nám to najevo. Osobně mě také potěší, když se někdo, koho si vážím, pozitivně zmíní o našem hudebním snažení.
Hýčkáte si ještě nějaký nesplněný hudební sen?
Živit se hudbou, která by mě bavila aspoň tak jako Hm..., a programování mít jako koníčka. A mít možnost koupit si každý hudební nástroj, který mě zaujme. A mít čas se na něj pořádně naučit. A...
|
|  |
Tisk |
Autor: Mirek Pecha |
|
|
 |
Mary Stallings: „Věřím, že má hudba udělá mým posluchačům radost…“ Profesionálně jste se k hudbě dostala prostřednictvím vystupování v rodinné gosp...
|
 |
Tichá dohoda trvá už čtvrt století Tichou dohodu založil v roce 1986 textař, skladatel, zpěvák a kytarista Dan Šust...
|
|
Tonya Graves: ďáblík s andělem v hrdle Tonya Graves pochází z města Peekskill ve státě New York a v Česku žije trvale o...
|
|
Swordfishtrombones je souboj egoistů Poslední (sic) album brněnské kapely Swordfishtrombones Aftertaste se
rodilo n...
|
|
Psí vojáci v Mersey
Pražská kapela, jejíž ústřední postavou je zpěvák, pianista, skladatel a texta...
|
|
Svět podle Květů Nové album brněnských Květů, nazvané V čajové konvici, nese podtitul Písně z pr...
|
|
Šlehačka s třešničkou a retro sladkosti Vanda Choco je na roztrhání. A k sežrání zároveň. Spolu s producentem Arminem Ef...
|
|
SALEP mi uhranul Jazzové improvizace, junglové rytmy, Blízký i Dálný Orient, world music i
skand...
|
|
To není 2540, to se děje teď Martin Hůla alias Bourek je ojedinělý zjev na domácí hudební scéně. Hrál v kapel...
|
|
I stroje mají duši Moimir Papalescu je frontmanem mnoha hudebních projektů. „Electroclashovým“ The...
|
|
Už jsme doma Sedm dlouhých let trvalo putování kapely Už jsme doma do přístavu jménem regulér...
|
|
|
|
