Brno // Odchody v sobě nesou určitou symboliku. Možná i to je důvod, proč je většina z nás nemá ráda. Na cestě vstříc novým začátkům se asi jen málokdo nepodívá přes rameno zpátky a nezaváhá, byť jen na setinu vteřiny, jestli dřív nebylo líp než teď bude. Ale to k tomu všemu patří a proto si společnost (jak víme) vymyslela přechodové rituály, které jedno období ukončují a jiné zahajují – je to takové bezpečnější.
Jeden takový rituál se odehrál v pátek, když dosavadní jediný (protože první) hejtman Stanislav Juránek skládal svou funkci do rukou Michala Haška. Trochu s hořkou pachutí – Juránek získal ve volbách bezkonkurenčně nejvíc preferenčních hlasů, ale nebyly mu nic platné. Skončil v opozici a ve výborech zastupitelstva, které by nejsilnější opoziční straně měly logicky připadnout, se usídlí komunisté. Asi aby porážka byla ještě větší.
Musím se přiznat, že mi tahle výměna hejtmanů tak úplně nesedí. Michal Hašek se mi pod kůži nedostal. A není to jen jeho švejkovskou tvářičkou. Protože pod tou zdánlivě měkkým povrchem prosvítá cosi, co se mi svou konzistencí vůbec nelíbí. Tohle cosi vede Haška k tomu, že jednou slibuje, jak po zvolení hejtmanem složí poslanecký mandát a o pár týdnů později si to vlastně z nějakého důvodu rozmyslí. A stejné cosi nutilo podle zákulisních řečí hrát nového hejtmana rozličné frašky na téma „jednání o koalici“. Jednu taškařici prý sehrál i na svého stranického šéfa, jinou na celou veřejnost. O té ostatně v náznacích mluvil i končící hejtman – celé to složité jednání prý bylo pouze divadýlkem pro slabomyslné voliče. No, aspoň víme, co si o nás pan Hašek myslí, když s námi ani krátce po volbách nedokáže hrát na rovinu.
Velkou událost však prožil v minulém týdnu i svět kulturní. Tedy podle některých názorů spíš nekulturní. Tajemství Zlatého draka, taškařice smyšlená i zahraná Danielem Landou na prknech Národního divadla Brno. Mistr patosu tu v pátek dával svou velkou premiéru. Obešla se bez výtržností či incidentů. Jen spory o to, zda tento typ „umění“ patří do budovy, která má v názvu slovo národní se vedou dál.