Brno // Mezi moje oblíbené vtipy patří jeden, který zahrnuje pětipatrový dům, žádost o půjčené sáňky a sousedy z přízemí a pátého patra. Není to ani tak vtip jako popis stavu mysli – kulantně řečeno autonaštvávací nálady. Tady není čas a prostor, abych vám ho reprodukovala. Až se někdy potkáme, řekněte si, povím vám ho. Nebo ho možná znáte. Pak taky víte, že autonaštvávací náladu zažil skoro každý. Já se do ní poslední dobou většinou dostanu, když pomyslím na: výsledky krajských voleb a jednání o koalici nebo výpady holohlavých tupců.
Z toho jednoznačně vyplývá, že minulý týden jsem ze vzteku, navozeného vlastními úvahami, prakticky nevyšla. Sociální demokraté se opět vyžívali v nekonstruktivní demonstraci moci a koalice opět nevznikla. Přirovnání k nekonečným telenovelám začíná i tady pokulhávat, neboť v nich se dá při ztišeném zvuku aspoň koukat na ty krásné lidi.
Minulý týden se ve městě objevili i moji plešatí „oblíbenci“. A nemyslím tím ty chlapce s oholenými hlavami, co úderem pěsti dokážou zbořit zeď a které vidíte na fotce. I když myslím, že setkání shaolinských mnichů (kteří ve městě předváděli své dovednosti) a účastníků „spanilé jízdy“ ve férovém souboji by se mi velmi líbilo. Třeba by se pánům z Národní strany, kteří minulý týden naše město „poctili“ svou návštěvou, po několika prudkých úderech do hlavy uvnitř rozsvítilo.
„Udatní a moudří“ plešatci se totiž vydali do města Brna „řešit kriminální řádění“ v oblasti takzvaného Bronxu. Spadeno měli na jakousi skupinu údajně obtěžující jednoho z podnikatelů. Svou chrabrost projevili tak, že nakráčeli v pěti lidech do bytu těchto „živlů a prodebatovali s nimi celou záležitost“. Normální lidé tomu říkají zastrašování a vědí, že nikdy nic neřeší. Národní strana tomu říká řešení problému – a protože u toho vždy statuje policie, bohužel na tohle jejich hobby přispíváme ze svých daní.
Měla bych začít pracovat na tom, abych tyhle „chudé duchem“ dokázala raději politovat. Ale je to TAK těžké.