|
|
14 10 2008, 12.54
zpět
Pařížské postřehy podruhé
|
Paříž //
Tentokrát jsem si posvítila na to, jak chod francouzského hlavního města vypadá, když z jeho ulic vypadnou davy turistů a začne normální život.
Jenže ono to není tak jednoduché. Tak zaprvé – říjen platí mezi těmi informovanějšími turisty za velmi vhodný měsíc k návštěvě Paříže. Počasí ještě není odporné a zároveň hlavní davy méně informovaných turistů už z města zmizely. Obojí mohu potvrdit. Jenže právě díky množství informovaných turistů si o liduprázdných monumentech města na Seině můžete nechat jen zdát.
Navíc, se štěstím sobě vlastním, jsem se v Paříži nachomýtla v době, kdy probíhal A) tamní autosalón B) oslavy stého výročí francouzského letectví C) veletrh pracovních příležitostí D) dny seniorů a hendikepovaných. Jestli se vám zdá, že tyhle záležitosti nemají vůbec nic společného, tak se poměrně dost pletete. Kromě neuvěřitelného množství lidí (převážně těch v oblecích a s kravatami), které přitáhly první dvě události, to také znamená, že téměř před každou druhou památkou vyrostly obrovské bílé veletržní stany. A ty brání informovaným turistům v pořízení ideálního snímku.
Vzhledem k tomu, že se toho tolik děje a navíc panuje naprosto ideální počasí, některé oblasti Paříže se, zvlášť o víkendu, zalidní jako v nejrušnější turistické sezóně. Kromě domácích francouzských turistů se do sluníčkem vyhřátých ulic vyhrnou všichni místní. A nezalezou dřív, než se sobotní noc přehoupne do neděle. Takže poklid byste v ulicích a zahradách hledali marně.
A nebyl by to běžný týden v Paříži, aby se někde nestávkovalo či neprotestovalo. Teď jsou v módě protesty ilegálních přistěhovalců, do krve dřoucích hlavně na stavbách. Disciplinovaně protestují v sobotu, aby práce příliš nestála. A chtějí kromě dřiny také práva. Informovaným turistům je to jedno. Protože ilegálové disciplinovaně neprotestují před historickými památkami.
A ještě jeden nakonec – nepodařilo se mi odhalit logiku umisťování semaforů pro chodce. Krom toho, že otravují na každé jednosměrce, zatímco na mnoha větších silnicích chybí, střídá se i strana přechodu, na níž jsou umístěné. Jednou vlevo, jindy vpravo. Že by jejich umisťování plánovala blondýna
|
|  |
Tisk |
Autor: Veronika Skálová, redaktorka MF Dnes |
|
|
 |
Ignorance nebo jen věkový rozdíl? Poslouchat cizí hovory není slušné, jako většinu z nás i mě to učila maminka už ...
|
 |
Přijel Klaus, bourací stroje a pak i advent Kdybyste si nevšimli, už to začalo. Mě tahle zkušenost uhodila přímo do nosu v s...
|
|
Rituální byl odchod i premiéra Odchody v sobě nesou určitou symboliku. Možná i to je důvod, proč je většina z n...
|
|
Setkání dvou druhů holých hlav? Pěkná představa Mezi moje oblíbené vtipy patří jeden, který zahrnuje pětipatrový dům, žádost o p...
|
|
Všechno se opakuje v kruhu Nic v dějinách není nové, všechno se opakuje v kruhu. Nevím už, kde jsem to slyš...
|
|
Shaolin 15 mnichů přímo ze Shaolinu. Jde o fascinující dvě hodiny, které poukazují na li...
|
|
Kdo s kým a za kolik? Že byla letošní předvolební kampaň vysilující, jsme pocítili na vlastní kůži vši...
|
|
Padly tresty, ale týraní kluci prohráli už dávno Vy už to nejspíš víte. Já zatím stále ještě ne. I to je výhoda časového paradoxu...
|
|
Česko proti chudobě: Výstava Pokřivená zrcadla světa? Množství traktorů, množství doktorů, míra dětské úmrtnosti – rozložení podobných...
|
|
Pařížské postřehy podruhé Tentokrát jsem si posvítila na to, jak chod francouzského hlavního města vypadá,...
|
|
Potkaly nás mítinky všeho druhu Není to tak dávno, co jsem odpůrcům předvolebních kampaní doporučovala emigraci ...
|
|
|
|
