Olympiáda v Pekingu spojila velké s nízkým a prostoupila naše životy na 16 dní. Taky se vám o olympiádě zdálo?
Čína předně dokázala, že dokáže vyrobit cokoli. Třeba i vrcholové sportovce. Suverénně vyhrála v počtu medailí, jenže když si člověk vzpomene třeba na čínské dětské gymnastky, dělá se mu až šoufl.
Taky čínské prestiži nepomohly podvody a lakování. Nejostudnější byla malá holčička, která zpívala při zahájení na playback, respektive nezpívala vůbec (hlas patřil dívence, která svou vizáží nenaplňovala státní zájem). Ubohá byla i dopředu nepřiznaná digitalizace zahajovacích ohňostrojů či čínské děti v krojích jiných národností, jimž některým na olympiádu – v rozporu s myšlenkami olympismu – nebyl povolen vstup (Tiběťané např.).
Z Čechů zazářili Kateřina Emmons, David Kostelecký, Ondřej Synek, Volf se Štepánkem a Barbora Špotáková, která svým oštěpem trefila srdce nejednoho člověka. Její vítězství posledním hodem nad Ruskou 21. srpna, tedy v den 40. výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy, bylo z říše božích mlýnů. Smeknout brýle si mj. zaslouží i dvacetiletý běžec Jakub Holuša, který jako jediný z české výpravy podepsal výzvu sportovců za dodržování lidských práv v Číně (a podpis neodvolal). Nadchly i některé komentáře, např. u akvabel: „Bylo to moc ucákané.“ Nebo když Tomáš Dvořák glosoval neúspěšný pokus o tyči u jednoho desetibojaře: „To byl tzv. prachsprostý strach.“
V roce 2010 se budou konat zimní hry ve Vancouveru, dva roky na to letní v Londýně. V 2014 pak bude přicházet olympijský mráz z Ruska, „sofistikované diktatury“ (Václav Havel).
Hrajte fair, vesmírní opičáci!