Brno // Léto vrcholí a slova o okurkách znějí snad ze všech stran spojených s médii. I proto se tentokrát za událostí vypravím mimo Brno. Ale jen kousek. Jen pár kilometrů za brněnskou městskou částí Líšeň měli totiž o víkendu sraz členové perzekvované kulturní menšiny. Že nevíte o koho se jedná? Ti chlapíci mají většinou oholené hlavy, slabost pro německou historii (především mezi roky 1932 a 1945), tetování s různými symboly a hesly, těžké boty a fyzickou aktivitu zaměřenou proti jiným lidským jedincům (většinou čím tmavší a slabší soupeř, tím lepší).
Proč rovnou nenapíšu, že tu měli slet ultrapravicoví extremisté nebo rovnou neonacisté? Protože to by nebylo politicky korektní. Pořadatelé tohoto „naprosto normálního festivalu“ (dál jen NNF), o jehož místě a času konání se lidé dozvídali na neveřejných diskusních fórech, si na konzultaci pozvali slavnou blonďatou (jaká ironie) advokátku, která na jejich blaho pečlivě dohlížela.
Oficiálně s novináři mluvit nechtěla, stejně jako pořadatelé. Neoficiálně jim stále dokola vysvětlovala, že její (budoucí) klienti jsou naprosto nevinní, pronásledovaní zaujatými médii a nechápající společností a nemohou se (chudáci) ani v klidu pobavit na NNF.
Proč je třeba v místě konání NNF vylepovat upozornění zakazující používání nezákonných (rozuměj nacistických) symbolů a gest? Proč si nejméně polovina účastníků musela přelepit obrázky na tričkách i velké části tetování (pokud se samozřejmě na pažích a lýtkách nepořezali při holení)? Proč pořadatelé odmítali zveřejnit i takové drobnosti jako kolik přišlo na NNF návštěvníků a které skupiny vystoupí? Proč na každý krok novinářů, kteří si zaplatili na koncert vstupenku, dohlíželi tři pánové s holými hlavami a zalepenými obrázky na tričkách? A proč mnoha návštěvníkům NNF vadilo, že se dostanou do záběru kamery či fotoaparátu, když šlo o zcela neškodnou akci? Ano, právě jsem se usvědčila. Jsem naprosto zaujatá a neobjektivní. A navíc mám mnohem větší strach z vyčůraných neonacistů než z tupanů, kteří se za hajlování nechají zavřít.