OTK narozeninoví a Načeva šťastně zpátky na pultech

06 07 2008, 08.03 zpět

Dnes na tomto místě budeme tak trošku bilancovat a ohlížet se. Skupině OTK vyšlo nové album Okolo na rok přesně dvacet let od založení (a šest let od předchozí desky Sona a kuva), netradičně připomeneme perlu české hudební produkce první poloviny 90’s – Možnosti tu sou... Moniky Načevy. Vychází teď totiž znovu, v remasterované a oklipované podobě v Edici Respekt.
Pražská čtveřice OTK navzdory názvu nechodí Okolo, ale míří přímo k jádru. Přímočar(ovn)ou muziku doplňuje (jino)tajnými texty, z čehož rezultuje dynamická, celkově vyvážená atmosféra desky – tu burcující, onde klidná, v případě úvodní Kreativity přecházející z druhého do prvního.
OTK si libují v tajemných a temných obrazech („Slyším kořeny, jak ti prorůstají hlavou“). Na rozpočtu nezáleží začíná umazleným hravým riffem podpořeným tvrdším spodkem a prohlášením: „Nesmíš se vesmíru bát! Dotkni se tenkýho místa.“ Existenciálně uspěchaná je Lavina („Někde v hloubi svýho mozku slyším: Voskuj! Voskuj!). V titulní Okolo dokazují bubeník Jarda Mugrauer, klávesák Jan Klempíř, basák Ganjalood a kytarista Ondřej Ježek svou sehranost, díky které staví Okolo sebe a svých příznivců zvukovou stěnu. Tu pak zbourá následující klidná Něco, co nejde odmítnout a první polovina závěrečné Svět jako vědomí a nic. Celek: k poslechu víc než doporučeno.
Druhá polovina tohoto textu by se dala shrnout do tří slov: Chvála Edici Respekt! Album Moniky Načevy z roku 1994 Možnosti tu sou..., na kterém s ní nepřehlédnutelně a výrazně spolupracoval kytarista Michal Pavlíček a textový materiál dodal Jáchym Topol, se stalo tím, čemu se dnes módně říká „cooltovní“. Načevin sebevědomý debut předznamenal její rozhodně netuctovou hudební dráhu, která (doufejme) ještě nekončí. Jsou na něm hitovky, dokonce i jedna, která se zabydlela v rádiích – Zelenej drak. Načeva zkrátka před čtrnácti lety ukázala odchovancům středního proudu, že Možnosti tu sou...

OTK
Okolo
Silver Rocket
42:48
****

Načeva
Možnosti tu sou... (Remastered)
Edice Respekt
72:51
*****

| |

| Tisk

Autor: Honza Šmikmátor

Vstoupit do diskuze - 0 přispěvků.

Duha začíná na konci cesty Uvíznout na Aljašce a navěky usnout v tamní přírodě, jaká to organická smrt. Pře...

S citem pro příběhy aneb Oldies but goodies Oba začínali v 70. letech, v další dekádě se vyšvihli na vrchol, ke konci stolet...

Když dva dělají totéž... Předem vypíchněme, že Vypsaná fiXa nedospěla až tímto albem, už na dřívějších ne...

Chinaski vs. Sto zvířat: Něco tu ne/hraje Dnes si probereme dvě zavedené party. Rozjezd náramných Chinaski není zlý: zahej...

Recykluju, tedy jsem V hudebních časácích teď frčí psát o „retro teroru“ a návratu rock&popových dino...

Magnetická láska nemoderných chalanov Zdá se, že léto je out of time, tak si ho aspoň retrovně připomeňme. Před rokem ...

Neproměnit máslo v margarín V roce globálních comebacků si posviťme na tři tuzemské debuty. Čítankově pojmen...

Babí léto: potkáme se na (muziko)terapii - II. part Přestože úvodní tóny Fitness či Avalanche navodí magicky vláčnou atmosféru Nicka...

Babí léto: potkáme se na (muziko)terapii - I. part Původně jsem chtěl psát o Zeitgeistu „znovuzrozených“ The Smashing Pumpkins, ale...