Brno // Anglicky mluvící národy mají velmi příhodnou větu. „Dream on“ čili „sni dál“ řeknou vám, když máte na realitu trochu přemrštěné požadavky. Často se však o nepříhodnosti svých představ přesvědčíte tak, že se s realitou prostě a jednoduše srazíte. Asi tak jako se minulý čtvrtek srážely tramvaje a trolejbusy brněnského Dopravního podniku s auty, sebou navzájem a bohužel i s člověkem.
Zatímco v těchto případech byla výsledkem zranění fyzická, při střetu s realitou si odnášíme šrámy na duši. Někdy to bez nich prostě nejde.
Ale mnohdy jindy by to bez ztrát, tentokrát finančních, přece jen jít mělo. Jako v případě dlouho plánovaných rekonstrukcí.
Rozhodnutí brněnských radních o oživení náměstí Svobody za sedm miliónů korun je nepochybně záslužné. Ale nebylo by zapotřebí, pokud by si ten, kdo rekonstrukci navrhoval, dokázal představit výsledek své práce v globálu. V centru města by nevznikla plocha podobná letišti a těch sedm miliónů by se možná dalo použít lépe.
Střet s realitou ale neprožívají jen ti, kdo denně procházejí přes jednotvárné náměstí, byť momentálně oživené zajímavými plastikami. Prochází jím i prozatímní starostka Brna-středu. Dlouho propírané záležitosti kolem plánovaného domu Wilson na náměstí Míru totiž zaujaly i policii. Právě dlouholetá starostka Hrubá totiž podepsala smlouvu se společností Wilson Properity, a tím došlo k porušení podmínek, za nichž město k někdejšímu armádnímu areálu přišlo. A zaplatilo za tenhle přešlap deset miliónů korun. Podle všeho totiž starostka městské části vůbec neměla pravomoci tuto smlouvu uzavřít.
Ano, myslet reálně a dopředu se někdy opravdu vyplácí. Jen v uplynulém týdnu nás nedostatek smyslu pro realitu přišel na sedmnáct miliónů. A tomu já říkám sakra srážka.
Ještě že jsme se mohli dosyta vyrelaxovat při pohledu na ohňostroje vybuchující nad brněnskou přehradou. O těch jsme aspoň věděli, že nejdou z naší kapsy.