Spojuje je věk a místo narození. Obě kapely jsou doma v Brně a obě letos slaví desáté výročí založení. A obě taky vydaly u Indies Scope Records nové desky. Tím máme vyčerpané podobnosti a můžeme se s klidem věnovat výlučnostem nahrávek Čankišou a Budoáru staré dámy.
Lé La je v kreolštině (indickooceánským povětřím zpotvořené francouzštině) odpověď na pozdrav Komajlé. Čankišou si domorodý statement zvolili za název čtvrtého alba. Posun od mytického, mytologického a poeticky mystifikačního hudebního světa (předchozí desky Gamagaj, Densé Ju a Hudba lidu Čanki) ke světu reálnému je asi nejvýraznější změnou, kterou je z Lé La cítit.
Kapela pojala desku jako hudební cestopis. Jeho podtitul by mohl znít třeba Muzika sesbíraná z několika kapelou navštívených koutů světa, předávaná očima (ušima, rukama, ústy) brněnského srandoethna, které se postupně začíná brát čím dál vážněji.
Hudební imprese, motivy a nápady z Réunionu se tak pohupují vedle zvuků z Pákistánu anebo třeba Ukrajiny. Důležité je, že Čankišou drží svůj tradiční drive, přesto (nebo právě proto?), že obohatili zvuk o hutnou rockovou kytaru. Poslední písní navíc muzikanti podporují projekt adopce dětí z chudé Ugandy – děcka jim nazpívala sbory a píseň se jmenuje jako webová adresa projektu: www.bwindiorphans.org.
Čankišou Lé La
Indies Scope Records
49:10
****
Vyspívá také Budoár staré dámy, mladý kohoutovický výhonek brněnské alternativní scény. Svým třetím albem Dobrou noc, světlo si halasně říká o pozornost posluchačů nejen své generace. Kvalitativně a semo tamo i stylově srovnatelný s miláčky alternativní sekce Akademie populární hudby, skupinou Květy, zajímavější o ženskou vůdčí osobnost a hlas Marty Svobodové. Bez druhého kytaristy, zato s klávesákem.
Texty Budoáru jsou lyrické, poetické, o moři, lásce a hlavě, která najednou nejde prostrčit starým plotem. „Chtěl jsem vám jenom říct / že jsem ráda na světě. / A kdyby to snad nebylo poznat, / tak mně klidně liskněte.“
Budoár staré dámy Dobrou noc, světlo
Indies Scope Records
41:10
**** ½