Když jde o velké peníze, všechna legrace končí. V Brně jde sice o velké peníze prakticky neustále, ale minulý týden byl v tomto smyslu o něco úrodnější než jiné týdny. Nejdřív jsme měli příležitost sledovat policejní manévry, o něž se nám postarali ostravští fotbaloví fandové. Pohotovost stovek těžkooděnců se vyplatila, kromě bojového ryku se utkání s Baníkem obešlo bez excesů. No aspoň statisíce za umravňování „chuligánů“ nevyletěly komínem.
Tyhle náklady ale nejsou ničím v porovnání s deseti milióny, které po městské části Brno-střed požaduje ministerstvo obrany. Spor je starý – využití armádního areálu na Kraví hoře. Někdejší smlouva požadovala nekomerční využití tohoto prostoru. Stavba obytného komplexu s prodejními plochami do téhle formulace nespadá. Že je situace na hraně, se ví už dlouho. Zda jen selhala jednání, kdosi cosi v papírech přehlédl, nebo se na Kraví hoře peče už léta nějaká kulišárna, je těžko říci. Osobně bych byla mírně nakloněna třetí verzi – pak ovšem si tu kulišárnu někdo pěkně špatně naplánoval.
Důsledkem toho všeho je další střídání stráží na radnici největší městské části. Navrátivší se starostka se v kanceláři nestihla ani pořádně zabydlet a už aby ji znovu vyklízela. Pokutu považuje za nespravedlivou a mířící na špatnou adresu – za podpis nedopečené smlouvy by se podle ní mělo zodpovídat město. A tudíž rezignovala. Brno střed tak trhá rekordy v počtu starostů za čtvrt roku – v dohledné době se v jeho čele objeví už třetí tvář.
Co se však ještě nějakou dobu nejspíš nezmění, bude tvář vily Tugendat. Podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu totiž sdružení Omnia, které za projekt na opravu inkasovalo téměř deset miliónů, nemělo výběrové řízení vůbec vyhrát. Pro žalující stranu dobrá zpráva, pro všechny ostatní už méně. I když možná pravda zvítězila nad lží, může se tohle vítězství městu dost prodražit. S časem stoupají náklady a svou roli hraje i inflace. Úsloví o finanční hodnotě času tady platí snad víc než jinde.