Brno // Při pohledu na titulní stránky novin z minulého týdne opět všechny naše brněnské události blednou v porovnání s bouří, kterou na „velké“ politické scéně rozpoutala prezidentská volba. Přestože jsme se žádného překvapení nedočkali a portréty na úřadech se měnit nemusí, díky komunistické demonstraci moci to chvílemi vypadalo i napínavě.
Nicméně v naší krásné metropoli život plynul dál, jakoby prezidentská volba byla jen další vyčpělou reality show. Kromě dvoudílného dramatu přenášeného z Prahy i u nás pokračovaly veřejností hojně oblíbené seriály.
Když pomineme obvinění Barbory Škrlové, které už snad nikoho nepřekvapilo, dočkala se pokračování i sága s tragickými prvky s názvem Konec Úrazovky. Byť se ČSSD stále snaží protlačit projednávání jejího zrušení do poslanecké sněmovny, poslanci byli prezidentskou volbou vysíleni natolik, že se na brněnskou nemocnici při jejich zasedání zase nedostalo. Tak se protestující aspoň sešli na Moraváku, aby otevřeně vyjádřili svůj nesouhlas. Ne že by jim to bylo něco platné. Nabízí se cimrmanovská věta: Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat. Termín zániku nemocnice se nezadržitelně blíží a z ministerstva zatím nemíří jediný náznak, že by se na tom mělo něco změnit.
Moravské náměstí se tiskem mihlo i samo za sebe. V horizontu několika let by totiž mělo dostat fungl novou vizáž. Tedy aspoň dvě jeho části. Pod Janáčkovým divadlem, respektive plochou ležící před ním, by měly vzniknout podzemní garáže. Teprve pak se může proměny dočkat prostor před Moravskou galerií. Hladké dláždění, pár stromů a sochy čtyř ctností. Na jednu stranu se tak trochu bojím, že v těchto místech bude díky těm sochám tak trochu narváno, a na stranu druhou bych byla nerada, kdybychom po jednolitém náměstí Svobody získali v Brně další buzerplac, který letní slunce rozžhaví během několika minut. Ale nepředbíhejme událostem.