|
|
14 02 2008, 14.47
zpět
Samé tajnosti... a bude hůř?
|
„Běžte všichni do prdele,“ vzkázal naštvaně premiér Topolánek při volbě prezidenta zákonodárcům. Ministr vnitra Langer zase jako ředitel zeměkoule naběhl na Bursíka a plísnil jej vulgárním způsobem (dobře, že bylo slyšet, co slyšet být nemělo). Byl to dvoudenní maratón, šachová partie o 281 políčkách (anebo políčcích?), jakou čekal málokdo. Prej to celé bylo nedůstojné divadlo, fraška, tragikomedie, Palermo, zrcadlo nás samých apod. Jenže, volba prezidenta měla obrovskou sledovanost a zdá se, že lidé si po plichtě opět přejí duel Klaus–Švejnar a veřejné hlasování.
Byla to prostě podívaná, jaká se neodehrává každý den. Bitva, jakou tato země dlouho nezažila, bitva, při níž občas byla i sranda – třeba když se předseda nejsilnější strany v projevu vyznával z obdivu ke svému kandidátovi, který mu prý ztělesnil hrdiny jeho knih (ostatně, budete-li se někdy dívat na rekapitulaci Topolánkova projevu, všimněte si, s jakým výrazem za ním sedí Petr Nečas:) Dojemné taky bylo, když senátorka Juřenčáková zveřejnila sms, kterou jí někdo vyhrožoval. Při sledování jejího útrpného výrazu jsem přemýšlel, je-li ta paní svéprávná. Jako osoba veřejně činná na takové podpásovky prostě musí být připravená. Jenže ve hře obstrukcí, účelovosti a manipulací (např. když se vládní koalice zaměňuje za prezidentskou) je každá podobná informace veledůležitá, při té bitvě nešlo jen o formu hlasování a získání hlasů pro svého kandidáta, ale též o zvrácení veřejného i mediálního obrazu na svou stranu. Symptomatickou byla věta, kterou – zase jaksi mimo oficiální plán mediálního přenosu – předseda Paroubek adresoval komusi v telefonátu: „Řekněte to všem novinářům. Sofort!“ Zcela neoprávněný byl však Topolánkův atak na veřejnoprávní televizi a Jakuba Železného. Pod vlivem emocí a chvíle se taky demaskoval kdekterý „nezávislý“ politolog (zvláště na „proklausovském“ Bohumilu Pečinkovi to bylo vidět).
A resumé? Buďto zůstaneme v minulosti (v níž leží příčina charakteru současné prezidentské volby), anebo se posuneme do (politické) budoucnosti. Co který z kandidátů ztělesňuje, nemusím dodávat.
|
|  |
Tisk |
Autor: Karel Gregor
Foto: www.svejnarprezidentem.cz |
|
|
 |
Prázdninový klid je relativní pojem Nejdřív to vypadalo, že přesně uprostřed letních prázdnin konečně zavládne v Brn...
|
 |
Praha zbrusu nová, fotbalová Letní ospalé tempo, které v Praze obvykle urychlí jen sbíječka spravující rozbit...
|
|
Město ovládaly tropy a Rolling Stones Při ohlédnutí za dvěma týdny zprostředka července by se mi chtělo napsat jen: by...
|
|
Chutný jako nemocniční čaj Někdy stačí říct dvě slova a všichni víme, o co se jedná. Když se řekne nádražní...
|
|
Ach jo, zase jsou tu prázdniny Závist je hnusná věc, oficiálně také jeden ze smrtelných hříchů. I jako nevěřící...
|
|
Šílené počasí, srp, kladivo a mýtus o Anně „Přišel monzun,“ konstatoval jeden kolega při pohledu z okna. Na ulici právě l...
|
|
Autem nebo tramvají? Každé ráno se ze všech rádií vysílajících v Praze ozývá ta stejná písnička: nepr...
|
|
Jen neoslepnout Není důležité vědět, ale vidět, tvrdil kdysi, nepletu-li se, známý filmař Jean-L...
|
|
Bude nový nebo opravený? A kdy vlastně? Každý z nás zná čekání před zavřenými dveřmi na rozhodnutí o svém dalším osudu. ...
|
|
Voňavá nádraží? Zatím v nedohlednu Nedávno jsem si povídala se svým americkým kamarádem, co rok studoval v Praze, a...
|
|
Tramvaj, auta a záchranná výprava Není moc situací, které umožňují zavděčit se všem zúčastněným stranám. Pokud se ...
|
|
|
|
