|
|
13 02 2008, 11.01
zpět
pop…jazz…jungle…soul…latin…fusion? = a p o a c h é ?
|
Praha, Brno //
Apoaché / Křest desky
www.apoache.com
Praha | Jazz lounge U Staré paní | 14. 2.
Brno | Stará pekárna | 29. 4.
V hudbě a p o a c h é se odráží invence jednotlivých členů kapely, jejich individuální přístup dává vzniknout osobité hudební fúzi, která je kompromisem mezi hudební invencí a poslechovou stravitelností. Máte-li rádi neotřelost a osobitost bez striktního zařazení do hudební škatulky, stojí za to navštívit jejich koncert, a nebo ještě lépe, koupit si jejich debutovou, čistě autorskou desku, která spatřila světlo světa právě v těchto dnech.
Nese názevFlyaway. Složení kapely: Sue Sapárová – zpěv, Karel Přikryl – sax, Jan Podhorný – kytara, Jiří Olšan – keyboard, Petr Foltýn – Bass, Vladan Kubíček – bicí.
Jak zní vaše debutové album?
Je na něm jedenáct autorských věcí. Když si posluchač desku pustí, uslyší přesně to, co od nás může čekat i ve skutečnosti na našem koncertu.
Natáčelo se ve Zlíně ve Studiu V Ivo Viktorína. Analogový záznam má zásadní vliv na výsledný zvuk, který je plný, barevný s měkkým, ale hmotným basem a má přirozeně prokreslené středové a výškové frekvence. Mastering dělal v Praze Aleš Charvát a Vladimír Papež.
Úspěchem pro Apoaché je nejenom samotné natáčení alba, ale hlavně skutečnost, že vaše hudba oslovila vydavatelství. To se rozhodlo ve vás vložit důvěru.
Vydává nás Amplión records (www.amp.cz) paní Lucie Bassi Kukulové. Je to pro nás taková satisfakce. Nikdo nečekal, že výsledek dopadne tak, jak dopadl. Velmi zásadní byla taky důvěra, kterou v nás vydavatelství vložilo.
Jak vypadala příprava a jak náročné pro vás bylo nahrávání desky?
Intenzivní příprava byla měsíc, každý den jsme byli ve zkušebně. Samotné nahrávání pak trvalo jedenáct dní celkem, v červenci a září. Každý z nás už ve studiu byl několikrát, ale toto byla skvělá a intenzivní zkušenost. Za mixážním pultem seděl Petr Vavřík a Libor Mikoška.
Čím je podle vás ta deska výjimečná?
Je to CD úplně podle nás, nikdo do něj producentsky nezasahoval. Tak jak to z nás jde, tak je to na desce – ryzí výpověď kapely.
Jaký byl impuls k vydání desky?
Myslíme si, že ta kapela tak nějak uzrála. Chtěli bychom uzavřít nějakou kapitolu a pracovat na nových věcech. Vlastně už začínáme pracovat.
Co podle vás nastane po křtu desky?
Očekáváme, že by to mohl konečně někdo ocenit. Rádi bychom taky víc hráli v Čechách, v Praze, ale také v Ostravě, Brně…
Máte na desce i hosty?
Ano, někdejší členku kapely Gabrielu Brabcovou – hraje na sopran saxofon.
Dá se vaše tvorba nějak charakterizovat?
To se přesně nedá. Je to mezižánrová a subjektivní hudba. Máme svůj styl.
Hrajete a zpíváte výhradně autorské věci. Kdo je za ně zodpovědný a jak ten tvůrčí proces probíhá?
Někdo přijde s námětem a ostatní se na to nabalují – přímá demokracie. Náš tvůrčí proces je maximálně spontánní. Když to nejde, sebereme se a jdeme pryč, když to jde, tak na tom pracujeme. Máme i textaře, něco píše sama zpěvačka, ale je to třeba i zhudebněná poezie.
Jaká jsou nejčastější témata vašich písní?
Ve většině písní jsou to mezilidské vztahy…
Kdy a jak kapela vznikla?
Začalo to neformálními schůzkami v jedné zlínské zkušebně, ze kterých vznikla kapela. Na začátku jsme hráli jen instrumentálně. Až jsme viděli náznaky skladeb, tak jsme kapelu rozšířili o zpěvačku. Sestava se od té doby nezměnila, s výjimkou saxofonistky, kterou odvolaly mateřské povinnosti.
Přece jenom, pět let existence je už i nějaká hudební historie. Jaký za tu dobu zaznamenala kapela vývoj?
Řekl bych, že naše hudba zraje, i nápady samotné. Na začátku to byly divočiny, teď je to blíž lidem, je to určitě stravitelnější pro širší posluchačskou veřejnost. Snažíme se hrát hudbu tak, jak nás baví a jak ji cítíme, ale zároveň bereme ohledy na publikum, které chceme zaujmout a neodradit. Podle nás, z toho nejde cítit žádný falsifikát jiné kapely – je to osobité.
Zatím hrajete jen v Česku. Veškeré texty ale máte v angličtině. Jak posluchači přijímají toto podání?
Myslím, že v našem stylu to vůbec nevadí. Navíc se chceme podívat i na zahraniční festivaly, kde se právě toto jistě bude hodit.
Co dál? Jaký bude váš směr a další cíl?
Budeme experimentovat, i když vlastně experimentujeme pořád. Již teď máme hotových několik nových věcí a na dalších pracujeme. Jde z nich cítit určitý posun od klasických zaběhlých žánrů. Taky v budoucnu budeme nejspíš využívat více alternativních a ne úplně konvenčních postupů s využitím dalších nástrojů a možná i elektroniky.
|
|  |
Tisk |
Autor: red |
|
|
 |
Mary Stallings: „Věřím, že má hudba udělá mým posluchačům radost…“ Profesionálně jste se k hudbě dostala prostřednictvím vystupování v rodinné gosp...
|
 |
Tichá dohoda trvá už čtvrt století Tichou dohodu založil v roce 1986 textař, skladatel, zpěvák a kytarista Dan Šust...
|
|
Tonya Graves: ďáblík s andělem v hrdle Tonya Graves pochází z města Peekskill ve státě New York a v Česku žije trvale o...
|
|
Swordfishtrombones je souboj egoistů Poslední (sic) album brněnské kapely Swordfishtrombones Aftertaste se
rodilo n...
|
|
Psí vojáci v Mersey
Pražská kapela, jejíž ústřední postavou je zpěvák, pianista, skladatel a texta...
|
|
Svět podle Květů Nové album brněnských Květů, nazvané V čajové konvici, nese podtitul Písně z pr...
|
|
Šlehačka s třešničkou a retro sladkosti Vanda Choco je na roztrhání. A k sežrání zároveň. Spolu s producentem Arminem Ef...
|
|
SALEP mi uhranul Jazzové improvizace, junglové rytmy, Blízký i Dálný Orient, world music i
skand...
|
|
To není 2540, to se děje teď Martin Hůla alias Bourek je ojedinělý zjev na domácí hudební scéně. Hrál v kapel...
|
|
I stroje mají duši Moimir Papalescu je frontmanem mnoha hudebních projektů. „Electroclashovým“ The...
|
|
Už jsme doma Sedm dlouhých let trvalo putování kapely Už jsme doma do přístavu jménem regulér...
|
|
|
|
