Brno // Když se osobní spory přenesou do veřejné roviny, bývá to trapné, směšné nebo smutné. Situace kolem blokády brněnského Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí podle mého skromného názoru spadala do kategorie první. Kromě toho ještě působila dost hloupě. Přestože mluvím o blokádě úřadu, v podstatě se jednalo o blokádu jediné osoby – nově jmenované ředitelky Lenky Pavlové.
Jen ve zkratce tohle dění shrnu – členové sdružení K213, kteří usilují o zrušení paragrafu se stejným číslem (ten umožňuje postihovat neplatiče alimentů), se rozhodli, že Pavlová je feministka a v čele úřadu nebude hájit práva dětí, ale práva matek.
Původ tohohle argumentu je v rovině osobní – jako právnička totiž tahle žena stála několikrát proti šéfovi sdružení.
Další důvod, proč jí rozezlení muži chtěli zabránit ve vstupu do práce, byl údajně neprůhledný a zmanipulovaný konkurz na místo ředitele. Ač se to nezdá, opět jsme v rovině osobní zhrzenosti – šéf K213 se totiž do výběrového řízení hlásil taky. Vzhledem k tomu, že nesplňoval podmínky (to, že jste několikrát stáli před soudem, z vás ještě právníka nedělá) a z minulosti má nějaký ten škraloup (podmínky za napadení exmanželky, výtržnictví a neplacení alimentů), nepostoupil ani do užšího výběru.
Když odhlédneme od faktu, že jako ředitelka úřadu nemůže Pavlová rozhodovat na základě svého vlastního přesvědčení a že protest proti konkurzu by měl směřovat spíš na ministerstvo, zbude nám úplně obyčejná ukřivděnost a touha po pomstě. Dávat jí průchod tak, že si zasednu na jedinou osobu a tu budu veřejně šikanovat a pomlouvat, je nejen dětinské, ale svědčí o výrazné omezenosti až psychické poruše.
Chápu, že u nás mohou být otcové, kterým bylo ve sporech o děti ublíženo. Chápu, že mohli podlehnout dryáčnickým argumentům a hysterickým proslovům předsedy sdružení K213. Ale pořád to není důvod pro veřejný tyjátr a přesilovku nejméně pět na jednoho.