Praha // Davidovi Rathovi se stalo něco, na co není zvyklý. Prohrál na plné čáře. Ve volebním souboji s lídrem ODS Mirkem Topolánkem získal ministr zdravotnictví o třicet procent hlasů méně než jeho soupeř. Nelze opominout, že neměl zrovna šťastnou výchozí pozici. Bojovat proti lídrovi pravice v tradičně pravicové Praze byl vpravdě sisyfovský úkol.
Očekávání se naplnila a ministr zdravotnictví by si po vítězství ODS měl začít balit kufry. Z vlivného šéfa České lékařské komory a pak ještě vlivnějšího ministra by se měl stát řadový poslanec.
Jenže volič je nevyzpytatelný a rozdal karty tak, že se z toho politickým mariášníkům doteď točí hlava. Premiér Paroubek tvrdí, že doporučí straně odchod do opozice, Topolánek zase oznámil, že jednat o příští vládě by chtěl i se sociálními demokraty. V patové situaci se určitě každá strana pořádně poohlédne po někom, kdo by mohl rozšířit na úkor soupeře její řady. Občanským demokratům by přece stačilo získat jediného přeběhlíka a sestaví sice křehkou, ale většinovou pravicovou vládu. Při propočítávání možných variant vývoje se právě tato možnost zdá jako jedna z pravděpodobných.
Chtě nechtě jsem si musela vzpomenout, že to není tak dávno, kdy v Rathově srdci ještě hořel pravicový oheň. Nevzpomene si muž, který zoufale nerad prohrává, na své členství v ODS a nepomůže tak vyhrát – opravdu vyhrát – volby svému pražskému soupeři Topolánkovi? Nezkusí za svůj hlas vyhadlovat ministerské křeslo? Nechme se překvapit. Nevím proč, ale jsem si jistá, že o překvapení v následujících týdnech nebude nouze.