|
|
08 06 2006, 13.01
zpět
Obecně nemám o politicích valné mínění
|
Jako mladíkovi mu podal ruku Mao-Ce tung. Na konci 60. let se odmítl přihrbit před totalitní mocí a dvacet let nemohl vykonávat řemeslo, kterému chtěl zasvětit život – novinařinu. Paradoxně proslul jako novinář, to když komunismus zkolaboval a on začal psát o oblastech, které na tom nebyly vůbec dobře. Dlouhá léta patřil k nejslavnějším válečným zpravodajům, navštívil ta nejnebezpečnější místa, aby lidem, obklopeným klidem a nadbytkem, zprostředkoval utrpení a bídu těch, co se pokoušeli přežít na odvrácené straně tohoto světa. Kvůli článkům a reportážím, stejně jako jeho zarputilosti a snaze neuhnout pohledem, mu třeba Rusko vystavilo stop. V roce 1989 spoluzaložil Syndikát novinářů, jednu dobu šéfoval Lidovým novinám. S Petrou Procházkovou založil novinářskou agenturu Epicentrum, spoluzaložil humanitární společnost Člověk v tísni. Spisovatel, který píše skvělé povídky (Století zázraků, Vykradači hrobů). Vyšla mu autobiografická kniha rozhovorů Život v epicentru. Taky vystudovaný geolog, průkopník českého raftingu a autor známých cestopisů (S Matyldou po Indu). Před dvěma lety vstoupil do Senátu. Jeden z mála politiků, u kterého je vidět, že něco dělá a o něco se snaží. Chlap, kterému by to, dle mého, slušelo na Hradě. Jaromír Štětina.
Pane Štětino, jak se vám daří? Jak se máte?
Mám se pilně. To znamená dobře.
Co vás v poslední době potěšilo a proč?
Těší mne obyčejné věci. Napadl sníh. Děti jezdí na lyže. Dlouží se den. Brzy bude jaro…
Nad čím jste naposledy kroutil nevěřícně hlavou?
Nad neskrupulózností, s níž se náš pan premiér spojuje s komunisty.
Na úvodní stránce vašich webek máte napsáno, že „Porušování lidských práv nemůže být vnitřní záležitostí žádného státu”. Náš prezident před několika lety označil lidská práva (human rights) za „specifickou ideologii dnešní doby”. Co vy na to?
Boj o lidská práva u nás pomohl uskutečnit první (listopadovou) fázi úsilí o zrušení komunistů. Není vůbec čas takový nástroj házet do koše. Ještě ho budeme potřebovat pro onu fázi číslo dva. Oklešťování práv jedince je totiž způsobem, jak se dostávají totalitní systémy k moci. Je mi jedno, jaký název v tomto smyslu používá náš pan prezident. Hovoří-li s lehkou pejorativností o ngoismu, znevažuje tím práci statisíců lidí v nevládních organizacích světa, kteří napravují to, co stovky vládních struktur na naší planetě nedokázaly.
Jak máme rozumět vašim slovům o vytváření obrazů občanů světa druhé a první kategorie?
Někteří obyvatelé naší planety jsou si rovnější. Je to těžko vysvětlitelné na pěti řádcích, ale mám na mysli psychologické procesy v rozměrech celých národů, které jsou vyvolány stále přežívajícím atlantocentrismem či europocentrismem. Vidím to na Čečencích. Svět nechce vidět genocidu, kterou na nich Kreml páchá. A Čečenci celkem právem cítí, že je svět považuje za jakási béčka, pozoru nehodný odpad, občany světa druhé kategorie. Tam je jeden ze zdrojů teroru.
Zdá se, že loňský letní CzechTek vyšuměl do ztracena, aniž by kdokoli nesl odpovědnost za porušování zákonů a listiny lidských práv a svobod ze strany státu a represivních složek. Kde a na čem to podle vás selhalo? Nebo se mýlím?
Snaha, aby neadekvátní zásah byl zapomenut, tu je. Ale například plénum Senátu přijalo opět usnesení, kde zásah odsuzuje a požaduje od premiéra odpověď na přesně položených 17 otázek a od ministra vnitra vysvětlení, proč nebyl nikdo z policistů za brutální zákroky trestán.
Myslíte si, že v této zemi dokáží politici nést odpovědnost za své činy? Co si vůbec myslíte třeba o svých kolezích v horní a dolní komoře Parlamentu?
Poslaneckou sněmovnu znám málo. V Senátu je řada vzácných lidí, kterých si vážím. Obecně nemám o politicích valné mínění, zejména po tom, co se děje v exekutivě. Můj základní poznatek za rok v Senátu: šalebnou píšťalou pro většinu zákonodárců je myšlenka: Budu znovu zvolen? Jí se podřizuje práce zákonodárce více než obecným potřebám služby občanům.
Co vám dala a co vám vzala práce senátora?
Vzala mi filmařinu. Za posledních patnáct let jsem pracoval asi na šedesáti filmech, naučil jsem se držet v ruce kameru a dívat se skrze ní na svět. To mi schází. Obohacen jsem o poznání charakterů a názorů lidí, k nimž jsem měl předtím daleko.
Jak dlouho jste se – coby tehdejší elév Mladé fronty – rozmýšlel u prověrek nad svou odpovědí k otázce: Souhlasíte se vstupem vojsk Varšavské smlouvy? Co se vám tehdy honilo hlavou a proč jste odpověděl, jak jste odpověděl?
Nerozmýšlel jsem se, i když jsem tenkrát věděl, že můj sen být novinářem mizí. Já si pamatuju, jak jsem skoro vykřikl: nesouhlasím. Okupace byla zločin a souhlasit s ní znamenalo stát se kolaborantem s cizí mocností. Zbavila mne posledních iluzí o napravitelnosti komunismu, které jsem v té době v sobě ještě měl. Posledním hřebíčkem do rakve byl pro mne podpis protokolu v Moskvě.
Vy jste vlastně v době nesvobody nemohl vykonávat své řemeslo, celých dvacet roků. A přesto jste po revoluci patřil mezi špičku naší novinařiny. Co by mělo být základní výbavou slušného a dobrého novináře?
Úcta k lidem.
Proč myslíte, že jsou lidé obecně lhostejní k věcem veřejným?
Nejsou lhostejní. Občas navštívím besedy ve školách a v údivu sleduju, jak zanícená diskuse nastává.
Kde má člověk začít, aby udělal svět lepším? Prosím, neodpovídejte, že sám u sebe.
Především nesmí člověk propadnout myšlence, že musí udělat svět lepším. Brát tíhu světa na vlastní ramena člověka vystavuje nebezpečí nekritického mesianismu. Důležitější je snažit se chovat slušně.
Proč podporujete akci Trikem proti komunismu? Myslíte si, že lež má jen rudé rohy?
Trikem proti komunismu je perfektní akce, protože vychází z užasného poznání českého klasika z Osvobozeného divadla, že vlny srandy mohou být očistné.
Kdo v dnešním světě třímá ve svých rukou zástavu bezmocných?
Ve světovém měřítku to slaboučce dělá OSN. Ale je to beznadějně málo. Jako velkou naději pro bezmocné tohoto světa vidím v začínajícím konceptu rozvojové pomoci a v miléniových cílech OSN do roku 2015 odstranit na planetě nejkřiklavější bídu. Ale bez vlád a politiků a bohatců to OSN neudělá. Prapor bezmocných třímají ti, kteří pochopili, že mír na planetě si musejí bohatí koupit. Je nutné přerozdělení hrubého planetárního produktu.
Koho byste zařadil do kategorie „hnusná chamraď”?
Bože, taková slova že bych někde řekl? Neodvažuji se je použít vůči nikomu.
Uchvátily mě vaše povídky, nejen vypravěčskou suverenitou, ale i množstvím mně neznámých slov – střemcha, štoudev, halže atd. Váš slovník svědčí o tom, že jste toho v životě nejen hodně viděl, ale taky si ohmatal, zažil na vlastní kůži, pocítil. Co tahle slova znamenají a co pro vás znamená být spisovatelem?
Nechme slovům jejich tajemství. Ke spisovatelství: píšu proto, že mne baví kladení slov.
Jaké spisovatele máte rád? Myslíte si, že literatura je krásná?
Mám rád Čapka. Pro lidskost. Je-li literatura krásná, nám řekne cit, který vzbuzují do krásna seřazená slova.
Prý jste vinař, platí, že ve víně je pravda? Jaké neřesti si dále dopřáváte?
Ano, piju víno a rád. Někdy v něm pravdu nacházím. Mimo drogy, hazard a cigarety neodmítám neřesti. Kdo je nemá, patří do jeskyně a měl by k snídani, obědu a večeři louskat kobylky. Nejsem sv. Antonín.
Na „četu“ pro „čété” jste před časem uvedl, že internet je základ svobody a že by se bez něj těžko žilo. Co dalšího je předpokladem svobody? Bez čeho by se vám těžko žilo?
Internet mne fascinuje. Právě tak mne ale fascinuje, v jakou stoku se dokážou proměnit, díky své anonymnosti, chaty na webu. Předpokladem svobody je vůle a touha po ní. Představte si, že jsou ještě země a civilizace, kde to slovo svoboda ještě neztratilo smysl.
Co lidem a světu nejsnadněji a nejčastěji odpouštíte, a co naopak odpustit nedokážete?
Odpustit lze všechno. Jen to někdy chce čas.
Vrací se vám prožité ve snech?
Někdy. Ale ne v míře, která by mne nějak ničila nebo poznamenávala.
Uvedl jste, že se vám líbí Čapkovo motto: Když nemám co dělat, tak pracuju. Co děláte ze všeho nejraději?
Spím.
Pane Štětino, jste na světě rád?
Ano. Velmi. Život, ta bestie, je často těžkej, ale krásnej.
|
|  |
Tisk |
Autor: Karel Gregor |
|
|
 |
Život podle registrační pokladny Včera se mi stala příhoda jak vystřižená z povídkové knížky Absurdní příběhy ze ...
|
 |
PtáME se... Michala Šestáka Co právě děláte?
Intenzivně připravujeme letní festivalové turné České hrady.C...
|
|
Švábi, požár a mašinka Minulý týden se zpečetily hned dva ostře sledované osudy. Nad výsledky fotbalu s...
|
|
Muzea versus fotbal Tuto sobotu se v Praze udál opravdu zvláštní souboj. O přízeň lidí bojoval zápas...
|
|
Kolik stojí jeden šváb? Opět se nám urodila kauza. I když fyzicky je jen lokální, její ozvěny dorazily a...
|
|
Jeden za všechny a všichni za jednoho? Sednout doma k počítači a připojit se k internetu, aniž bych platil jedinou koru...
|
|
Zkusí Rath zase vyhrát? Davidovi Rathovi se stalo něco, na co není zvyklý. Prohrál na plné čáře. Ve vole...
|
|
Máme klid, ale jen do podzimu Řečeno povodňovou terminologií, minulý týden nám kulminovala předvolební masáž. ...
|
|
Obecně nemám o politicích valné mínění Jako mladíkovi mu podal ruku Mao-Ce tung. Na konci 60. let se odmítl přihrbit p...
|
|
Jak se radnice „otevírala” lidem Zastupitelstvo Prahy 1 si na dubnovém jednání schválilo uvěřejnění stenozáznamů ...
|
|
Murphyho zákony fungují… Jedna monstrakce nám pomalu končí, další se ovšem odkládá na neurčito. Na brněns...
|
|
|
|
