|
|
06 10 2007, 05.30
zpět
Konečně pár dobrých slov o pražských taxikářích
|
Praha //
Nedávno proběhla médii skoro poplašná zpráva, že pražští taxikáři se ve městě nevyznají a pomalu nedokážou zamířit ani k Hradu. Když se to spojí s tím, že řada z nich si mastí kapsu na turistech, takže se o nich varovně píše ve všech průvodcích, vyjde taxikář téměř jako zrůdné a pochybné stvoření. Paušalizovat se ale nedá ani v tomto případě.
Jeden známý mi vyprávěl, že když ho taxík vezl do Hostivaře, třikrát se po cestě zamotal a musel se vracet. Nakonec si ale řidič bez řečí odečetl z taxametru dvě stovky, které tam naběhly v době, kdy vůz bloudil sem a tam slepými uličkami.
Když jsem se teď o víkendu stěhovala, potřebovala jsem převézt ještě několik věcí (teda, pořádnou hromadu, popravdě), které se do stěhováku nevešly. Poprosila jsem na dispečinku o kombíka a už tehdy mi bylo trochu divné, když spojovatelka, se kterou jsem mluvila, hovoří o řidiči v ženském rodě. A pak opravdu přijela – rázná a příjemná blondýna. Povídaly jsme si cestou o tom, že je lepší vyhořet než se stěhovat, a řidička v Dejvicích odbočila jinak, než jsem zvyklá k novému bytu jezdit.
Zeptala jsem se nejistě, jestli jedeme správně. „Říkala jste přece číslo 48, ne? To je stoprocentně na této straně,“ řekla pevně. Myslela jsem si svoje, ale neříkala nic. „Nebo vy mě zkoušíte?“ zeptala se s úsměvem a zastavila přesně u domu, kde bydlím. Přiznám se, překvapilo mě, jak může přesně znát čísla domů v poněkud zastrčené ulici, když jsem si vzpomněla na ty popisované taxikáře bloudící kolem Hradu. A stejně tak na řeči z časopisů a rádoby moudrých knih, že ženy nejsou tak dobré řidičky jako muži a mají téměř nulový orientační smysl. Pokud bych počítala sebe a taxikářku, vyšla by statistika padesát na padesát...
Když jsem z taxíku vysedala, ozvalo se z vysílačky: „Pánové, mohli byste někdo zajet na Staromák?“ Zeptala jsem se taxikářky, jestli jí nedělá problém, že ji oslovují jako chlapa. Smála se a odpověděla, že jedna dispečerka si to hlídá, a když ví, že jezdí, tak říká: „Přeju krásný den, pánové a dámo.“
A to má prý pak tahle taxikářka hezký den, protože ví, že je to jen pro ni. Tak já taky přeju hezký den. Všem opravdu dobrým a poctivým taxikářům. A taxikářkám.
|
|  |
Tisk |
Autor: Lucie Frydecká (redaktorka MF Dnes) |
|
|
 |
Všichni jsme členy národního týmu – modrého ptáka Olympijská kampaň, v níž například Richard Krajčo hází oštěpem a Pavel Liška vis...
|
 |
Ostrava černá, Praha prašná Kamarád mi nedávno povídal, že ho skoro celý měsíc trápil dráždivý kašel, který ...
|
|
Zasáhlo nás veletržní a politické rojení Veletrh, který hostilo výstaviště minulý týden, nejspíš širokou veřejnost nijak ...
|
|
Konečně pár dobrých slov o pražských taxikářích Nedávno proběhla médii skoro poplašná zpráva, že pražští taxikáři se ve městě ne...
|
|
Přemýšlet nad smlouvami se vyplatí Čtěte pozorně všechny papíry, které podepisujete. Přesně tohle mi běží hlavou, k...
|
|
(Ne)kulturní politika Podpásovkou zdá se být žaloba Petra Kratochvíla na Českou republiku u evropského...
|
|
Otvírání podstatná i vcelku zbytečná Brno zase ožilo. Po více než dvou měsících, kdy ulice v centru města zůstávaly v...
|
|
Milujeme fronty Museli jste už někdy na hlavní poštu v Jindřišské někdy kolem jedenácté večer? M...
|
|
Faleš pravice aneb Údobí faulů Skauti, jak známo, si podávají ruku levicí. Pozdrav levicí má být srdečnější (le...
|
|
Proč mě děsí moloch aneb drobné nepříjemnosti Bývají týdny, kdy se urodí hned několik kauz nebo důležitých událostí. Pak se st...
|
|
Nejbezpečnější? Nevstát vůbec z postele Že Praha není jen pro auta, se v neděli snažili obyvatelům metropole připomenout...
|
|
|
|
