|
|
24 09 2007, 13.14
zpět
Proč mě děsí moloch aneb drobné nepříjemnosti
|
Brno //
Bývají týdny, kdy se urodí hned několik kauz nebo důležitých událostí. Pak se stává, že při pohledu na titulní stránky novin nezavadíte o zprávu, která by stála za pozornost. A jsou i týdny, kdy se sejde několik drobných událostí vzbuzujících mrzutost. Podle mého skvěle neobjektivního názoru ten uplynulý patřil ke třetímu druhu. Mrzutosti mi utkvěly dvě.
Tou první je nepochybně zdražování jízdného, které v brněnské hromadné dopravě začne platit s novým rokem. Člověk si nad tím povzdechne a smíří se s tím, že si bude muset zapamatovat nové ceny. Nakonec nejspíš většina z nás uzná argument dopravního podniku, že za čtyři roky mírně rostly ceny snad úplně všeho, jen jízdenek ne. Co se dá dělat.
O něco emotivnější byly nepochybně reakce nad zprávou, že vedení Fakultní nemocnice by rádo časem zrušilo porodnici na Obilním trhu, kde přišlo na svět už několik generací Brňanů. Důvod? Stav současných budov, co jiného. Existence dvou porodnických oddělení prý představuje provozní problémy, takže se všechno pěkně spojí do jediného – v Bohunicích. Nejdřív ale bude třeba dořešit zrušení a přesun Úrazovky. Takže věhlasná porodnice se nebude stěhovat dřív než za pět let.
Chápu, že když jde o zdraví a peníze, jdou všechny emoce stranou. Přesto mi tohle stahování na jediné místo vadí. Proč? Protože když kdokoliv z mých známých i neznámých porovnával úroveň péče v brněnských nemocnicích, rozhodně z toho „Fakultka“ nevycházela nejlíp. Nikdo z těch lidí nezpochybňoval kompetentnost tamějších lékařů. Stěžovali si na přístup zaměstnanců nemocnice k pacientům. V tak velkém „podniku“ jakoby se humánnost nepočítala – někteří mluvili o továrně na zdraví, neosobní a ne zrovna příjemné. Oproti tomu, obě pracoviště, nad kterými teď visí katův meč, jsou vstřícností vyhlášená. Mám trochu strach, že zařazením pod jediný moloch se tenhle přístup vytratí. Nemluvme o dostupnosti pro ty, kdo bydlí na opačné straně města.
|
|  |
Tisk |
Autor: Veronika Skálová |
|
|
 |
Všichni jsme členy národního týmu – modrého ptáka Olympijská kampaň, v níž například Richard Krajčo hází oštěpem a Pavel Liška vis...
|
 |
Ostrava černá, Praha prašná Kamarád mi nedávno povídal, že ho skoro celý měsíc trápil dráždivý kašel, který ...
|
|
Zasáhlo nás veletržní a politické rojení Veletrh, který hostilo výstaviště minulý týden, nejspíš širokou veřejnost nijak ...
|
|
Konečně pár dobrých slov o pražských taxikářích Nedávno proběhla médii skoro poplašná zpráva, že pražští taxikáři se ve městě ne...
|
|
Přemýšlet nad smlouvami se vyplatí Čtěte pozorně všechny papíry, které podepisujete. Přesně tohle mi běží hlavou, k...
|
|
(Ne)kulturní politika Podpásovkou zdá se být žaloba Petra Kratochvíla na Českou republiku u evropského...
|
|
Otvírání podstatná i vcelku zbytečná Brno zase ožilo. Po více než dvou měsících, kdy ulice v centru města zůstávaly v...
|
|
Milujeme fronty Museli jste už někdy na hlavní poštu v Jindřišské někdy kolem jedenácté večer? M...
|
|
Faleš pravice aneb Údobí faulů Skauti, jak známo, si podávají ruku levicí. Pozdrav levicí má být srdečnější (le...
|
|
Proč mě děsí moloch aneb drobné nepříjemnosti Bývají týdny, kdy se urodí hned několik kauz nebo důležitých událostí. Pak se st...
|
|
Nejbezpečnější? Nevstát vůbec z postele Že Praha není jen pro auta, se v neděli snažili obyvatelům metropole připomenout...
|
|
|
|
