|
|
22 06 2007, 11.28
zpět
Jen neoslepnout
|
Není důležité vědět, ale vidět, tvrdil kdysi, nepletu-li se, známý filmař Jean-Luc Godard, a řekl si tím o zpochybnění jak Brno. Žijeme v mediálním věku, kdy i schopnost vidět pod povrch věcí vede někdy do slepé uličky. Ti, co se nabourali virtuálním „atomovým hřibem“ do vysílání veřejnoprávní televize, by se měli, třeba s naší pomocí, dostat Z TOHO VEN.
To, jakým způsobem se hekli do povědomí, aby ukázali, že televize může svými záběry vytvářet realitu, jež se skutečností nemá co dělat anebo ji (mnohdy záměrně a na objednávku) dezinterpretuje, je výkon hodný obdivu, navzdory všemu, co kritického lze na jejich adresu uvést. To gesto mělo formu i obsah a šlo proti této době, osvětlilo symptomy zhoubné suverénnosti moci médií, a zároveň odkrylo jejich jistou bezmoc. Jistě, z právního hlediska si autoři ještě užijí své, ale není nebezpečnější pro společnost „pokrytectví“ a „faleš“ teliny či mnohého mediálního obrazu?
Pokud Česká televize půjde tvrdě po tvůrcích toho „happeningu“, ztratí u mnohých tvář, kterou si tak pracně buduje. Tím spíše, bude-li se vymlouvat na své diváky, z nichž mnozí podlehli panické obavě. Netřeba dělat z diváků štít. Veřejnoprávní televize je moloch, který platíme ze svých daní, a jelikož platím i já, nechci, aby byli tvůrci tohoto aktu pronásledováni. Protože oni provokovali, burcovali, ne destruovali. To naopak často svými kroky dělá ČT. Ať už jde o některé stupidní pořady, mnohé (moderátorsky nezvládnuté) politické diskuse anebo zpravodajství, jež je nezřídka děláno na neprofesionální úrovni.
Česká televize, která je plná kostlivců s rudou a milicionářskou minulostí a jež nezřídka podléhá atakům zdejšího ubohého politikaření, dostala lekci, a měla by za ni být vděčna. A protože nechci jen kritizovat, radím, ať na dané téma udělá kritický pořad, jenž přispěje k diskusi i (sebe)reflexi. A s aktéry „atomovky“ ať spolupracuje, inspirativní a schopné lidí potřebuje totiž jako sůl. Nejsme-li schopni pochopit a odpustit, hrozí nejenom to, že nás rozhodí „stohoven“, ale že se dostaneme do smrtonosné pasti. O té však zase až příští.
|
|  |
Tisk |
Autor: Karel Gregor |
|
|
 |
Prázdninový klid je relativní pojem Nejdřív to vypadalo, že přesně uprostřed letních prázdnin konečně zavládne v Brn...
|
 |
Praha zbrusu nová, fotbalová Letní ospalé tempo, které v Praze obvykle urychlí jen sbíječka spravující rozbit...
|
|
Město ovládaly tropy a Rolling Stones Při ohlédnutí za dvěma týdny zprostředka července by se mi chtělo napsat jen: by...
|
|
Chutný jako nemocniční čaj Někdy stačí říct dvě slova a všichni víme, o co se jedná. Když se řekne nádražní...
|
|
Ach jo, zase jsou tu prázdniny Závist je hnusná věc, oficiálně také jeden ze smrtelných hříchů. I jako nevěřící...
|
|
Šílené počasí, srp, kladivo a mýtus o Anně „Přišel monzun,“ konstatoval jeden kolega při pohledu z okna. Na ulici právě l...
|
|
Autem nebo tramvají? Každé ráno se ze všech rádií vysílajících v Praze ozývá ta stejná písnička: nepr...
|
|
Jen neoslepnout Není důležité vědět, ale vidět, tvrdil kdysi, nepletu-li se, známý filmař Jean-L...
|
|
Bude nový nebo opravený? A kdy vlastně? Každý z nás zná čekání před zavřenými dveřmi na rozhodnutí o svém dalším osudu. ...
|
|
Voňavá nádraží? Zatím v nedohlednu Nedávno jsem si povídala se svým americkým kamarádem, co rok studoval v Praze, a...
|
|
Tramvaj, auta a záchranná výprava Není moc situací, které umožňují zavděčit se všem zúčastněným stranám. Pokud se ...
|
|
|
|
