|
|
21 06 2007, 14.33
zpět
Čankišou se nechává inspirovat hudbou celé Země
|
rozhovor s Čankišou
Když jsem měl poprvé o brněnské kapele Čankišou psát několik řádek, chybělo mi to nejpodstatnější, zkušenost na vlastní kůži/uši. Štěstí mi ovšem přálo a tak návštěva živého řádění této party muzikantů zapadla i do termínu odevzdání zmiňovaných řádků. A bylo vymalováno. Od té chvíle uplynulo dosti dnů, měsíců a koncertů. Čankišou má před křtem počinu, jemuž říkám literárně hudební. Kniha Ukopnutý palec je příběhem lidu Čanki a soundtrack, který je její regulérní součástí, je naplněn plnotučnou čankí muzikou. Nejen o tom si se mnou povídali Karel Heřman (KH), Honza Kluka (JK) a René Senko (RS).
I když nejste zrovna kapelou neznámou (dá se říci, že spíše kultovní), přeci jen si na začátek neodpustím otázku ke stylu hudby kapely Čankišou. Jak byste svůj styl charakterizovali a kam byste se zařadili?
KH: Já nevím, jestli kultovní, ale naše muzika se nechává inspirovat hudbou celé Země, kterou přes sebe přefiltrujeme a počkáme, co z nás vyleze. Takže asi worldmusic bez samplu a elektronických dohrávek, zkrátka všechno rukama a hlasem.
JK: No, říkáme, že hrajeme etnobigbeatovou dechovku, Kája řekl také, že hrajeme tzn. Selfetno. Ale v poslední době to může být prostě jednoduše Etnorock. Martin Krajíček, náš mandolinista, totiž zase vytáhl elektriku.
RS: Dostali jsme se postupem času do škatulky world music. Ale spíš vnímám kapelu i naše vystupovaní jako alternativní scénu. Rozhodně nejdeme proti proudu, ani s nim. Spiš si tak surfujeme, jak se nám libí, a proto jsme naši hudbu nazvali „hudba lidu Čanki“, abychom si mohli dělat, co chceme.
Čankišou funguje téměř osm let. Za tuto dobu se dá jistě zjistit „profil“ posluchače, který na vás chodí/který vás poslouchá. Kdo je „váš“ posluchač?
KH: Od 16-ti do 80-ti, zkrátka každý, komu naše hudba něco říká.
JK: Tak to tedy nevím, nás poslouchají všechny věkové kategorie, posluchači dechovky i metalisti.
RS: Ten, kdo se chce bavit. Kdo v tom hledá něco víc, tak se mýlí.
Hrajete hodně v zahraničí. Vnímáte nějaké rozdíly v posluchačském přístupu k vašim koncertům a muzice vůbec?
KH: Já si myslím, že nás lidé vnímají všude stejně. Napřed neví a pak se baví. Akorát někde jsou veselejší.
JK: Naše hudba je taneční, když lidi chtějí tančit v Brně nebo v Neapoli, je to stejný.
RS: Posluchači jsou všude stejní. Dřív mi připadali lidé venku uvolněnější, ale asi to byl subjektivní pohled. Jsme kontaktní kapela, takže kluby nám jdou lépe než velké festivaly. A je jedno kde.
Minulý rok jste se ocitli na Manapy Surf Festivalu konaném na ostrově Réunion. Což samo o sobě zní dosti exoticky. Jak přijde kapela z Moravy k takovému festivalu?
KH: Přes naše francouzské promotéry, kteří nás tam pozvali a my jeli. Ono to zase tak jednoduché nebylo, ale napsat se to může. Ale bylo to krásný!
JK: Doporučila nás naše francouzská agentura Jerkov music a oni si nás vybrali, Réunion je sice u Madagaskaru, ale přesto je to území Evropské unie. Platí se eurem, všichni mluví francouzsky a kreolsky. Působí to trošku legračně toto spojení Evropy a Afriky. Ale bylo tam krásně.
RS: Na doporučení, přes francouzskou agenturu, která dělala Trabandy a jiné české kapely. Exotické to bylo, hlavně kvůli sopce uprostřed ostrova a oceánu s pětimetrovými vlnami a korálovými útesy, jižnímu kříži a měsíci jak loďka a vlastně skoro všemu. Ale jinak to tak trochu bylo jak na jihu Francie, jedná se totiž o francouzskou kolonii.
Je červen 2007 a na světě je zajímavý „literárně-hudební“ počin, jenž se po všech stránkách kapely Čankišou dotýká. Je to kniha o lidu Čanki s názvem Ukopnutý palec. Ta navíc obsahuje vydařený soundtrack. Jak vznikl tento nápad?
KH: Je to projekt spíš našich kamarádů a příznivců. My, kromě Reného, který psal a kreslil a Bubna (kreslil) jsem se hlavně starali o hudební stránku věci. Ale nápad byl náš.
JK: Tajemný Xylas začal na internetu publikovat povídky o lidu Čanki, to se pak rozrůstalo až do téhle knížky. No a soundtrack byl takový zběsilý nápad, ale snad to dopadlo dobře.
RS: Na webu se objevily povídky a různá pseudovědecká pojednání ve stylu Cimermana z pera jakéhosi Xylase. Byl to oceněníhodný počin, a proto jsme přišli s nápadem vydat tyto věci knižně. Vzali jsme ale nakonec, po dohodě s nakladatelem, všechny Xylasovy povídky a oslovili další autory, naše známé, aby něco připsali. Tím vznikl široký pohled na věc, navíc tak polovina autorů není z neliterárních kruhů, a o to je to zajímavější. Další rovinou je i výtvarná stránka knihy. Dohromady se na Ukopnutém palci podílelo kolem dvaceti lidí.
Knižní soundtrack není nic nového, ale je to trochu jiná práce. Vyzkoušeli jsme si, jak se dělá experimentální hudba, a třeba nás to někam posunulo. Tato cesta asi ale není Čankišou.
Kdo všechno se na tomto dílku podílel?
KH: Po Xylasových stránkách s povídáním o lidu Čanki nás napadlo to vydat jako přílohu k desce a tak jsme oslovili několik lidí, o kterých víme, že vládnou perem. Nakonec z toho je celá kniha a deska jako bonus potažmo soundtrack. Na knížce se podíleli např. Rosťa Pospíšil, Pavel Jandourek, Zeno Kaprál, Ivan Martínek, Jan Mattuš (vydavatel), Milan Nitra… viz kniha.
JK: Viz autoři knížky
RS: Tajemný Xylas, prozaik Štěpán Kučera, barový povaleč Karel Rous, výtvarník Rostislav Pospíšil, ohňostrůjce Ivan Martínek, grafik René Senko, nakladatel Jan Mattuš, překladatel Jiří Strážnický, fyzický básník Petr Váša, literát Marian Palla, klávesák z Buty Milan Nytra, kníže pornofolku Záviš, básník Zeno Kaprál.
Hudba na knižním soundtracku je ušitá přímo na míru. Dokáži si představit jak vzniká hudba k filmu, ale jak se rodí muzika ke knize?
KH: Zhruba stejně, vlastně podle scénáře, což je vlastně povídka. My jsme se taky nedrželi striktně daných témat. Jen jsme zhudebnili atmosféru daných povídek. Zdeněk, který má se scénickou hudbou velké zkušenosti, své skladby pojal ale skutečně scénicky. My zbytek jsme udělali písničky na dané téma. Zkusili jsme si nové postupy a použití elektroniky a zjistili jsme, že to taky zvládneme a tak teď se zase ve zkušebně dřeme s každým tónem ručně, protože chceme, aby nová deska byla hraná zase bez předehrávek a podkresu.
JK: Každý jsme si rozebrali nějaké povídky, někdo to pojal hodně scénicky, někdo zase písničkově. Něco jsme dělali dohromady, něco zvlášť. Abych pravdu řekl, tak ten soundtrack vlastně není moc Čankišou. Vyzkoušeli jsme si i nějakou elektroniku a jiné hudební postupy. Je potřeba brát ale stále v úvahu, že to není řadové CD, ale soundtrack.
RS: Rozebrali jsme si povídky, na každého přibyly tak dvě. A ty jsme pak natočili buď s celou kapelou naživo ve zkušebně jen tak na dva mikrofony, nebo v malých skupinkách doma u počitače. Vznikl tak slušný pelmel, přesně v našem stylu.
Podle všech dostupných informací nezůstane letos jen u tohoto CD. Chystáte se také na natáčení regulérní řadovky. Kdy to bude a co na ní chystáte za novinky?
KH: Novinky budou hlavně nové písně.
JK: Moc bychom chtěli vydat CD, takže furt zkoušíme. Bude tam hodně z Réunionu, tam to bylo hudebně hodně inspirující.
RS: Zkoušíme nějaké nové písně hodně ovlivněné pobytem na Réunionu. Jestli to dáme dohromady, řadovka na podzim vyjde. Zatím z toho podle mého vychází trochu tvrdší, agresivnější sound, ale pořád to bude písnička. Doufáme, že to vyjde.
Vraťme se však ke zmiňovanému literárně-hudebnímu počinu. Jeho brněnský křest proběhne uprostřed posledního červnového týdne. Jak bude tato oslava probíhat?
KH: Koná se 20. 6. v kavárně Podobrazy v Místodržitelském paláci na nádvoří a pozor už od 19.30 hodin, protože je to dvojkoncert na kterém s námi vystoupí skupina Longital z Bratislavy, což jsou naši kamarádi a rozhodně by byla chyba o jejich vystoupení přijít! A po té přijdeme na řadu my, jako Čankišou a budeme křtít výše uvedenou knihu, kterou pokřtí Petr Váša a pak radost až do rána…
JK: zahrajem a popijem
RS: Koncert odstartují vynikající slovenští Longital s fenomenálním kytaristou, ve dvou lidech hodně dobré muziky.
Blíží se prázdniny a také každoroční kolotoč festivalů. Co v tomto ohledu čeká kapelu Čankišou?
KH: My začínáme už od třetiny června, kdy se to s námi roztočí přes Amsterodam, Utrecht, Kyjev, Česko, Slovensko, Německo až do začátku září.
JK: Amsterdam, Utrecht, Ukrajina, Slovensko a hodně fesťáků u nás.
RS: Dva výjezdy do Holandska, kde jsme ještě nehráli. Pak znovu Ukrajina a festivaly u nás a na Slovensku.
… a když to všechno utichne?
KH: A když to všechno utichne, tak od září točíme desku.
JK: Já se nemohu dočkat rodinné dovolené u moře, hurá!
RS: Budou vánoce
|
|  |
Tisk |
Autor: Petr W. Vaněk |
|
|
 |
Ztratil jsem iluze a určitý soukromí Tafrob je Brňák a rapper. Svou kariéru odstartoval v kapele ZW Cirkus. Patří k n...
|
 |
Myslíte si, že moje hudba je moderní jazz? Občas se v souvislosti s francouzským jazzovým muzikantem/trumpetistou Erikem Tr...
|
|
Na Semtex Culture oznámíme překvapení Na festivalu Semtex Culture (7.–8. 9.) nesmí chybět ani fenomén posledních let ...
|
|
Svět podle Papalesca „Nikdy dopředu nepřemýšlíme, kam nás cesta zavede. Komponujeme intuitivně…“ rea...
|
|
Alicia Keys vydává novou desku Talentovaná kráska Alicia Keys, která za svojí krátkou kariéru (dosud vydala pou...
|
|
Tango je jako jízda na horské dráze Sbírá Oskary, jako by se nechumelilo. Během diktatury v Argentině byl tolikrát v...
|
|
Astrální hydra zpívá česky Brněnská hardcoreová legenda Insania zbořila vydáním své nové desky Rock’n’Freud...
|
|
PtáME SE… Michala Šestáka Co právě děláte?
Z kulturních aktivit se nejvíce věnuji přípravě festivalu Če...
|
|
PtáME SE… Co právě děláte?
Marka: Užíváme si léta, jezdíme po mnoha festivalech, např...
|
|
Blízké hlasy zdáli rozhovor k albu „Schola Gregoriana Pragensis, Gjosan-rjú tendai šómjó - Blízké...
|
|
Pohoda je výnimočná práve svojou atmosférou Patří k těm, kteří vědí, co je to pohoda. Zpěvák a muzikant legendární kapely Be...
|
|
|
|
