|
|
03 03 2007, 05.30
zpět
Smrt jako možnost získat zpět sám sebe
|
Murakami, Haruki. Kafka na pobřeží. Praha: Odeon (2006), s. 560, přeložil Tomáš Jurkovič
„Jednoho dne zabiješ vlastního otce, jednoho dne se vyspíš s vlastní matkou.“ Vystaven hrozbě vyplnění věštby, odkazující k prazákladům evropské literatury, vydává se patnáctiletý Kafka Tamura na dalekou cestu z rodného Tokia na ostrov Šikoku. Kafka, vyrůstající sice v luxusu, ale sám a bez zájmu okolí, chce především pryč od problematického otce a snaží se dopátrat čehokoli o své matce a starší sestře, jež z jeho života zmizely před mnoha lety.
Klíčovou roli v jeho po mnoha stránkách iniciační cestě má Kómurova knihovna, respektive dva její osudem poznamenaní zaměstnanci: slečna Saeki a pan Óšima. Se Saeki přichází Murakamiho motiv osudové, absolutní lásky končící předčasnou smrtí jednoho z dvojice, odsuzujíc tak přeživšího po zbytek života k pouhému přežívání v jakémsi bezčasí, v němž smrt je vysvobozením.
Motiv smrti, osamělosti, hledání smyslu života, stejně jako otevřenost sexuálních scén či četné odkazy na evropskou kulturní tradici, s tím vším jsme se setkali například již v Norském dřevě. (Konečně, sečtělý a citlivý Tamura si jméno „Kafka“ coby pseudonym nezvolí náhodou.)
V mnohém je ale poslední Murakami jiný, a to především přítomností situací přesahujících možnosti našeho rozumového chápání. Nejzřetelnější z toho všeho je jednak relativita plynutí času (Kafkovo setkání s patnáctiletou Saeki, byť je to ve skutečnosti dáma v nejlepších letech), jednak víckrát využité téma ztráty duše a stranou nezůstanou ani záhadné přírodní úkazy. Právě proto bývá ostatně tato próza řazena k fantastickým.
To hlavní však zůstává: bravurně napsaný román, jenž vás pohltí a nepustí až do samotného konce, v němž sice zůstane mnohé nedopovězeno, díky němuž ale, mimo jiné, pochopíte pravdivost Tolstého literárního výroku, že „štěstí je pouhá alegorie, neštěstí je příběh“.
|
|  |
Tisk |
Autor: Stanislava Urbanová |
|
|
 |
Vystěhovalci Zažloutlý papír v stařičkém diáři, černobílé fotografie nebo pohlednice, cestovn...
|
 |
Život je absurdní naděje Desátý muž je novela s mírně tajemným pozadím: byla počata, zapomenuta, donošena...
|
|
Je jezírko – a je plné hnusu Z kterého břehu do něj (textu)? To máte celkem jedno, zkuste to odněkud a uvidít...
|
|
Studená krmě, jež setsakramentsky pálí Studené povídky Virgilia Piñery (1912–1979) vás chladnými rozhodně nenechaj...
|
|
East - West HAVELSTORY „Čtu teď, dokonce lačně, toho Havla, ale na recenzi se nechystám, takže pokud má...
|
|
Když píše žena dějiny Možná si začnete víc všímat podivných důchodců na ulicích. Možná pocítíte strach...
|
|
|
|
