|
|
12 12 2006, 18.08
zpět
Tugendhat patří Brnu jako zlato z židovských zubů Německu
|
Brno //
Znáte to z filmů pro děti: chlapec nebo děvče se na prázdninách na venkově skamarádí s pejskem, ale když se vracejí do města, Alíka si s sebou vzít nemůžou, protože patří někomu jinému. Takové konce z malých diváků sice ždímají slzy, učí je ale tomu, že nejde jen tak si přivlastnit něco, co není jejich.
Brno si užilo půlstoletí s vilou Tugendhat. Nabídla střechu nad hlavou a dřevo na otop vojákům, útulek rehabilitačnímu oddělení dětské nemocnice a Klaus ani Mečiar nemuseli díky ní při rozdělování Československa cestovat až do druhého hlavního města. Jenže teď, zrovna když se o architektonický skvost začali ve velkém zajímat turisté, tohle „báječné léto“ končí. O vilu se přihlásili potomci původních majitelů.
„Nedovedu si představit, že by k vrácení vily došlo,“ nechal se ale pro noviny slyšet primátor Roman Onderka. Nejen že neprošel zkouškou, kterou zvládají sedmiletí hrdinové dětských filmů, selhal ale i v základních znalostech dějepisu. Na podzim roku 1939 totiž manželům Tugendhatovým – kteří coby Židé byli tou dobou už rok na útěku před nacizmem – jejich rodinný dům zabralo gestapo. G-e-s-t-a-p-o. Blbečkové ověšení odznáčky s lebkami a zkříženými hnáty, kteří v Evropě na několik let rozpoutali inferno.
Vila, která nepatřila nikomu jinému než Gretě a Fritzovi Tugendhatovým, se zakrátko stala přímo majetkem Velkoněmecké říše. Pak plynule přešla pod komunistické Československo, a nakonec skončila v rukou Muzea města Brna. Vše na základě überpošahaných nelidských zákonů nařizujících zabavování židovského majetku. Vedení města se k nim teď nepřímo hlásí, stejně jako česká legislativa, která časově omezila restituce.
Děti Tugendhatových ale pořád věří v to, že jim soudy dají za pravdu. Slibují, že pak vilu ponechají přístupnou veřejnosti. Doufejme v to, jde opravdu o klenot. I kdyby si ale na onyxovou stěnu namontovali plazmovou televizi a dovnitř pouštěli jen striptérky a dovážku pizzy, bude to jen jejich věc. Těžko by si někdo v Německu dovolil proti vracení židovského zlata potomkům zplynovaných protestovat argumentem, že by si jej schovali do almary, zatímco takhle jsou z nich krásné kliky v divadlech.
Věřím, že kdyby se potomek židovského obřezávače přihlásil v Muzeu města Brna o rodinný skalpel, nikdo by mu nekladl odpor a radní by se možná ještě nechali fotografovat při šlechetném předávání nástroje. Když jde ale o vilu, na jejíž rekonstrukci si lze ulít leccos do kapsy a kde lze pořádat nóbl večírky pro návštěvy města, najednou není problém se ztotožnit ani s gestapáckými exekutory. Nový, „průhledný magistrát“ zhnědl.
|
|  |
Tisk |
Autor: Michal Kašpárek |
|
|
 |
Doktoři stávkovali a na magistrátě byla bomba Představte si, že pracujete jako pekař a za den máte vyrobit určitý počet housek...
|
 |
PtáME SE… Kláry Chábové Co právě děláte?
V současné době s týmem asi deseti lidí připravujeme hude...
|
|
O kocourovi a myších Pražský primátor Pavel Bém v sobotu odletěl do Himalájí, aby tam
zdolal Mount E...
|
|
Vila zůstane a přijedou Stouni I kocourkovská řešení mohou selhat, jak se minulý týden přesvědčili brněnští rad...
|
|
Kuře dřív než slepice Pražská olympiáda už má horkého adepta na maskota. Je jím sysel. Na
stránkách b...
|
|
Slavil se den žen i den Tibetu Jeden známý si mi nedávno posteskl, že už má z těch svátků, ke kterým by měl své...
|
|
Jak se pozná ochlasta? Radnice na Praze 2, 6 a 12 se rozhodly skoncovat se zneužíváním sociálních dávek...
|
|
Koho straší deregulace? Deregulace nájmů v obecních bytech je velký strašák. Noviny pořád dokola tisknou...
|
|
Dobrá pověst je křehká věc Není dnes mnoho lidí, kteří by si zakládali na své dobré pověsti. Ještě před sto...
|
|
PTÁME SE…Filipa Tomáška Co právě děláte?
V těchto dnech finišují přípravy na jubilejní patnáctý roční...
|
|
Kdeže loňské sněhy jsou... Třináct let si obyvatelé domů kolem magistrály marně stěžovali na zdraví devastu...
|
|
|
|
